Jan Podroužek
31. října 2014 • 18:32

Vynervoval mě jen Brückner, říká Matějovský před bitvou s Plzní

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Nejspíš by už touhle dobou hrál doma v Mladé Boleslavi. Ale ustál to. Krkolomný loňský podzim, kdy byl z lídra svržen na náhradníka. Kdy pročekal nejistý prosinec. Pak před ním přistála nová smlouva. A Marek Matějovský se vrátil do sestavy, k dobrým výkonům a nakonec si se Spartou užil double. „Nikdy jsem nepřestal pochybovat, že týmu můžu pomoct,“ říká 32letý záložník.



Ten příjemný den s rodinou už je pryč, tak jak se chystáte, Marku?
„Jo, v úterý šel fotbal trochu do ústraní. Jindy se třeba podívám aspoň na Branky body, ale teď jsem si krásně odpočinul. Je to celkově i trochu příjemnější týden, protože v něm nemáme evropský pohár, člověk nabere víc energie.“

Ale sobota se pomalu blíží. Cítíte, že se atmosféra šroubuje?
„Tady ve Spartě je každý zápas hodně důležitý a nic nejde podcenit. Teď je samozřejmě větší mediální i divácký zájem, ale říkám to často, že za každé utkání jsou jen tři body. Nemůžeme si tedy dovolit nezvládat i jiné zápasy.“

Vás ten zápas nevykolejí, viďte?
„Dá se říct. Už v mládí se o mně říkalo, že jsem až flegmatický, což si úplně nemyslím. Ale snažím se emoce nějak kočírovat. Tlaky v dnešním fotbale jsou veliké, musíte se s tím co nejlíp vypořádat, aby vám z toho nepřeskočilo.“

Měl jste někdy zápas, který by vám sevřel žaludek?
„Jednou jo. To bylo hodně velký. Tehdy jsem byl v Boleslavi a dostal jsem pozvánku do nároďáku. Trénoval to pan Brückner a k němu jsem měl vždycky velký respekt. Pro mě to byla nejsložitější situace v mojí kariéře. On chtěl člověka donutit, aby byl maximálně nachystaný, tak se mu dost podrobně věnoval.“

Mluvíte o kvalifikačním zápase v Německu, kde jste nakonec skóroval, že?
„Ano, Tomáš Rosický byl zraněný a já měl týden na to se připravit. V Seefeldu na soustředění jsem byl pod neustálým dohledem pana Brücknera, nebylo to zrovna moc příjemný. Pořád si mě všímal, měl neustále nějaké připomínky, co dělám špatně a co mám zlepšit. Navíc mezi těmi velkými hráči, nervy pracovaly.“

Myslel jsem, že nejsložitější jste to měl spíš minulou zimu. Na konci podzimu jste vypadl ze sestavy, rozebíral se váš nešťastný výrok po utkání v Jablonci, končila vám smlouva...
„Ve fotbale jsou takové sinusoidy, jednou dole, jednou nahoře. Kdybych se tomu moc poddával, bylo by to k ničemu. Snažil jsem se na to tehdy odpovědět svou prací v tréninku, výkony. V tu dobu se udála spousta věcí a nemá cenu nad tím donekonečna přemýšlet, je to prostě pryč. Jsem rád, že se mi povedlo se vrátit a že mě a Spartu ještě nějaké úspěchy čekají.“

Narážíte na získaný double, na titul, váš první v kariéře. Jak jste si ho užil po těch peripetiích?
„Jednoznačně velká radost, spokojenost i za celý mančaft, protože se na to ve Spartě čekalo hodně dlouho. Byl jsem jedním z těch, kteří tady zažili i ty špatné roky, dá se říct, že jsem to cítil jako dluh vůči klubu.“

Marek Matějovský byl blízko odchodu ze Sparty, nakonec v týmu zůstal a podílel se na zisku mistrovského tituluFoto Pavel Mazáč Sport

Vy jste si nějak víc bral ty hluché sezony bez titulu?
„Ano, byl jsem součástí týmu. Nikdy jsem nebyl takový, že bych se za někoho schovával, svaloval vinu na druhé. Vina byla taky na mojí straně, tak jsem to bral. O to šťastnější jsem byl, když se to povedlo zlomit. A že se nedá říct, že bych byl ta smolnička.“

