Na fotbal se dívá mimo jiné skrz analýzy a skrz mládež. Jestli jdou talentovaní kluci správným směrem, jestli do sebe absorbují důležité fotbalové návyky, bez nichž se český fotbal nebude posouvat výš. A právě na to teď možná trpí reprezentační áčko. Sportovně-technický ředitel Fotbalové asociace České republiky a člen výkonného výboru Michal Prokeš vidí nedostatky současného výběru, na druhou stranu věří v lepší budoucnost.
„Když se jedná o dlouhodobý výsledek, je to vždy výsledek nějaké plánované činnosti. To znamená, že se ví, co je obsahem činnosti, čeho chceme dosáhnout, a nastaví se cesta, kterou k tomu dojdeme. Chceme-li hodnotit práci trenéra Karla Jarolíma a výsledek jeho mužstva, musí nejdřív zaznít, jaký úkol a zadání áčko dostalo,“ říká ve velkém rozhovoru Michal Prokeš.
A úkol zněl...
„Karel Jarolím přicházel k týmu narychlo a improvizačně po Pavlu Vrbovi . Měl velmi krátký čas na jakoukoliv práci a měl jasné zadání, u něhož jsem byl. Tedy že přichází na dlouhodobější práci na čtyři roky s tím, že víme, že postup na mistrovství světa bude složitý, protože došlo ke generační obměně a cílem je sestavit nové mužstvo. To, jestli mohl jít do baráže, nebo ne, je krátkodobá věc, na kterou se upínáme, ale pro dlouhodobou práci to není až tak důležité. Pravda totiž je, že na mistrovství světa se pravidelně nekvalifikujeme a naposledy tam bylo mužstvo kolem Poborského a Nedvěda v roce 2006, což bylo možná jedno z nejlepších mužstev v historii českého fotbalu, fantastický kádr. Hlavní cíl nebyl dostat se na mistrovství světa, o to se měl Karel Jarolím samozřejmě především pokusit. Hlavní cíl byl připravit se na kvalifikaci o EURO a dostat se tam. V téhle optice musíme hodnotit trenérovu práci, pokud se chceme bavit o systematičnosti, a na základě toho pak vytvářet analýzy. Protože ty vznikají jen na základě plánované činnosti.“
Dají se vůbec v současném období, kterým FAČR prochází (řeč je o překotných a vynucených změnách ve vedení, o finančních problémech) dělat dlouhodobé plány?
„Je pravda, že za poslední období je z toho áčko vyjmuté, protože bylo vystaveno obrovským změnám. Právě tou nestabilitou vedení a tak dál. Ale hluboké analýzy už probíhají na úrovni mládeže a mládežnických reprezentací, protože v tak malé zemi, jakou jsme, je nutné pracovat v návaznosti, a to na jednadvacítku, nejlépe až po áčko. I my potřebujeme mít stabilitu, jakou mají třeba Němci v osobě trenéra Joachima Löwa u áčka, a celý spodek musí být připravovaný právě k prvnímu týmu. Když jsem četl názor Jakuba Dovalila (sportovní manažer Teplic, bývalý trenér reprezentační jednadvacítky), kdy mluvil o analýzách, tak si něco nemůžu odpustit.“
Co vám vadilo?
„Berte to jako vtip, Kuba je hodný kluk, mám ho hrozně rád, ale my tu vlastně ještě pořád čerpáme z některých analýz, které nám tu on zanechal, protože za těch osm let, co tu byl, jich tu určitě vytvořil mraky a jistě je poskytl celému hnutí. Takže když chceme něco kritizovat, měli bychom začít od sebe.“
Vědí dneska mládežničtí trenéři, co pěstovat ve svých hráčích, aby jim nechyběly určité vlastnosti, bez nichž se později ve fotbale neobejdou?
