A chtěl bych vidět Baník, jak poráží Barcelonu, zpívá Jaromír Nohavica. Ostravský klub mu tohle přání nejspíše nevyplní. V dohledné době se to totiž nepovede žádnému českému týmu. Ale byly doby, kdy se to dařilo. Ve čtvrtek uplynulo přesně osmnáct let, kdy Sparta slavně zvítězila 1:0 nad katalánským kolosem.
Když ve středu válela Barcelona na hřišti Arsenalu (2:2), někteří z aktérů tehdejšího střetnutí si vzpomněli na starou slávu. Mezi ně patřili i trenér Dušan Uhrin a záložník Roman Vonášek. „Zašel jsem si na chvíli do hospody a díval se na Ligu mistrů. Když ukázali Guardiolu, vzpomněl jsem si na ten náš zápas. A taky jsem si říkal: on sedí na lavičce Barcelony, já v hospodě u piva. Přitom jsme se potkávali,“ směje se Roman Vonášek. Tehdy zažil svůj velký příběh, ale nejen on. Pro většinu aktérů to byl jeden z největších úspěchů v kariéře. A na slavnou bitvu proto nezapomněli.
Tento moment si vybavují všichni. Běží 65. minuta. Petr Vrabec, současný asistent ve Slavii, z přímého kopu trefuje břevno. „Míč se odrazil a já byl ve správném okamžiku na správném místě,“ líčí rozhodující akci Horst Siegl, autor branky.
Nabuzení sparťané se pak odvážně pouštěli do dalších akcí a mohli zvýšit. Z pravé strany zářil Lumír Mistr. Technickými parádami motal hlavy soupeře, jedna ze střel skončila těsně vedle. Kanonýr Siegl pak ještě trefil břevno.
Nic to neubralo na euforii, která na „staré“ Letné zaplněné téměř třiceti tisíci diváky, vypukla po závěrečném hvizdu sudího Karlssona. „Pamatuju si na to nadšené hlediště a ovace po zápase. To je nezapomenutelné,“ říká trenér Dušan Uhrin.
Ta výhra měla obrovskou cenu. Barcelona tehdy nebyla jen pouhým nositelem slavného jména. Pod trenérem Johanem Cruijffem si parta okolo Michaela Laudrupa později vysloužila přezdívku Dream Team.
Grafika z novin • Foto Deník Sport
V letech 1991 až 1994 vyhrála čtyři španělské tituly po sobě. Do ročníku 1991/1992 vstupovala coby vítěz Poháru vítězů pohárů. Až na Letné utrpěla první porážku v semifinálové skupině. Navzdory této ztrátě pak celou soutěž vyhrála.
Sparta přitom nešla do utkání v plné síle. Kvůli karetnímu trestu scházel Jiří Němec (Barceloně Stoičkov). Trenér Uhrin řešil, kým jej nahradí. Nakonec zvolil Romana Vonáška, což byl malý šok.
Vždyť posila z Plzně se tehdy po lednovém příchodu teprve rozkoukávala. Navíc to byla jeho premiéra v základní sestavě! „Tehdy za mnou přijeli kluci od nás. Předal jsem jim lístky a říkám jim, že jdu do kabiny, protože budu hrát. A oni na mě, že je to dobrý apríl,“ baví se vzpomínkou Vonášek.
Barcelona po čtyřech odehraných kolech vedla skupinu B se sedmi body, Spartě patřilo druhé místo s tříbodovou ztrátou (tehdy ještě platil dvoubodový systém).
Favorit potřeboval k jistotě finále neprohrát. „Možná na ten bod i trochu hráli," myslí si Siegl.
V úvodu hosté přesto několikrát vážně zahrozili. Jenže gólman Petr Kouba měl svůj velký den. V 11. minutě se na něj řítil Salinas, ale vychytal jej. „Zkusil kličku, já to ustál a pak jsem mu to chytil. Hodně mi to pomohlo, měl jsem najednou pocit, že gól nedostanu. Byl to pro mě klíčový okamžik,“ vybavuje si tehdejší jednička Sparty.
Čaroval i po změně stran a jeho výkon ocenil i tehdejší tisk. „Petr Kouba‘, skandovalo hlediště, když náš brankář – pokolikáté už? – parádně ,ukradl‘ šanci Salinasovi,“ napsal tehdy Pavel Procházka v Československém Sportu.
Brzy po tomto Koubově zákroku přišel Sieglův jediný gól. Zaskočená Barcelona se na vyrovnání nezmohla a Letná po závěrečném hvizdu bouřila. A nadšení neskrývali ani experti.
„Myslím, že jsme v Československu ještě neviděli takový strhující výkon našeho týmu proti světovému klubu, jaký ve druhém poločase předvedla Sparta,“ nechal se slyšet tehdejší reprezentační kouč Milan Máčala.
„Byla to lekce, kterou uštědřili hvězdám s milionovými smlouvami zatím skromní a bezejmenní českoslovenští fotbalisté,“ napsal katalánský list La Vanguardia.
Vítězstvím zůstala Sparta ve hře o finále ve Wembley, kam z dvou semifinálových skupin postupovaly jen celky z prvních míst. Do Anglie by odcestovala jen v případě triumfu v závěrečném utkání v Kyjevě a zároveň domácí porážky Barcelony s Benfikou. V případě remízy musela Sparta vyhrát o čtyři branky.
Další zázrak se však nekonal. Cruijffovi svěřenci si výhru pohlídali, navíc Letenští na půdě Dynama prohráli 0:1.
Přesto je sezona 1991/1992 v porevoluční historii největším pohárovým úspěchem (spolu se semifinálovou účastí Slavie v Poháru UEFA 1996) českých klubů.
Vždyť Sparta na cestě do skupiny vyřadila i Rangers, a hlavně Marseille, tehdy zřejmě klubovou jedničku starého kontinentu.
„Podle mě byla v té době nejlepší. To, že jsme ji vyřadili, pro ni znamenalo obrovskou ránu. O rok později už to vyhrála,“ říká Dušan Uhrin a dodává, že s odstupem času častěji vzpomíná na bitvu proti Laudrupovi a spol.
„Barcelona je Barcelona. Je to jedno z nejlepších mužstev Evropy, ať už to bylo před patnácti lety nebo to bude za patnáct let. Vždy to bude Barcelona.“
Také pro další aktéry památného utkání znamenal aprílový podvečer roku 1992 mimořádný okamžik jejich kariéry. Každý si prožil svůj vlastní příběh. Novic Vonášek, střelec Siegl, hračička Mistr i gólman Kouba. Pro něj osobně měl skalp Barcelony ještě jeden význam. „Po zápase za mnou přišel táta a pochválil mě. Slyšel jsem to od něj poprvé. Do té doby mě nikdy nepochválil. Řekl mi, že už mě nemá co učit.“
Bylo by krásné vidět, jak český klub poráží Barcelonu... Ale na to si hezkých pár let počkáme.