Nepřepadly vás ani myšlenky, že kariéra pomalu doznívá?
„Měl jsem nějaký svůj pocit... Ale pak tu byly i náznaky okolí, rozebíral jsem to s rodinou, ptal jsem se i kluků v kabině, jestli to vidí tak, že bych měl odejít, skončit. A pak jsem čekal, jak se situace vyvine. Pořád jsem se ale cítil, že mám na to být prospěšný, nikdy jsem nepochyboval, že Spartě můžu pomoct. Kritiku novinářů i trenérů si člověk vyslechne, ale pracoval jsem na tom, abych všem odpověděl.“

Takže vás kabina podržela.
„Dá se to tak říct. Ptal jsem se i trenéra, jestli se něco nezměnilo, jestli dělám něco špatně, jestli škodím týmu. A ve finále se to vyhodnotilo tak, že jsem se do toho zase dostal. A jsem za to rád.“

Zase patříte k oporám mužstva.
„Opora... Máme tu reprezentanty, kteří nás táhnou a to jsou z mého pohledu naše základní kameny. Zastávám názor, že jeden hráč mančaft nedělá, jsem jen jedna součást, funguje to a to, že nastupuju, je vyjádření, že mám týmu opravdu co dát.“

Ještě za dob trenéra Jozefa Chovance se vaše absence v zápase vždycky dost probírala. Že to může být citelná ztráta pro Spartu...
„Jo, ale to už je asi pryč. (smích) Teď je tady kvalitní tým, vidíte sám, kolik hráčů je od nás v nároďáku a dá se říct, že i ten táhnou. Hlavní postavy našeho týmu jsou jinde než já.“

Tuhle vaši skromnost bych vyřešil jednou otázkou. Už řešíte s klubem prodloužení smlouvy, která vám končí příští léto?
„Jednu schůzku s Kubou Otavou už jsem měl, ale jak se to vyvine, to se uvidí. Zatím z toho žádný velký výstup není. Ale cítím se dobře, zvládám všechno bez úlev, můžu pokračovat a byl bych rád, kdyby to bylo na Spartě.“

V sobotu přijde očekávaný zápas s Plzní. Půjdete na jiný tým než ten, kterému dával tempo Pavel Horváth?
„My se nikdy nepřipravovali na Pavla Horvátha, ale vždycky na soupeře jako na celek. Měl nějaké zdravotní potíže, nenastupoval, ale Plzeň i bez něj dál vyhrává, takže v mých očích je to pořád šlapající tým, ať je sestava jakákoliv.“

Ještě bych se chtěl vrátit v souvislosti s Horváthem k březnu minulého roku. Téma „nepodané ruky“ už je zapomenuté?
„Tohle se vrací před každým vzájemným zápasem. O té události jsem se s Pavlem bavil, já tenkrát nelhal, jen jsem řekl pravdu, že mi nepodal ruku, tak to bylo a hotovo.“

A všechno jste smazali?
„Mezi námi je to v pohodě, problém spolu nemáme. Myslím, že se kolem toho zbytečně udělala aféra. Dá se říct, že dneska už o tom ani nevím.“

Marek Matějovský od podzimu přišel o kapitánskou pásku, ve Spartě ztratil i místo v základní sestavěFoto Michal Beránek Sport

Třeba to pomohlo vyřešit nakonec i vaše klidné vystupování, ne?

(smích) „Nevím, mám to odmala, asi po rodičích. I když někdy se výstřelkům na hřišti neubráníte.“

Hodilo se vůbec takové chování do Anglie, když jste působil v Readingu?
(smích) „Je fakt, že ze začátku jsem na to koukal. Na tréninku se tam dost řvalo, bylo to takový hlasitý. Nezvyk. Když za mnou přijela rodina, kamarádi a vzal jsem je na trénink, taky byli překvapení. Ale nakonec jsem zapadl, já vycházel všude.“

Zapadl? Jako zhrubnul?
„To ne. (smích) Že jsem si k nim našel cestu i přes svoji povahu.“

A není to někdy spíš výhoda? Ve vyhroceném utkání s Plzní se to šikne, ne?
„To je specifický zápas. Plný stadion, lidi dostanou do varu každého. Kolikrát uděláte věc, kterou byste normálně neudělal. Víme, o co hrajeme, je to souboj o první místo, i když jen o průběžné. Bude potřeba se v tom zápase ovládat, aby člověk zbytečně neoslabil mužstvo.“

Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud