Miliardáři se vyhýbají fotbalu. I pro jeho pověst

Přetrvávající špatná pověst, nedůvěryhodnost fotbalu a malá naděje na návratnost, to jsou hlavní důvody, proč se v tuzemském fotbale nepohybuje více mecenášů. Přilákat je může věští transparentnost a atraktivita celého produktu. A to lze zlepšit i bez desítek milionů.

Jeden z předních českých finančníků Zdeněk Bakala koupil před několika dny profesionální cyklistický tým Quick Step. Nejbohatší Čech Petr Kellner si může pochvalovat rekordní zisk ruské banky Home Credit & Finance Bank (HCFB), patřící do jeho impéria. Za devět měsíců letošního roku zvýšila čistý zisk na rekordních 6,7 miliardy rublů (asi čtyři miliardy korun).

Když agentury vydaly tyto zprávy, možná, že některé fanoušky napadlo, proč se nechtějí prezentovat (investovat) ve fotbale. Pravdou je, že podle dostupných informací nic takového nehrozí. A to se týká i dalších českých miliardářů.

„Nevidím jediný důvod, proč by to dělali,“ říká respektovaný ekonomický novinář Miroslav Motejlek. „Na vině je pověst tuzemského fotbalu, která je prachbídná. Změna tohoto vnímání bude trvat ještě hodně dlouho.“

To je pohled zvenčí, ovšem oslovené osobnosti z fotbalu vnímají důvody nezájmu špiček ze světa byznysu o nejpopulárnější sport obdobně. „Co si budeme povídat, fotbal mezi veřejností nemá moc velkou popularitu a dobrou pověst. Neustále slyšíte, že je to házení peněz do žumpy a podobně,“ tvrdí František Cipro, bývalý trenér Slavie.

„Byly tady nějaké aféry, mohlo to někoho odradit. Ovšem tito lidé vnímají své investice jako byznys a u nás v Čechách není tak výdělečný jako v cizině. Umí si to spočítat. Přesto si myslím, že i v našich poměrech se fotbal dá dělat rozumně, že to není žumpa na peníze. Když má někdo velké oči, může zahučet, ale pokud se to nastaví rozumně, jde to,“ prohlašuje Vladimír Šmicer.

Také Miroslav Pelta, majitel Baumitu Jablonec, tvrdí, že fotbal potřebuje vylepšit svou pověst směrem k široké veřejnosti. Sice je ironií, slyšet taková slova od funkcionáře, jenž patří k symbolům „ivánkovské“ éry, nicméně potvrzuje všeobecné mínění.

Šéf Jablonce Miroslav Pelta • Michal Beránek (Sport)

S nástupem Ivana Haška do funkce předsedy ČMFS došlo ke zvýšení důvěry okolí, ovšem z větší části to tak vnímalo jen fotbalové prostředí.

Faktem je, že jednu velkou šanci na popularizaci fotbal propásl už dříve, a to v době, kdy se reprezentaci pod vedením Karla Brücknera výrazně dařilo.

„Byli jsme úspěšní výsledkově? Ano. Ekonomicky? Ano, vezměte si, kolik to přineslo peněz nejen do kasy reprezentace a klubů. A byli jsme úspěšní společensky? Minimálně. Prestiž fotbalu nestoupla. Spíš klesala, ať už to byla nešťastná image fotbalového svazu, kauza Hašek-Košťál nebo kauza rozhodčí. A dá se říct, že klesá pořád,“ myslí si Josef Csaplár, trenér reprezentací do 16 a 17 let.

Ekonomická situace většiny klubů Gambrinus ligy je špatná. Jen dluhy vůči hráčům dosahují podle odhadů k 50 milionům korun. Slavia čelí existenčním starostem. Karel Brückner v zářijovém rozhovoru pro Sport řekl, že pro řadu klubů začíná platit krédo „prodat (hráče), ne vyhrát“.

Částky od sponzorů a z prodeje hráčů tvoří podstatnou část rozpočtu. Třebaže se v této sezoně zvýšila suma, za kterou svaz prodal televizní práva na ligu ze 40 na 100 milionů korun, stále je to málo třeba v porovnání s Polskem, kde si kluby mezi sebe ročně rozdělí cca 800 milionů korun. To však souvisí s vyšším zájmem o fotbal.

„V Německu tvoří příjmy z televizních práv, suvenýrů a vstupného devadesát procent příjmů, deset je z reklamy. My to máme obráceně. Tady je to jen o síle vlastníka a jeho lobbistických vztazích a vazbách,“ říká Pelta.

Český fotbal vždycky bude exportní, to znamená, že stále bude více hráčů odcházet než přicházet. Ale při správném vedení a větší finanční stabilitě by měl konkurovat v evropských pohárech i větším a bohatším celkům, aniž by to stálo miliardy utracené za drahé zahraniční hvězdy.

Jako modelový příklad může sloužit pražská Sparta ze sezony 2001/2002. Pod trenérem Jaroslavem Hřebíkem se Letenští probojovali do osmifinálové skupiny Ligy mistrů a především svými výkony si vysloužili velké uznání.

Základním bodem úspěchu bylo, že tehdejší trenér věděl, s jakým fotbalem může uspět, a dokázal to mužstvo naučit. Zároveň však mohl Hřebík profitovat z tehdejší stabilizovanější situace klubu, jelikož masivní dluhy z předchozího období pomohl umořit rekordní prodej Tomáše Rosického (cca 441 milionů korun) a pravidelný příjmem z Ligy mistrů (za sezony 1999 až 2001 rovněž přes 400 milionů korun).

Gól! Sparťanský borec Kweuke slaví trefu do sítě Budějovic • Jaroslav Legner (Sport)

Sparta si tak mohla dovolit koupit talentovaného Petra Čecha z Blšan za necelých 20 milionů a nemusela kývnout na první nabídky na Jiřího Jarošíka či Libora Sionka.

Právě prostředky z Ligy mistrů tuzemskému fotbalu v porovnání s nedávnou minulostí citelně scházejí. Vždyť Sparta v letech 1999 až 2006 získala od UEFA téměř 1,1 miliardy korun a Slavia inkasovala za podzim 2007 v Champions League 171 milionů korun. Velká část těchto prostředků pak putovala do dalších klubů za přestupy hráčů. Teď už je prestižní soutěž třetím rokem bez české účasti.

Na to, aby konkurovaly nejužší špičce tuzemské kluby momentálně nemají, ovšem na postupy přes Žilinu či Mogilev nepotřebují miliardové rozpočty, pokud mají jasně stanovenou filozofi i, ať už přestupovou nebo herní.

A právě případné úspěchy na mezinárodní scéně by mohly přivést do fotbalu více mecenášů. Tak jako před lety přilákala Sparta slovenskou společnost J&T. Peníze dělají peníze.

Ale stále platí, že největší podíl na kvalitě produktu má lidský faktor. Bez schopných lidí jsou i miliardy k ničemu.