V Serii A se během posledních dvou kol rychle vyšvihnul v oporu malého Crotone. Stefan Simič je připravený na boj o záchranu, a do toho kolem něj poletují reprezentační nabídky z Balkánu. „Pro mě je ale pořád na prvním místě Česko,“ říká 22letý stoper v rozhovoru pro deník Sport, který vznikal ještě před aktuální nominaci českého týmu pro přípravné zápasy s Islandem a Katarem. V ní figuruje Simič mezi náhradníky.
Čekáte, že nominace přijde?
„No, asi by to bylo přece jen trochu překvapivé, kdybych v ní byl. Ale jsem v kontaktu s panem
Lavičkou
(Vítězslav, trenér reprezentace U21). Sice už za tenhle výběr nemůžu nastupovat, ale strašně si vážím toho, že se pan Lavička zajímá o své bývalé hráče. Je to velký člověk.“
Každopádně máte i jiné možnosti, koho reprezentovat...
„Ano, je to pravda. Dokonce po zápase s AS Řím za mnou přišel
Edin Džeko
, který má veliký vliv na reprezentaci Bosny, a ptal se mě, jaká je moje situace, a jestli bych nechtěl Bosnu reprezentovat, když je tady ta možnost.“
No, páni. A co jste mu řekl?
„Že jsem vždycky reprezentoval Česko a vždycky rád budu. Ale musím ho reprezentovat...“
Chápu, jak to myslíte.
„Jasně. Každopádně vždycky bude Česko na prvním místě, srdce mám tady.“
Jak moc nabídky Srbska, Bosny a Chorvatska zvažujete?
„Zatím jsem se tím až tolik nezabýval, jsem ale rád, že o mě všechny tyhle země stojí, člověku to dělá radost, vidíte nějakou odměnu za tvrdou práci. Ale upřímně, vím, že jsem nějakou dobu nehrál, čekalo se na to, až zase začnu nastupovat, tak jsem sám zvědavý, jak se to bude dál vyvíjet.“
Konkrétně Srbové vás lákají i na to, že by vás mohli vzít příští rok do Ruska na mistrovství světa.
„Ano, dostal jsem nabídku, že odměnou by pro mě byla pozvánka na mistrovství světa.“
To asi člověka trochu nahlodá, ne?
„No, je to mistrovství světa, na to se třeba nikdy podívat nemusíte. Ale nepřemýšlím o tom takhle, pořád čekám, jak se věci vyvinou.“
Řekněte, kdybyste to vzal, jak by reagovali Chorvati, v podstatě vaši sousedé na Brači, kde máte nemovitosti? Jak velký by to byl problém?
„Asi by to byl problém, ale hlavně u lidí, kteří mě neznají. Mezi mými kamarády a blízkými určitě ne, ti by mě podporovali, kdyby taková situace někdy nastala.“
Proč je stále mezi oběma zeměmi taková nevraživost, když už je dávno po válce?
„Právě proto, že je to tak historicky zakořeněné, to pořád budí emoce. A řeší to přesně ti lidé, kteří v té válce ani nebyli. Mluví o ní, ale nezažili ji. Je to už takové povrchní, zdá se mi...“
Bosna by byla v pohodě?
„Jo, to je takový sympatický národ, tu mají všichni rádi.“ (smích)
Existuje prý varianta, že kdybyste přijal nabídku Bosny, po pár letech byste se mohl stát i kapitánem...
„Ano, ale Bosna je sama o sobě hodně zajímavá. Myslím, že se o ní tolik neví, ale má hodně kvalitních hráčů, kteří můžou v příští kvalifikaci v nějaké hratelnější skupině vyhrát. Celý proces, kterým teď Bosna prochází, je velmi zajímavý a tahle cesta může být pro tým do budoucna hodně zajímavá.“
Povězte, do kdy jste ochotný čekat? Kdy se rozhodnete?
„Přesný termín není žádný, i když je pravda, že bych si přál rozhodnout se co nejdřív. Ale teď jsem začal hrát v Crotone, tak doufám, že v tom budu pokračovat a až pak se uvidí. Kolik toho odehraju, jestli budu zdravý, jaké budou mé výkony, od toho se všechno odvíjí.“
Ale mistrovství světa v Rusku je za rok...
„Samozřejmě. Kdyby byli Srbové hodně naléhaví a situace tady se neposouvala dopředu, musel bych se nějak rozhodnout.“
Mluvil jste o svých výkonech, ty byly v posledních dvou zápasech hodnoceny italskými médii velmi kladně. Jak to prožíváte?
„Jsem moc rád, ale doufám, že to z mé strany nejsou jen výkřiky, že to bude takhle pokračovat.“
Cítíte, že po EURO, které se vám výkonnostně povedlo, navazujete na dobrou formu?
„Právě že od EURO utekla velká doba, nevěděl jsem, co čekat, až se vrátím na hřiště. Na konci šampionátu jsem se cítil výborně, byl jsem rozehraný z Belgie, fyzicky i psychicky bylo všechno dobré. Po absenci jsem nevěděl, co čekat, tak mám radost, že se mi vstup do nové sezony povedl.“
Mají radost i v AC Milán, kterému patříte?
„Jsem v kontaktu se sportovním ředitelem (Massimiliano Mirabelli), který v Crotone kdysi hrával, on osobně mi tenhle klub doporučil. Říká, že je spokojený, a v poslední době asi ještě víc.“ (smích)
| Vyjádření Jaromíra Šetrleho, manažera české reprezentace |
|
„Komunkuju s ním od doby, co jsme ho zhruba před dvěma lety angažovali do jednadvacítky. Na jeho fotbalovou kariéru má velký vliv jeho rodiné zázemí, konkrétně jeho otec. Máme informace od něj, případně i z médií. Je to výborný kluk z hlediska povahy, chování, není nafoukaný ani ukřivděný, když není nominovaný, také proto si vybojoval stálé místo v italské Serii A, i když zatím jen na hostování. V jednadvacítce patřil k nejlepším na mistrovství Evropy. Pak udělal takovou zastávku v tom smyslu, že neměl vyjasněné další angažmá, posléze mu to zklomplikovala zlomenina ruky, to ho krátkodobě zastavilo. Na jeho víkendový zápas (Crotone hraje s Boloňou) posíláme pana Koubka (Jarolímův asistent), má šanci být donominovaný, povoláme ještě jednoho stopera. Ale nechceme podlehnout tomu, že někoho nominujeme jen na základě takových informací (že Simiče lanaří do reprezentace balkánské státy). Bereme to vážně, ale především hráč musí mít sportovní výkonnost, aby mohl být povolán do reprezentace.“ |
