ROZHOVOR | Odmítl několik nabídek z Polska i maďarský Ferencváros. V ďábelském finiši přestupového období hrál útočník Tomáš Pekhart (26) vabank, ale vytoužený přestup klapl. Z německého Ingolstadtu, kde ztratil šanci dostat se do sestavy, se stěhuje za řeckým sluníčkem a špičkou tamní fotbalové ligy. V AEK Atény chce vytáhlý forvard, který poslední dva roky nastupoval velmi sporadicky, oprášit své střelecké instinkty a zase se radovat z fotbalu. „Byl to strašný stres, do poslední minuty jsem nevěděl, jestli to dopadne, nebo ne,“ popisuje v rozhovoru pro iSport.cz útočník dramatický přesun „last minute“.
Jaké jsou první dojmy z nového klubu?
„Měl jsem i jiné nabídky, ale když jsem se dozvěděl o AEK, byla to pro mě priorita. Čekal jsem do poslední chvíle, bylo to hop, nebo trop, jestli to dopadne. Na poslední chvíli to klaplo. Působí tady trenér, kterého znám z Anglie z Tottenhamu (Gustavo Poyet), několikrát jsem si s ním volal. Je tady i můj bývalý spoluhráč z Norimberku, s ním jsem se také hodně bavil. Říkal, že všechno je tady super, život i fotbal. Vždycky byl můj sen hrát někde, kde je moře.“
Hrála v přestupu do Řecka důvěra trenéra velkou roli?
„Určitě to k tomu hrozně přispělo. Navíc AEK je klub, který hraje o titul, může hrát Evropskou ligu nebo kvalifikaci Champions League. To byly důvody, proč jsem sem chtěl. Vždycky byl můj sen hrát v dobrém klubu, který hraje útočně a který má šanci bojovat o evropské poháry.“
AEK hraje už v pátek odvetu čtvrtfinále poháru proti Iraklis Soluň. Nastoupíte?
„V pondělí jsem přiletěl do Atén na poslední chvíli, letenku jsem dostal snad dvě hodiny před odletem. Nebral jsem si sebou vůbec nic. Počítal jsem s tím, že když přestup dopadne, druhý den poletím zpátky, vyřídím si v Německu všechny věci, sbalím se a přiletím sem. Ale trenér mi řekl ne. Dneska s týmem už letím na zápas, ale nemám u sebe ani kopačky. Poprvé jsem trénoval v kopačkách od gólmana, všichni si ze mě dělali srandu. Fakt tady nemám vůbec nic, jen džíny a triko. Dneska by měla přiletět manželka, před odletem na zápas by mi měla dát aspoň moje kopačky. Bez nich na zápas asi nepůjdu.“
Takže nastoupíte?
„Po podpisu smlouvy jsme byli s trenérem na večeři. Říkal, že nechce, abych hned letěl zpátky do Německa, ale šel na zápas. Měl bych do zápasu nějakým způsobem zasáhnout, jestli od začátku, to nevím, spíš ne. Kdybych ale hrát neměl, asi bych s týmem neletěl. V neděli hrajeme ligu a pak bych měl dostat jeden nebo dva dny volna. Nejspíš poletím do Německa vyřídit všechny věci, další týden nás čeká největší zápas s Olympiakosem, to půjde o všechno.“
Co je AEK za tým?
„Měli nějaké problémy s financemi, úplně to krachlo a spadli do třetí ligy. Převzal to nový majitel, hned klub dostal zpátky tam, kam patří.“
Není problém, že přicházíte v rozehrané sezoně?
„Někdy je lepší jít do toho rovnou a na nic nečekat. Samozřejmě jsem dlouho nehrál, oni to ví, s tím mě sem brali, Asi neočekávají, že bych hned dával strašně moc gólů. Trenér mi řekl, že mě do toho chce postupně dostat. Tři, čtyři poslední dny jsem ani netrénoval, včera jsem byl na hřišti po delší době. Tohle oni všechno ví.“
Berete přestup z Ingolstadtu jako vysvobození?
„Pořád jsem doufal, že se to v Německu nějak změní. Věděl jsem, že do trenérova systému nezapadám, on ani nechtěl hrát ofenzivně. Za první polovinu sezony jsme v lize dali snad deset gólů, to je pro útočníka hrozně těžké. Trenér preferoval vepředu malé, rychlé hráče, ostatní na ně měli hrát dlouhé balony za obranu. To se ale stejně moc nedařilo. Pořád jsem myslel, že to nebude fungovat a všechno se změní do systému, kde hrát budu. Sportovní ředitel mi řekl, že jsem dobrý hráč, ale pod současným trenérem šanci nemám. Tak jsem to cítil i sám, od prosince jsem věděl, že zůstat nemůžu. Všude, kde jsem byl, jsem téměř vždycky hrál, tohle byl, nechci říct omyl, ale zkušenost do další kariéry a dalšího života. Teď to může být jen lepší.“
Nechtěl jste se v období, kdy jste vůbec nehrál, na fotbal vykašlat?
