UVNITŘ ROZHOVOR | David Bystroň, který kvůli dopingovému nálezu přišel o fotbal, si udělal trenérský kurz a dokonce obdržel nabídku trénovat ženský tým v ostravském Baníku! V současné chvíli má za sebou téměř polovinu z dvouletého trestu.
Bývalý obránce Viktorie Plzeň v exkluzivním rozhovoru pro deník Sport, který najdete v nedělním vydání, přiznává, že ještě stále není v pohodě, směje se méně než dřív a pochvaluje si rady psycholožky, kterou vyhledal.
„Cítil jsem, že to potřebuju. Chtěl jsem něco zlepšit, tak jsem k psychologovi šel,“ říká zkušený obránce. „Pomohl mi v myšlení a v tom umět se srovnat s jiným životem.“
Trest vyprší Bystroňovi nejpozději 3. ledna 2014. Přesto věří, že se návratu na ligové trávníky dočká. „Byl to těžký rok. Dlouho jsem se z toho dostával a ještě ani teď nejsem úplně v pohodě. Ale věřím, že budu znovu dělat to, co mám rád – hrát fotbal,“ pronesl.
Do té doby možná bude působit v nějakém klubu jako kouč. Během volné chvíle si totiž udělal trenérský kurz. Dostal jsem nabídku trénovat holky Baníku, ale uvidíme, co bude po Novém roce. Třeba mě trenéřina jednou chytne,“ přiznává Bystroň s tím, že studium bylo velice zábavné.
„Byla tam skvělá parta. Člověk znovu přijde mezi kluky, což mi jinak hodně chybí: zasmát se, dělat blbosti, potrénovat. Párkrát jsem chyběl kvůli turnajům, ale bylo to pro mě zase něco nového,“ dodal.
| O co šlo? |
| David Bystroň měl po listopadovém utkání Ligy mistrů proti Borisovu (Viktoria vyhrála 1:0) pozitivní dopingový test. První informace o hráčově provinění se objevily právě před rokem 29. prosince 2011. I analýza vzorku B potvrdila stopy po zakázaných syntetických povzbuzovacích prostředcích. I když hráč, klub ani UEFA nikdy přesně neuvedli, o jakou látku šlo, mělo jít o metamfetamin, tedy drogu známější pod názvem pervitin. Disciplinární komise UEFA Bystroně potrestala zákazem činnosti na dva roky, posléze v únoru 2012 s ním ukončila Viktoria Plzeň smlouvu. Trest hráči vyprší 3. ledna 2014. |
Rozhovor z Nedělního Sportu
BYSTROŇ: Věřím, že se vrátím. Stoprocentně
Nejhorší rok svého života má za sebou David Bystroň. Kvůli dvouletému trestu za pozitivní dopingový nález se mu ze dne na den změnil celý svět. Bývalý obránce Viktorie Plzeň v exkluzivním rozhovoru pro Nedělní Sport přiznává, že ještě stále není v pohodě, směje se méně než dřív a pochvaluje si rady psycholožky, kterou vyhledal.
Nesmí hrát žádné ofi ciální zápasy, a tak se David Bystroň udržuje alespoň starty na různých turnajích. Včera se zúčastnil velké akce ve slovenské Korni ležící u hranic. A nejen několika góly ukázal, že fotbal stále nezapomněl. Třicetiletý obránce věří, že si ligu ještě v budoucnu zahraje. Trest mu vyprší nejpozději 3. ledna 2014.
Uplynul rok od chvíle, kdy poprvé vyšla zpráva o vašem pozitivním testu po utkání Ligy mistrů na půdě BATE Borisov. Vzpomněl jste si na tohle výročí?
„Já na to myslím celý rok. Chci se dívat dopředu, ale mám i dny, kdy je to špatné. Byl to těžký rok. Dlouho jsem se z toho dostával a ještě ani teď nejsem úplně v pohodě. Ale věřím, že budu znovu dělat to, co mám rád – hrát fotbal.“
Jak dlouho trvalo nejtěžší období?
„Zhruba půl roku. Vlastně než jsem dal první rozhovor. Pak jsem začal i chodit mezi lidi. Hrával jsem za starou gardu Baníku, pozvali mě i do Kubina týmu, což bylo v létě takové zpestření. Není to fotbal na té nejvyšší úrovni, ale potěšilo mě to.“
A můžete teď s odstupem popsat, jak jste prožíval ten první půlrok?
