ROZHOVOR - 19 vteřin. To je nový rekord české ligy v nejrychlejším vyloučení, jehož dosáhl českobudějovický Tomáš Stráský v utkání s Ústí nad Labem. Překonal tak jmenovce Řepku, jenž na jaře 2008 se pakoval po 26 vteřinách. „Raději bych mu to nechal. Ale třeba ho bude chtít zpátky a zase mi ho vezme,“ bere Strácký tento svůj hříšek úsměvem.
Zatím ho ocenila jen disciplinární komise, která mu vyměřila trest dvou zápasů. „Jeden by byl asi málo, tak to odpovídá,“ přijímá i tento verdikt.
Jste absolutní rekordman. Těší vás to?
„Zrovna v tomhle jsem po rekordu netoužil, ale nic s tím nenadělám.“
Ale jste zapsán v análech. To není pro vás pocta?
(smích) „Když to předhazujete takhle, tak to má něco do sebe. Beru to! I když bych si opravdu přál být slavný v něčem jiným. Ale nějak se začít musí.“
Už vám trenér Šilhavý stačil k němu pogratulovat?
| 26 |
| Tolik vteřin tvořil dosavadní rekord. Držel ho sparťanský stoper Tomáš Řepka, jenž v ročníku 2007/2008 ve 28. kole v utkání s Brnem hodil v 1. minutě po Alešovi Bestovi míč a byl vyloučen. |
„Asi to ani neví, že jsem takový borec. Za vyloučení se na mě nezlobil, nic mi nevyčítal. Pochopil situaci. Říkal, že tu akci jsem přerušit musel, bohužel jsem viděl rovnou červenou.“
Když jste stáhl unikající Volka, uvědomoval jste si krátkost svého pobytu na hřišti a že se tím zapíšete do dějin?
„Na to jsem vůbec nepomyslel. Bylo to v zápalu boje, chtěl jsem zastavit rychlý protiútok, protože jsem se bál, že bychom z něj mohli dostat gól. Tak jsem to takhle vyřešil. Možná to nebylo nejlepší rozhodnutí, ale v tu chvíli jsme nad tím nepřemýšlel. Rozhodně jsem si nepřál dostat červenou, ale už se stalo.“
Považujete pravidlo o vyloučení za zmaření vyložené šance za hodně přísné?
„Myslím, že ne. Kdyby se to netrestalo, tak by se takové protiútoky přerušovaly mnohem častěji a bez hrozby postihu. To by hře jen uškodilo. Hráč se dostává do šance, faulující musí pykat. Tohle pravidlo uznávám.“
| Forgáš stihl všechno |
| Necelé tři minuty pobyl na hřišti obránce RH Cheb Milan Forgáč v utkání 12. kola ročníku 1994/1995 proti Slavii. Vystřídal v 86. minutě Šebestu a záhy viděl za hrubý faul žlutou kartu. O dvě minuty později sestřelil hrůzostrašným šlapákem Luboše Kozla, znovu v ruce rozhodčího Berbra spatřil žlutý odstín, který se přeměnil v červený a šel ven. Za necelé tři minuty. |
Mluvíte teď jako koncový útočník.
„Samozřejmě. Mně podobné zákroky hrozně vadí.“
Vzpomínáte si, kdy jste byl v opačné pozici a někdo vás fauloval?
„Už se mi to jednou nebo dvakrát přihodilo. Ale vzpomínám si na zápas na Žižkově před rokem a půl, kdy jsem dostal balon na půlce, šel bych na branku sám, ale hráč do mě vletěl. Na půl roku mě zranil a dostal jen žlutou. Záleží tedy, jak to rozhodčí posoudí. Já Volka zranit nechtěl, taková nejsem.“
Jak to přijali spoluhráči? Spílali vám, děkovali, nebo se smáli?
„Hlavně se smáli. A oprávněně. Ta situace byla hodně úsměvná. Po devatenácti vteřinách jít ven, to je hodně rychle.“
| Co na to Jaroslav Šilhavý? |
| „Já na hřišti vydržel vždycky déle. Nejspíš proto, že jsem nastupoval od začátku.“ trenér českobudějovického týmu, jako hráč rekordman v počtu vyloučení (12), k prohřešku svého svěřence |
Kdo si z vás nejvíc utajoval?
„David Horejš, to je kapitán a má na to právo. I Petr Šíma. Ten už seděl na lavičce a všechno v pohodě sledoval. To pošťuchování beru.“
Nezneužijí poťouchle vašeho rekordu a nebudete muset dát do pokladny větší obnos?
„To nevím. Ale až to zjistí... Určitě však přispěju, protože to byla moje první červená. Trenér mě však nepokutoval.“
Tradiční klišé zní – rozhodčí poslal hráče předčasně pod sprchu. Ve vašem případě asi neplatilo, po devatenácti vteřinách jste se sprchovat asi nemusel.
(smích). „Právě že jo. Pouhých devatenáct vteřin bych bez sprchy zvládl, já se ale celý druhý poločas rozcvičoval a byl už zpocený. A navíc jsem při sražení Volka šel do skluzu a ušpinil se.“
