Německé hlavní město vyprodukovalo za poslední století hodně slavných klubů. Nejsilnější Hertha bojuje v první bundeslize, Union živoří v lize třetí - a hned za nimi se o slovo hlásí směsice naturalizovaných Turků, Türkiyemspor Berlin.
Bez vlastního stadionu, bez tréninkového hřiště, bez funkcionářů, bez profesionálních smluv. Přesto výsledkově vyčnívají i nad rezervou Herthy, doslova naditou hýčkanými mladíky.
Pokud zavítá čtvrtá německá soutěž Regionalliga Nord na půdu některé z rezerv elitních klubů, bude v hledišti jen pár set přihlížejících.
Na kdysi slavné týmy, jako jsou Lipsko nebo Lübeck, ale chodí i čtyři tisíce a Magdeburku, na který letos chodí průměrně přes 11 tisíc diváků, mohou závidět i české elitní kluby.
A v této společnosti získává nováčkovské ostruhy spolek Turků, jehož jediným zaměstnancem je trenér Uwe Erkenbrecher.
"Je to vážně hodně zvláštní klub. Už proto, že pochází ze zcela jiných kulturních a sociálních vrstev než zbytek německých klubů. A je to na něm poznat," řekl rádiu Deutsche Welle Erkenbrecher.
Klub má totiž jen drobné sponzory a většina rozpočtu padne na pronájem berlínského Jahnova stadionu, cestování a další režii.
Fotbalisté dostávají za zápasy jen minimální odměny, a tak může valná většina z nich trénovat až po práci. Asistenta zase německému kouči dělá turecký student pedagogické fakulty.
Turci z Türkiyemsporu by mohli závidět podmínky i leckterému týmu v českých divizích, přesto se v profesionální soutěži rozhodně neztrácejí.
Po pátém kole jsou v severní skupině regionální ligy třináctí, o skóre před rezervou Herthy Berlín, navíc s jedním zápasem k dobru.
V multikulturním Berlíně dneška to ale není jediný exotický klub. Šestou nejvyšší soutěž hraje židovský Makkabi Berlín, o soutěž níž zase hrají Chorvaté z Croatie Berlín, dalších několik etnických klubů hraje na samém dně systému německých soutěží.
Ve dvaaosmdesátimilionovém Německu žije asi 2,3 milionu Turků. Do země přišli zejména v sedmdesátých letech, kdy měla vzkvétající německá ekonomika nouzi o dělníky.
A ti začali záhy hrát i fotbal. Türkiyemspor šel vzhůru velmi rychle a v roce 1991 měl na dosah postup do 2. ligy, vzápětí ale byl potrestán za neoprávněný start hráče a místo postupu zamířil zase pomalu dolů.
Když se letos vrátil do čtvrté ligy, z někdejších městských rivalů ve špičce nezbyl téměř nikdo.
Zmrtvýchvstání Türkiyemsporu nabízí paralelu i s českým fotbalem. Stejný prohřešek totiž vloni v létě odsoudil k sestupu z pražské I.A třídy Fórum Ukrajinců.
I když však pražští Ukrajinci I.B třídě už po třech kolech dominují, vyrovnání se berlínským Turkům je bude stát ještě hodně námahy.