„Na psychiku to bylo náročné, Věděl jsem, že na to mám, v Norimberku jsem toho v bundeslize odehrál spousty. Sám jsem tomu nerozuměl, snažil jsem se to změnit. Ale hrál jsem třeba přípravný zápas, dal jsem dva góly, ale v neděli jsem nebyl ani v nominaci na mistrák. Pak je to taková bezmoc. Sportovní ředitel mi pak říkal, že můžu dělat, co chci, ale stejně to nezměním. To byla taková poslední kapka, kdy jsem si řekl, že to nemá vůbec smysl.“
Útočný fotbal by mi měl sedět
Nemáte obavy z výkonnosti po herní pauze?
„S tím počítám, že to hned nebude nějaké světoborné. Dlouho jsem nehrál, ale mám hroznou chuť. Pro útočníka je to tak, že když dáš jeden, dva góly, je to o něčem jiném, víc si věříš. Všechno se může rychle změnit. Jsem rád, že jsem tady a mám šanci nastupovat. Systém týmu by mi měl sedět, hraje hodně útočně a většinu zápasu kontroluje, vytváří si spousty šancí, Pro útočníky to určitě bude dobré.“
Měl jste i jiné možnosti? Agent Paska říkal, že jste odmítl až pět nabídek a byl na vás naštvaný…
„Byly tam polské kluby, maďarský Ferencváros. Vím, co vyšlo v novinách, ale nechci se k tomu víc vyjadřovat.“
Zklamaly vás ty nabídky?
„V jednom klubu (Lechia Gdaňsk) jsme se byli podívat i s manželkou, absolvoval jsem zdravotní testy. Neměl jsem z toho dobrý pocit, řekl jsem, že do toho nepůjdu. Teď jsem rád, že to tak dopadlo. Tady v Řecku je to úplně o něčem jiném.“
Aktuální angažmá vám sháněl váš dosavadní agent Paska?
„Byl jsem tady sám za sebe.“
Takže jste s ním přerušil spolupráci?
„Už spolu nejsme v kontaktu. Panu Paskovi děkuji za těch dvanáct let, co jsme spolu byli, co všechno pro mě udělal. Víc bych k tomu už říkat nechtěl.“
Řecko je pro vás nový start. Může vám to pomoct k nominaci na EURO?
„Takhle nad tím nepřemýšlím. Teprve jsem přiletěl, pro mě je důležité se nějak aklimatizovat, začít tady fungovat. Když začnu hrát a dávat góly, rád bych se s reprezentací třeba na nějaký přátelák dostal. Ale to je teď hrozně předčasné. Jsem rád, že jsem se dostal do AEK a můžu začít od začátku.“
Neberete odchod z bundesligy do Řecka jako sešup v kariéře?
„Právě proto, že s AEK mám šanci hrát o titul a poháry, tak určitě ne. Je rozdíl hrát v mančaftu, který hraje nahoře, útočně. Bundesliga je jedna z nejlepších soutěží na světě, ale pět let jsem hrál spíš o záchranu. Teď je to úplně něco jiného, cítil jsem, že takovou změnu potřebuju.“
Jednání se Slavií? Spíš oťukávání
Byl ve hře návrat do Česka?
„Nějaké náznaky byly, ale když jsem začal mít nabídky ze zahraničí, přestal jsem o tom přemýšlet. Zahraničí pro mě byla priorita.“
Ozval se i Liberec?
„Ne, o tom nic nevím.“
Proběhla nějaké jednání se Slavií?
„Jednání proběhlo, ale spíš takové oťukávání. Když jsem byl kolem Vánoc na dovolené, přišel mi článek, co se píše v Česku (místopředseda dozorčí rady klubu Jaroslav Tvrdík prohlásil, že Pekhartův přesun do Slavie zastavil, pozn. red.). Potom bylo jasné, že se Slavií je momentálně konec. Ale opakuji - nebylo to ve fázi jednání, spíš jen v tom smyslu, jestli bych si to dokázal představit.“
A dokázal?
„Záleží na čase, a jak by nabídka od klubu vypadala. Ale teď to vůbec neřeším, jsem rád, že to dopadlo takhle a jsem v Řecku. Do Čech v nejbližší době asi ještě nepůjdu.“
Jaké jsou vaše cíle do dalších let?
„Teď jsem v Řecku, chtěl bych se zase nastartovat, hrát a dávat góly. Když tohle bude, budu šťastný a pak se může stát všechno, Je mi 26 a ještě podle mě mám ve fotbale spousty věcí před sebou.“