„Před dvěma lety došlo k reformě reprezentačního úseku, přeskládali jsme to, začali se měnit trenéři a řekli jsme si koncept. Pravidelně v Nymburce probíhá výstup z účasti reprezentační mládeže na jednotlivých turnajích, v kvalifikacích, a vždycky to rozebíráme s trenéry žákovských a dorosteneckých středisek. Stejně když se hraje mezinárodní zápas na území Česka, organizujeme semináře a setkání pro trenéry z regionů, aby si mohli popovídat o reprezentaci a o konfrontaci s mezinárodním fotbalem. Neustále probíhá nějaká analýza, teď momentálně z EURO devatenáctek a trenéři zpracovávají jednotlivé materiály. Luboš Kozel dělá Anglii, Karel Krejčí ročník 1998 jako výstup do jednadvacítky, Vašek Černý sledoval Holanďany, protože k nim má blízko přes mladého, a Honza Suchopárek to celé dává dohromady a zpracovává to. Ty materiály nám ukazují, co našim hráčům chybí a připravuje se komplexní zpráva, se kterou budeme objíždět semináře a budeme ji poskytovat klubům, abychom na tom společně pracovali. Při kvalifikaci sedmnáctky v Česku plánujeme přerušit dorosteneckou soutěž a udělat kreditní seminář, abychom seznámili mládežnické trenéry s tímhle materiálem a vedli širokou diskuzi, co naši hráči potřebují.“
Co teď chybí áčku?
„To teď žije ze své podstaty. Karel z mého pohledu dělá nejlepší práci, jakou může, a já v tom mužstvu, ať se to někomu líbí, nebo ne, vidím velký potenciál. To, že mu to nejde, je druhá věc.“
Třeba zjevně v postupném útoku.
„Ano, léta letoucí se tu nedělala výstavba útoku, ale tyhle reformní věci se neukážou ze dne na den a ve světě se ví, že postupný útok je nejtěžší forma fotbalu. Vyžaduje to totiž velkou součinnost všech hráčů.“
A především rozděluje ty dobré úspěšné týmy, od těch slabších...
„No jasně. Ale vezměte si, když vypadne z absolutní koncentrace i Španělsko, Německo nebo Barca, tak i jim se stane, že se tam tímhle způsobem nedostanou. Když jsme to zavřeli my za Vrby na EURO proti Španělům, tak jim dlouho trvalo, než se do nás dostali, a málem to nestihli. Právo fanouška je dívat se na to svou optikou, to je jednoznačné, ale komentáře, které čtu, Karla Jarolíma neodsuzují, protože se asi ví, v jaké jsme fázi.“
Mluvíte o stabilizaci kádru?
„My si musíme uvědomit, v jaké jsme pozici. V současnosti nejsme konkurencí pro Němce, Italy, Francouze, jsme na druhém levelu, což je někdo pod desítkou a níž, ale přesto se pohybujeme ještě daleko níž, než bychom měli. Co teď chybí nároďáku je právě ta stabilita, ustálení kádru, vědomá činnost a pravidelnost v jednotlivých úkonech při souhře. Zkrátka to chce, aby se reprezentační výběr stabilizoval. Karel protočil obrovské množství hráčů v rámci srazů, z toho už by se mělo něco vyprofilovat pro kvalifikaci na EURO a měli bychom mít jasno, kterým směrem chceme jít. Věřím, že hráči jako Darida a další mají obrovský potenciál se posouvat.“
To nerozporuju, ale proč teď zaostáváme i za Severním Irskem?
„Já v tom týmu vidím agresivitu, touhu, chuť, chybí v něm trochu kvality, ale pouze ve srovnání s top týmy. Ale jsme konkurenceschopní všem těm Severním Irskům a podobným, jenom tady potřebujeme ten čas a systémovou práci, aby si mužstvo zvyklo na sebe a hrálo vědomě. Navíc odspodu začne mužstvo víc a víc doplňovat generace kolem Schicka , která má obrovský potenciál, a se kterou se tým může dostat na určitou úroveň. Samozřejmě nároďák teď není zralý na mistra Evropy, musíme jít zkrátka krok po kroku a neustále posouvat náš strop.“
Já se ještě vrátím k práci trenéra Jarolíma. Jako kouč nároďáku má samozřejmě zodpovědnost za výběr hráčů a za výsledky, spíš je ale sdružujícím prvkem týmu, do něhož musí nominovat fotbalisty už zvyklé na určitý způsob hry a s potřebnými schopnostmi. Je momentálně vůbec možné, aby Jarolím mohl ukázat na hráče, které když dá dohromady, tým zaklapne a bude fungovat a konkurovat silnější soupeřům?
