Dlouhá léta toužil po práci v Itálii, nicméně na první zahraniční štaci vyrazil Martin Pulpit opačným směrem. Bývalý trenér Olomouce, Žižkova a Baníku podepsal roční smlouvu v Saúdské Arábii, kde se ujal druholigového týmu Al-Watani z města Tabuk. „Mám obrovskou motivaci prosadit se,“ říká samorost, který své exotické angažmá konzultoval s Ivanem Haškem.
Nad předčasným koncem svého působení ve Zlíně neskrývá rozčarování, jeho hlas zní zhrzeně. I proto přijal Martin Pulpit nabídku změnit vzduch velmi ochotně. S týmem Al-Watani se ve složitých podmínkách ramadánu připravuje na start nové sezony, který se rychle blíží. „První mistrák hrajeme 15. srpna,“ upřesňuje.
Jaké má Al-Watani cíle?
„V minulé sezoně skončilo Al-Watani ve druhé lize na devátém místě a nyní by se chtělo co nejvíc přiblížit postupovým příčkám. Mé první dojmy z kvality hráčů jsou velice pozitivní. Spokojený jsem i s jejich přístupem, i když kvůli ramadánu musíme trénovat až v jedenáct večer. Mám k dispozici dvacet osm hráčů, kteří jsou prý s náplní tréninků spokojeni a baví je to. Smlouvu mám na rok. Pak se má práce vyhodnotí a uvidíme, co bude dál.“
Jaký dojem na vás udělalo město Tabuk, ve kterém Al-Watani sídlí?
„Je to čtyřsettisícová metropole jedné z provincií kousek od jordánských hranic, necelých sto kilometrů k moři. Je tu známá univerzita, kde studují medici z celého světa, viděl jsem i sídlo prince, které je neuvěřitelné. Hodně se tu staví, bude i nový fotbalový stadion, hrubá stavba je už hotová. Nad městem jsou hory a dokonce v nich v zimě sněží a mrzne, takže se tam dá i lyžovat. To mě překvapilo.“
Máte velký respekt k prostředí, v němž pracujete? Saúdská Arábie je přece jen země, kde jsou pravidla islámu dodržována velice striktně.
„Vždy jsem se rozhodoval intuitivně, spíš srdcem. Šel jsem do jiného kulturního světa, takže respekt samozřejmě mám. Ale pomohla mi třeba návštěva u Ivana Haška, na které jsme to hodně rozebírali. Řekl mi, ať to jdu zkusit, že je to svým způsobem šance. Pro mě je motivací prosadit se, s Al-Watani postoupit a případně získat lepší angažmá v nejvyšší soutěži. Díval jsem se, jaké celebrity trénují v první saúdskoarabské lize, namátkou Portugalec Pacheco, Rumun Piturca či Švýcar Gross. To je pro mě obrovský stimul.“
Nevadí vám, že oblast Perského zálivu je brána spíš jako možnost velkého výdělku, než získání sportovní prestiže?
„Kdo by viděl mou smlouvu, uznal by, že jsem sem nešel pro peníze.“
Takže si v novém angažmá na balík nepřijdete?
„Takový základní plat, jaký mám v Al-Watani, jsem v Česku nikdy neměl. Ale nedá se to srovnat s penězi, jaké v této oblasti mají trenéři na vyšší úrovni.“
Vzal jste si s sebou do Saúdské Arábie nějaké české spolupracovníky?
„Dorazí sem jako asistent Jarda Kohout, protože můj kolega z předchozích angažmá Milan Matejka to odmítl. Důležité pro mě je i to, že zde se mnou je jako překladatel Helmi Dali, můj bývalý svěřenec z Pardubic. Umí velmi dobře arabsky a je na něj spoleh. Odpadla spousta problémů, hodně mi pomáhá. Ještě bych si rád s sebou vzal svého věrného Víťu Rejmona jako trenéra brankářů, ale zatím v klubu na této pozici cizinec je, takže to budeme ještě řešit. Víťa mezitím musí zapracovat na angličtině.“
Jste znám svéráznou komunikací s hráči, která každému nevoní. Nevadí, že nyní na své svěřence nepůsobíte přímo, nýbrž spíš přes tlumočníka?
„Myslím si, že jsem schopen rychle se naučit základům arabštiny, mně nikdy cizí jazyky nedělaly problém. Doufám, že rychle vstřebám nějaká slovíčka a budu schopen byť třeba jen v infinitivech s hráči komunikovat. Zatím se spoléhám na Helmiho Daliho, který je mi v tomto směru velkou oporou. Navíc jsem oprášil angličtinu, kterou určitý počet hráčů Al-Watani také ovládá.“
Z Česka jste nyní žádnou nabídku neměl?
„Měl, ale já jsem už dávno říkal, že bych chtěl změnit prostředí. Hodně jsem bojoval o angažmá v Itálii, zatím to nevyšlo. Chtěl jsem do zahraničí, abych se i jazykově obohatil. V Česku jsem odtrénoval dvaadvacet sezon, tak uvidíme, co mi to teď přinese.“
V zimě jste byl odvolán od týmu Zlína, který nakonec administrativně postoupil do nejvyšší soutěže. Co tomu říkáte?
„Já tomu neříkám nic. Věděl jsem, v jakém stavu jsem mužstvo přebíral a v jakém předával, nic jiného, než že půjde nahoru, se čekat nedalo. Tým, který pode mnou absolvuje dvě přípravy jako Zlín, je velmi dobře připraven.“
Cítíte hořkost?
„Když byli na posledním místě, pomalu přede mnou klečeli, abych jim pomohl. A když jsem je vytáhl z šestnáctého místa na šesté, musel jsem prostě odejít. Takhle se u nás chovají někteří lidé k trenérům, a pak se diví, že člověk něco utrousí... To samé byl Baník Ostrava, který jsem zachránil v lize, ať si říká, kdo chce, co chce. Důležitých bylo devět bodů ze čtyř utkání, které jsme udělali na podzim 2012, bez nich by se Baník nezachránil. A od třetího čtvrtého jarního kola jezdil na Bazaly trenér (Martin Svědík – pozn. red.), který tam měl od léta přijít. Ať si tito trenéři vezmou ten mančaft, když je dole, jenže toho se každý bojí. Já se krizových situací nebojím, protože až při tom největším tlaku se trenér stává skutečným trenérem. Vždycky jsem věřil své práci a mužstvo vytáhl nahoru, což je ostatně i jeden z důvodů, proč si mě do Al-Watani vybrali. Pode mnou šlo každé mužstvo nahoru, nikdy ne ke dnu, natož aby sestoupilo.“
MARTIN PULPIT
Narozen: 29. ledna 1967 v Praze (48 let)
Pozice: trenér
Klub: Al-Watani (Saúdská Arábie)
Trenérská kariéra: Dolní Počernice (1985-1987), Slavoj Vyšehrad (19881990), Kompresory Praha (19921995), Pelikán Děčín (1995-1998), FC Vítkovice (1998-2000), Pardubice (2000-2002), Mladá Boleslav (2002-2003), Hradec Králové (2004), Viktoria Plzeň (2004-2005), Pardubice (2005-2006), Sokolov (2006-2007), Sigma Olomouc (2007-2008), Most (2008-2010), Viktoria Žižkov (2010-2011), Svitavy (2012), Baník Ostrava (2012-2013), Živanice (2013), Zlín (2013-2014), Živanice (2015)
Největší úspěchy: Postup do I. ligy (2004, 2005 a 2011)
