EUROBLOG: Modrý plamen! Balotelli neshořel a pálí dál

Po prvním gólu si jednadvacetiletý kanonýr povytáhl svůj dres a ukázal spodní tričko, na němž se skvěl nápis WHY ALWAYS ME? Neboli PROČ VŽDYCKY JÁ?

Narážel tak na dvě skutečnosti: jednak v posledních zápasech dává pravidelně góly právě on. A za druhé se o něm zároveň pokaždé píše i v negativních souvislostech. Buď vjede autem do ženské věznice, nebo zaplatí tisíce liber na pokutách za špatné parkování, případně si nedokáže obléct rozlišovací dres.

Na hřišti je to podobné. Syn ghanských imigrantů se často chová jako jeho oblíbená zvířata na safari v Knowsley, kam rád jezdí. Loni byl dvakrát zbytečně vyloučen a když dostal hloupě červenou kartu v osmifinále Evropské ligy s Dynamem Kyjev a zavinil tak vyřazení, byl na něj rozzuřený i jindy shovívavý manažer Roberto Mancini.

Proslýchá se, že ten po Balotellim tehdy vzteky hodil kufr a nebyl daleko od toho, aby s bývalým svěřencem z Interu Milán ztratil trpělivost podobně jako kdysi José Mourinho. Portugalec o Balotellim doslova řekl: „Je netrénovatelný.“

Začátek letošní sezóny tak pro reprezentanta »squadry azzury« představoval zlom. V přípravě dopadl bídně. V zápase s Los Angeles Galaxy byl odvolán ze hřiště ještě v prvním poločase poté, co místo pořádné střely ve vyložené šanci zvolil patičku.

Pak odehrál hodinu v Community Shield proti Manchesteru United, jenže moc se nepředvedl. Podal slabý výkon a po vystřídání naštvaně zamířil rovnou do kabin.

Přiznám se, že jsem si tehdy myslel, že Balotellimu zvoní v klubu umíráček. Přišel Sergio Agüero, chytil se Edin Džeko a stále se dalo počítat i s Carlosem Tévezem.

Jenže už za měsíc a půl bylo vše jinak. Rodák z Palerma totiž snad poprvé ve své kariéře pochopil, že když na sobě nebude pracovat po fyzické i mentální stránce, nikdy nic pořádného nedokáže.

A tak začal sekat dobrotu. Svou usilovnou prací v tréninku Manciniho přesvědčil a dostal šanci. Prosadil se v Ligovém poháru proti Birminghamu, pak rozhodl duel nejvyšší soutěže s Evertonem a střelecky zazářil také na půdě Blackburnu. Skvostnou formu si uchoval i během reprezentační přestávky a v utkání s Aston Villou vystřihl parádní nůžky.

Na Old Trafford se trefil dokonce dvakrát a byl také u klíčového momentu druhé půle. Právě na něm se totiž vyfauloval domácí stoper Jonny Evans.
V posledních pěti soutěžních startech tedy Balotelli vstřelil šest branek.

Může jenom litovat svého jarního vyloučení v pohárovém duelu s Dynamem Kyjev. Tehdy vyfasoval třízápasový trest, který mu vypršel teprve minulý týden. Nebýt toho, mohl mít Manchester City možná nakročeno k postupu i ze základní skupiny Ligy mistrů. Takhle má po třech kolech jen čtyři body.

Díky, táto!

V případu Balotelli ukázal Mancini, že je manažerem se všemi pěti P. Personou, praktikem, prognostikem, předákem i psychologem. Namotivoval svého talentovaného, leč málo vyspělého svěřence k lepším výkonům a našel mu zajímavé místo i roli. Jeho krajan se mu za to odvděčil i symbolicky. Svůj gól do sítě Evertonu oslavil tak, že běžel přes celé hřiště až k lavičce a objal manažera jako otce.

Mancini, který ho pro Inter objevil coby sedmnáctiletého dorostence, je vlastně jeho opravdovým fotbalovým tátou. Dokázal z něj dostat zatím nejvíc ze všech koučů, kteří s ním měli co do činění. Platilo to i v nedělním šlágru kola.

Pro Manchester United byl Balotelli prakticky nepolapitelný. Měl totiž volnost a pohyboval se po celé šířce i délce hrací plochy. V jednu chvíli na křídle motal kličkami hlavu obráncům, vzápětí na pozici podhrotového hráče čekal ve druhé vlně, jindy si zaběhl až na špici. Hlavně Evans si lámal hlavu s tím, zda ho má obsazovat, či někomu předávat. Rébus nakonec nevyřešil ani s přispěním zkušenějšího Ria Ferdinanda a středová řada mu v luštění tajenky moc nepomohla.

Po ztrátě míče se navíc z Balotelliho stal pátý záložník a Manchester City měl díky tomu ve středu pole početní převahu. Také proto se domácí těžko dostávali do stoprocentních příležitostí, byť měli zejména v úvodu utkání míč častěji na svých kopačkách.

Byl to prostě skutečný Super Mario se vším všudy. Pokud dokáže i nadále hrát takhle, budou mu všechny jeho předchozí hříchy odpuštěny.
Může se z toho stát nejsilnější příběh letošní sezóny Premier League. Odepisovaný a zesměšňovaný dareba má sílu vystřílet svému týmu první titul po 44 letech.

„Věřím, že nadejde den, kdy Mario změní své myšlení úplně, protože pak se stane jedním ze tří nejlepších hráčů na světě společně s Lionelem Messim a Cristianem Ronaldem,“ prohlásil Mancini po triumfálním vítězství v městském derby.

K tomu se dá dodat snad jen verš ze seriálu Twin Peaks.
OHNI, SE MNOU POJĎ!