„Má to dvě úrovně. Nesmíme zapomínat, že když Karel k mužstvu přišel, většina hráčům v klubech pořádně nehrávala. Všichni kritizovali Pavla Vrbu, že staví stále svoje koně a protáčí málo hráčů, a úplně stejně dneska kritizují Karla Jarolíma, že těch hráčů protáčí moc a nenechá kádr stabilizovat. Karel vidí Honzu Klimenta, že se mu v Dánsku daří, tak ho vezme a postaví ho. A pak si udělá obrázek. To je průzkumná činnost, součást jeho práce.“
A ta druhá úroveň?
„V reprezentaci je položka trénování u trenéra tak desetiprocentní. Daleko podstatnější jsou vlastnosti jako schopnost vedení, psychologie a diplomacie. A co si trenér s manažerem neudělají už před srazem, to na něm jenom velmi těžko doženou. Takže ano, je třeba vybrat hráče rozehrané a do systém, který chcete hrát. A je třeba to mít připravené dávno před srazem. Jsem přesvědčený, že tým kolem Karla Jarolíma a Jaromíra Šeterleho (manažer) na tomhle pracuje.“
Nepatřím mezi ty, kteří by zpochybňovali nominování Jana Klimenta nebo dřív Lukáše Droppy, hráli a ne špatně, opodstatněné to samozřejmě bylo i užším výběrem, šlo o příhodnou situaci. Na druhou stranu, když pak vidíme výkon v Severním Irsku, bijí do očí velké nedostatky v součinnosti týmu, byť trenér a manažer může mít rozmyšlené při nominaci první poslední...
„Musí tady zaznít jedna věc. I soupeř chce vyhrát, takže to není jen o našem týmu. Severní Irové zcela vědomě vystavili taktiku plně koncentrovanou na bránění, takže my měli asi 70 procent držení míče, ale oni nám ten prostor vlastně poskytli, abychom ho takové měli, a jen zacpali prostory před svou šestnáctkou.“
Trenér Michael O’Neill jen využívá předností svého týmu a ví, kde má limity, ne?
„Ví, že naše mužstvo je mladé, a že neumí hrát takhle do plných. A kdyby na nás vylezli, tak Krmenčík s Gebre Selassiem , Bořilem, Janktem a Krejčím by byli daleko nebezpečnější. Trenér to proto postavil na vápno a otupil naše lepší zbraně.“
A jakým týmem je tedy náš nároďák? Z posledních zápasů je patrný důraz na defenzivu, a když jsme byli nucení hrát a dát gól, nedařilo se. Je tenhle způsob hry v současnosti pro Česko příliš velké sousto?
„Fotbal se v tomhle nezastavitelně vyvíjí. Vezměte si, že dřív byla úspěšná koncentrovaná defenziva s rychlým přechodem do útoku, pak nastoupilo držení míče, kontrola hry. To dneska nestačí, hledá se absolutní přímočarost a obrovská variabilita hráčů při rotaci na postech. A taky si vzpomeňte, že za posledních 25 let jsme měli pouze asi pětileté období, kdy jsme měli konstruktivně laděné mužstvo.“
Myslíte za éry Karla Brücknera .
„Ano a v ofenzivě splňovalo požadavky, že pomohlo soupeře opravdu konstruktivně přehrát. I přesto ale nehrál Karel Brückner s týmem fotbal na držení míče, nebyl to milovník tohoto způsobu, ale efektivního rychlého fotbalu.“
Zeptám se takhle: Jsme schopní teď dosazovat do reprezentace hráče se schopností hrát tím absolutním přímočarým způsobem?
„Nejsme. Nejsme na to totiž připravení. To, jak dnešní fotbal vypadá, je vývoj, který my totálně zaspali. A dohání to i ostatní kolektivní sporty v České republice.“
Je tým schopný se změnit tak, aby mohl v kvalifikaci o EURO nahlas říct, že postoupí? Anebo jinak, je nutné ten tým změnit?
„Jsem přesvědčený o kvalitách trenéra Jarolíma, a tohle mužstvo z mého pohledu potřebuje jen čas. Vidím tam všechny aspekty, i tu dynamiku. Nepropadáme rychlostně. Ještě před pár lety jsme přitom vypadali jako šneci, teď ale ne. Chce to teď zkrátka zúžit mužstvo a nechat dorůst další hráče, ve kterých je nesporný potenciál. Věřím, že přijdou lepší časy.“
