Gavlák vede soutěž Sportu: Trenér říká, že fotbal hrát neumím
Měří takřka dva metry, trenér o něm s nadsázkou říká, že fotbal ani pořádně hrát neumí. Přesto sází gól za gólem. A když měl jít k televiznímu rozhovoru, jen těžko hledal správná slova. Ne, řeč není o Janu Kollerovi. Ale o slovenském útočníkovi Tomáši Gavlákovi z Třince, který je v polovině adidas soutěže deníku Sport o nejlepšího střelce na prvním místě.
Tomáš Gavlák nastřílel v patnácti zápasech MSFL 14 gólů. K tomu přidal další dva v Poháru České pošty, které se ovšem do soutěže nezapočítávají. „Škoda,“ krčí rameny 27letý kolohnát z Čadce. Během povídání je kompletně oblečený v adidasu. Od kšiltovky po botasky. „Moje oblíbená značka,“ usmívá se Gavlák. „Kompletní výbava pro celkového vítěze by se mi hodně líbila.“
Vidím, že máte přehled a dobře víte, jakou cenu deník Sport spolu s firmou adidas chystá pro vítěze. Sledujete průběžnou střeleckou tabulku?
„Po očku… (pousměje se) Když mají chlapci Sport v kabině, tak se podívám.“
Sám si Sport nekupujete?
„Jak kdy. Spíš klukům do kabiny nosím slovenské noviny a oni mi zase půjčí české.“
Máte přehled, kdo se na vás ve střelecké tabulce tlačí?
„Vím o nich. Navrátil z Prostějova… (zarazí se) Ne, počkejte. Navrátil hraje v Břeclavi. Machálek z Prostějova. Ty si pamatuju, protože hrají MSFL. Jinak je tam střelců hodně.“
Už vám klubový pokladník vypsal taxu za případné vítězství?
„Ještě to nestihnul, ale určitě něco vymyslí. V sezoně už dopisoval taxu za čtyři góly, protože jsme v sazebníku měli jen peníze za hattrick. Vidíte, ještě jsem se ani nedíval, kolik to vlastně je. Oni si mě kluci určitě zkasírují. A já rád přispěju, stejně to padne na nějakou klubovou akci.“
Právě když jste dal Uničovu čtyři góly a na další dva přihrál, prohlásil třinecký trenér Kouřil po zápase: „Tomáš není dobrý fotbalista, nikoho ani nepředběhne. Ale umí báječně hlavičkovat.“ Jak se vám to poslouchá?
(zasměje se) „Jé, tak k tomu bych se nerad vyjadřoval, to se musíte zeptat trenéra, jak to myslel. Možná mu připadá, že vážně ten fotbal neumím hrát… Fakt nevím.“
Jak jste v první chvíli reagoval?
„Samozřejmě jsem se v první chvíli naštval! Ale hodil jsem to za hlavu. A možná jsem pak ještě ukázal, že fotbal trochu umím. I kluci v kabině se nad tím usmívali.“
Pozor, trenér také říkal, že ve vápně jste ligový hráč. To už zní lépe, ne?
„Kdyby se hrálo jen ve vápně, tak by to bylo vůbec nejlepší.“ (usmívá se)
Navíc o Kollerovi se také říkalo, že z něj fotbalista nikdy nebude…
„No vidíte! Ode mě přece ani nemůžou chtít, abych tvořil hru. Já jsem hráč do zakončení.“
Vzhlížíte ke Kollerovi?
„Honza byl velmi dobrý fotbalista. Já mám snad jen podobnou výšku, ale rád bych dokázal něco takového. To určitě.“
Koller se střelecky rozjel až po přestupu do belgického Lokerenu. Vás zahraničí neláká? Co třeba německý Hamburger SV?
(zasměje se) „Jé, to si ze mě udělali spoluhráči z Třince před rokem srandu. Hráli jsme přípravný zápas a kluci tam nějakému redaktorovi namluvili, že o mě má zájem Hamburger a PSV Eindhoven. A on to pak i vydal.“
Reagoval jste tehdy ovšem docela vtipně…
„Jo, že já bych mohl leda tak jít prodávat ham burgery do mekáče.“
Když se vrátíme ke střelecké soutěži, kromě kompletní výbavy získá vítěz i dva lístky na domácí zápas Chelsea v anglické lize. Koho byste vzal? Trenéra?
(zasměje se) „No, to bych musel hodně popřemýšlet, když neumím ten fotbal. Tohle je daleko.“
A lákala by vás taková cena?
„Samozřejmě. Už jsem se jednou byl na ligu v Anglii podívat a byl to zážitek! Kamarád Ľubo Michalík hrál za Bolton, tak jsme se byli mrknout, když hráli s Manchesterem United. Čtyři roky zpátky. Pěkné to bylo. Bolton vyhrál 1:0. Tehdy tam ještě hrával Anelka. Jen byla škoda, že Ľubo zůstal na lavičce. Ale nebylo by špatné se na anglickou ligu znovu podívat.“
Zkušenost máte i s českou nejvyšší soutěží. Ve Zlíně jste toho ale v sezoně 2007/08 moc neodehrál, je to tak?
„Jedno střídání… Přišel jsem tam v lednu, ale hrál jsem jen za béčko. V první lize jsem se na hřiště dostal jen jednou, na stoperu hráli Zbožínek a Kroča.“
Počkejte, na stoperu?
„Já šel do Zlína jako stoper. Šli jsme tam v jednom balíku i s bráchou Martinem, který je brankář. Taky skončil po půl roce, zlomil si kůstku v nártu.“
Jak jste se z útoku dostal na stopera?
„Odmalička jsem hrával v útoku, ale jednou jsme v Čadci neměli defenzivního záložníka, tak jsem se posunoval, posunoval, až jsem skončil na stoperu. Do Zlína jsem šel na zkoušku jako stoper. Až pak jsem se zase vrátil do útoku.“
Trenéra jste se ve Zlíně nesnažil „ukecat“, aby vás zkusil v útoku? Že by to mohlo být lepší?
„Možná jsem mohl panu Hoftychovi říct, že chci hrát útočníka, ale nepadlo o tom ani slovo.“
Tak to tedy nemáte moc ostré lokty…
„No, ve vápně je to s lokty jednodušší, to ano.“ (usmívá se)