„Uzavřel jsem se do sebe a vyrovnával jsem se s tím. To nejde popsat. Chodívám k psychologovi, což mi hodně pomohlo. Když budu chtít hrát znovu fotbal, zřejmě budu muset mít i nějaký posudek nebo něco podobného, ale nevím to přesně.“
Psychologa jste vyhledal sám?
„Ano, cítil jsem, že to potřebuju. Chtěl jsem něco zlepšit, tak jsem za ním šel.“
V čem vám nejvíce pomohl?
„V myšlení a v tom umět se srovnat s jiným životem, protože člověk žije jinak. Taky jsem začal brát věci jinak. Vím, které jsou pro mě důležité, ale ne smrtelně. Co chci, to dělám, a co nechci, tak nedělám. Člověk se vždycky přizpůsobí, když chce…“
Za jak dlouho jste si uvědomil, že vám návštěvy psychologa pomáhají?
„První je, že musíte cítit vzájemnou důvěru. To nějakou dobu trvá. Když se člověk nad tím zamýšlí, uvědomí si, že ten psycholog velmi dobře reaguje, i když třeba toho o fotbale moc neví. Abych to upřesnil, já chodím k psycholožce. Umí reagovat, někdy se až divím, jak vás dokáže vnímat a poradit. Říkám kamarádům, že jsem takovou věc možná měl udělat, už když mi bylo třeba osmnáct. Jenže k tomu si musíte dojít. Každopádně pokud by se mě na to někdo zeptal, jestli to má zkusit, doporučím mu to. Může to změnit myšlení a prospět to i v kariéře, aby se dostal výš.“
Chodíte k ní stále?
„Teď jsem tam asi měsíc nebyl, ale jinak k ní docházím.“
Zmínil jste, že během prvního půlroku jste se uzavřel do sebe a na veřejnost moc nechodil. Bál jste se reakcí, že si na vás budou ukazovat?
„Samozřejmě i takové myšlenky máte, ale za celý ten rok jsem nezažil nějakou negativní zkušenost, spíš mě lidi povzbuzovali, vyjadřovali mi podporu. Za to jim děkuju, hlavně fanouškům Plzně, kteří mi pomohli. Jsou skvělí. Chci je ještě potěšit výkony na hřišti.“
Dokážete stručně popsat, jak se vám momentálně vede?
„Věřím, že brzy bude lépe. Uvidíme.“
Z čeho ten optimismus vychází?
„Nechci o tom moc mluvit do novin, ještě to není aktuální.“
Budete žádat o prominutí trestu?
„Nějaká šance prý je, uvidíme, jak to dopadne, jestli se do toho vůbec půjde.“
Ve slovenské Korni jste startoval na vánočním turnaji. Chodíváte často na podobné akce?
„Jo, chodím. Před pár dny jsem byl v Opavě, předtím několikrát v Ostravě, ještě jsem měl hrát jeden turnaj v Havířově, ale byl jsem nemocný. Když mě na takové turnájky pozvou, jsem rád, že si můžu zahrát.“
Pomáhají vám v udržení kondice?
„Trénoval jsem s jedním klubem, nebudu říkat s kterým, ale pak se tam něco změnilo, tak jsem přestal. Teď se udržuju tím, že mám dobré kamarády, se kterými si chodívám zahrát fotbálek, venčím psy, pořád něco dělám. Myslím, že po fotbalové stránce je to dobré, ale kondičně potřebuju nabrat.“
A proč jste přestal trénovat?
„Kvůli změně trenéra v tom mužstvu, s tím předchozím to bylo na bázi přátelství. Já nesmím trénovat s profesionálním týmem. Měl jsem plno nabídek z okolí Ostravy, občas si jdu zatrénovat. Někdy chodím s holkama ostravského Baníku. A udělal jsem si trenérské béčko, tak jsem aspoň takovým způsobem zabil čas. Třeba mě trenéřina jednou chytne.“
Absolvoval jste kurz?
„Ano, třeba společně s Alešem Neuwirthem. Dostal jsem nabídku trénovat holky Baníku, ale uvidíme, co bude po Novém roce.“
Bavilo vás studium?
„Určitě, byla tam skvělá parta. Člověk znovu přijde mezi kluky, což mi jinak hodně chybí: zasmát se, dělat blbosti, potrénovat. Párkrát jsem chyběl kvůli turnajům, ale bylo to pro mě zase něco nového.“
Jak dlouho jste ten kurz dělal?
