Vrací se na místo činu. Zdeněk Ščasný střídá ve Viktorii Žižkov odvolaného Josefa Csaplára. Zkušený kouč už pod vysílačem v letech 1999–2002 působil.
Tehdy Viktorku pozvedl mezi českou elitu, nyní ji má v lize zachraňovat. „Nebojím se,“ zopakoval několikrát.
Proč jste na nabídku Žižkova kývnul?
„Už jste asi padesátý, kdo se mě na to ptá, ale pro mě je pořád těžké na to odpovědět. Nečekal, že nějakou nabídku z Česka přijmu. Na druhou stranu jsem se nechal slyšet, že nabídkami Sparty nebo Žižkova bych se zabýval. V pondělí přišla z Viktorky a já se hned rozhodl.“
Proč?
„Protože jsem ve Viktorce byl, strávil jsem tam tři roky, znám prostředí, byli tam vynikající fanoušci. Byly to tři krásné roky. Nyní je jiná doba a jiné mužstvo. Je tam i trochu nostalgie. Tak proto.“
Žižkov je poslední, toho jste nebál?
„Kdybych se bál, tak bych tam nešel. Nikdy jsem se nebál někam jít nebo nejít. Viktorka má problémy a to je pro mě výzva. Stejně jako když jsem šel před třemi lety do Mostu.“
Dobrá, zkusím to odjinud. Během podzimu jste na Žižkově již třetím trenérem. Předchozím dvěma se výsledkově nedařilo. Nebojíte se, že leží problém hlouběji?
„Oba mí předchůdci jsou nesmírně kvalitní trenéři. Vnímám, že je klub v problému. Ovšem já si věřím a chci si něco dokázat. Vím, že to bude těžké a bude to hodně práce. Ale já se nebojím!“
Měl jste i jiné nabídky?
„Měl. Budu upřímný, měl jsem něco ze zahraničí. Ty nabídky byly zajímavé finančně, ovšem nebylo zase takové, aby mě uspokojovaly, co se týče kvality klubu. Navíc jsem si dal podmínku, že bych chtěl do zemí, kde se výborně domluvím, ať je to Kypr nebo Řecko.“
Ze Sparty jste nabídku dostal?
„Nyní bych se k tomu nechtěl vyjadřovat.“
Když jste ale v březnu rezignoval v Mladé Boleslavi, působil jste dojmem, že už v Česku trénovat nikdy nechcete. Proč se tedy vracíte?
„Čas je nejlepší lékař. Zároveň však musím zdůraznit, že jsem nikdy neřekl, že jsem znechucen českým prostředím. Na jasné dotazy jsem odpovídal, že bych preferoval zahraničí. To je vše.“
Ale bylo z vás cítit, že…
„Možná to tak mohlo vypadat, ale nikdy jsem nic takového neřekl. V březnu jsem jen uvedl, že z Boleslavi neodcházím kvůli tomu, že jsme prohráli se Spartou a že jsem skončil na tribuně. Prohlásil jsem, že mám k rezignaci důvodů víc. To, že se mi nelíbí, co se v českém fotbale děje, mi bylo jen podsouváno.“
Za působení v Boleslavi jste měl problémy s rozhodčími. Třikrát vás během necelé sezony poslali na tribunu. Nemáte strach, že se to bude opakovat?
„Dobrá, měl jsem problémy, probíhalo to v nějaké určité době. Nyní je to historie, je to pryč. Minulost.“
Říkal jste, že se na Žižkov vracíte kvůli vzpomínkám na předešlou úspěšnou etapu. Tehdy Viktoria v roce 2002 skončila třetí. Ovšem také byl pod vysílačem Ivan Horník. Připomněl vám to někdo?
„Jste první. Nevím, proč nespojíte s horníkovskou érou Víťu Lavičku, Standu Levého a další lidi. Ti přeci byli ve Viktorce v té době taky. Mrzí mě, že to tak berete…“
Nemyslím to zle, ale…
„Podívejte, odpovím vám takto. Není to nafoukanost, ale za mého působení byla Viktorka nesmírně úspěšná. Pak spadla. Kdyby byl Ivan Horník opravdu takový čaroděj, jak se povídalo, Viktorka by nikdy nespadla. Znova opakuji, že na tu éru vzpomínám hrozně rád. Ivan Horník, a to budu tvrdit pořád, byl jeden z největších profíků, se kterými jsem pracoval.“
Ale až pod vysílačem písknou penaltu, lidé si na pověstnou „žižkovskou pentli“ v žertu vzpomenou.
„Vím přesně, o čem mluvíte. Ovšem s tím nemůžu nic udělat, ani se tím nezabývám.“
Situace ve Viktorce je nyní kritická. Co s týmem udělat?
„Nebudu vám vyprávět, že jsem nějaký čáryfuk. To ne! Budu se snažit s týmem pracovat, co nejlíp tým poznat. Hlavním cílem bude, abychom ve zbývajících čtyřech zápasech získali maximum bodů, které budou v našich silách. Abychom šli do zimy s co nejlepší výchozí pozicí pro jaro.“