„Něco přes měsíc během listopadu a prosince.“
Chcete ve studiu dál pokračovat?
„Já bych chtěl zase hrát fotbal, to je pro mě priorita, ale uvidíme, jak to bude po Novém roce.“
Během podzimní sezony jste se několikrát objevil na zápase Viktorie. Jste s bývalými spoluhráči v kontaktu?
„Kam jsem mohl, tam jsem jel. S kluky jsem v kontaktu, píšeme si. Není to tak časté, jak by si třeba někdo přál, ale vždycky si napíšu s Limbou (Davidem Limberským) nebo Míšou Ďurišem. Viděl jsem se i s trenérem Vrbou.“
Už se vaše vztahy urovnaly? On se na vás po té události hodně zlobil.
„Myslím, že je to teď takové jako dřív. Našli jsme si cestu k sobě zpátky. Komunikujeme spolu stejně jako předtím. Jsem za to rád, trenér Vrba je dobrý člověk, v mé kariéře mi toho dal nejvíc, vedl mě už od žáků.“
Vzpomínáte si ještě, co vám řekl, když jste spolu mluvili poprvé od zveřejnění té informace?
„Nevzpomínám si… No, vlastně možná jo, ale nechám si to pro sebe. To je mezi námi.“
Byl naštvaný?
„Ne, nebo aspoň já to nepoznal. Bavili jsme se normálně, i když já ani moc nemluvil.“
A vybavíte si, co jste prožíval, když přišla na klub informace, že jste měl po Borisovu pozitivní test?
„To byla rána. Hrozná. Ten pocit se nedá popsat. Jakoby se vám zhroutil svět. Samozřejmě se stávají i horší věci. Nikoho jsem nezabil, prostě se to stalo. Chci hrát fotbal a je to jen na mně, jestli se mi to podaří nebo ne.“
Můžete teď s odstupem prozradit, kde jste udělal tu chybu, která vás stojí dva roky kariéry?
„Nerad se o tom bavím, takže jestli to nevadí, nebudu o tom mluvit. Prostě se to stalo, to je život. Někdy je spravedlivý, někdy ne. Tak to chodí. Každý má nějaký osud.“
Jaké věci vás dokážou teď v životě potěšit?
„No, je toho málo. Ale třeba když si jdu zahrát nějaký takový turnaj s kluky. Plno z nich hraje třetí ligu, mají navíc, ale třeba neměli to štěstí. Těší mě, když vidím, že jejich výkony rostou, že jedou na turnaj, i když nemají peníze, protože vždycky se musí něco zaplatit. A jsem rád, že se manželce daří v práci, je skvělá.“
Smějete se méně než dřív?
"To určitě, já se teď moc nesměju, jen občas. Člověk upadne do deprese, i když to třeba navenek není vidět. Ale je to moje věc, musím se s tím poprat. Buď to zvládnu, nebo ne.“
Co vás dokáže rozesmát, nebo kdy na to dokážete zapomenout?
„Třeba při procházce s pejsky, nebo když někomu udělám radost. Nevím, jinak vnímám většinu špatně, ale snažím se myslet pozitivně a věřit v lepší zítřky.“
Kdybyste měl upřímně říct, na kolik procent věříte, že se vrátíte do velkého fotbalu, kolik byste dal?
„Já věřím na sto procent.“
A na jakou úroveň?
„Na ligovou. Když jsem chodil trénovat do jednoho klubu, fotbalově jsem nic neztratil. Akorát je potřeba nabrat trochu síly a připravit se fyzicky. Ale když je člověk jednou fotbalistou, tak jím zůstane.“
Máte s Plzní nějakou dohodu, že byste se do ní mohl po vypršení trestu vrátit?
„Já se s ní rozešel v dobrém, ne jak se psalo, že s ní chci soudit o peníze. To jsou úplné sr…., není to vůbec pravda. Naděje, že se tam vrátím, existuje.“
Co si přejete do příštího roku?
„Nedávám si žádná předsevzetí, prostě člověk musí počítat s dobrou i špatnou variantou. Věřím, že to dopadne dobře a brzy se objevím na fotbalových trávnících na vyšší úrovni.“
Pokud se jednou opravdu vrátíte, bude to vaše největší výhra?
„Asi jo. Je to dlouhý boj, není lehké se s tím poprat, tak doufám, že to vyjde. A byla by to velká výhra.“
