Ve věku, v němž se mezi dospělými kdysi oťukával třeba Petr Bříza, se prosazuje další velký brankářský talent. Stále ještě patnáctiletý Jakub Škarek nastupuje jako jednička Dukly Jihlava, přestože teprve začal chodit na gymnázium. Kliďas, na jehož hře nepoznáte, že by měl chytat za starší dorost, si navíc vede více než zdatně.
V prvním přípravném zápase proti Českým Budějovicím dostal pouze jeden gól, ve druhém s Kladnem udržel čisté konto. Nulu už má Jakub Škarek (15) na kontě i v první lize. Pracant, který s hokejem ráno vstává, večer si ho pouští při strečinku znova a úspěšné zápasy „slaví“ velkou sklenicí Fanty, je spolehlivým článkem jihlavské Dukly.
„Každý trénink v áčku si užívám, za každý jsem rád. Je to velká zkušenost. Zápasy jsou ještě něco navíc. Ty beru jako bonus,“ líčí s nesmělým úsměvem brankář, jehož cílem pro sezonu bylo postoupit se starším dorostem do play off . To se rychle změnilo.
Prožíváte splnění snu?
„Dá se to říct.“
Taky se vám někdy zdá, že hokejový život ve vašem případě běží dopředu jako zrychlený film?
„Mně to tak naopak nepřijde. Poprvé jsem byl na tréninku s áčkem ve čtrnácti, možná trochu dřív, tak přesně si to nepamatuju.“ (Škarek starší: „Kuba šel na první trénink s áčkem shodou okolností přesně v den svých čtrnáctých narozenin. My jsme se doma snažili vymyslet, co nejlepšího bychom mu k narozeninám dali, a on pak dostane takovýto dárek, který přebil všechno. To se mu moc líbilo.“)
Býváte v brance nervózní?
„To by bylo blbé, kdybych nebyl, ne? (úsměv) Před zápasem je nervozita patrná víc, trochu to pak zůstává celý zápas. Zvlášť když je to těsné, třeba 2:1.“
Mluvíte o tom ale věcně, navenek až nečekaně klidně.
„To tak jen vypadá. (usmívá se) Jsem takový, že tyto věci moc neprožívám. Ale jsem za ně strašně rád.“
Vzpomenete si, koho jste nejvíc jako čtrnáctiletý okukoval, když byl proti vám na tréninku?
„Sledoval jsem obránce, jakou mají ránu. U Tomáše Kalába mi přišlo, že ji má strašnou. A tak to taky na ledě bylo. Taky Tomáš Čachotský má tvrdou a přesnou ránu. Ten kdyby neodešel, tak máme útok vynikající. Ne že by byl teď v Dukle špatný, pořád je samozřejmě výborný.“
Snažili se vás matadoři šetřit, nebo chtěli mládenci ukázat, zač je toho loket?
„O tom vůbec nic nevím. To se spíš zeptejte trenérů, jak k tomu přistoupili. Já jsem měl pocit, že jezdí naplno, že střílí tak, jak chtějí. Že mě nešetří.“
Jak vypadá váš běžný den, když kloubíte gymnázium a hokej? Co potřebujete stihnout?
„Ráno jdu na trénink s áčkem, takže když mám školu od sedmi, jdu na dvě hodiny tam a ze školy pak běžím na zimák. Napřed máme s brankáři přípravu na suchu, pak jdeme na led. Po tréninku se osprchuju a vracím se do školy. Je to gymnázium a oříšek by to byl, i kdybych k němu sport neměl. Takhle je to o to těžší… Naštěstí jsem ze sportovní třídy, kde nám učitelé vycházejí vstříc s rozvrhem, s písemkami. Úkoly se snažím dělat ve škole, abych se doma mohl už jen učit.“
Zrovna v pátek, den před vítězným derby proti Třebíči, jste prý měl jednu.
„Jo, referát ze zemáku.“
Co vám dalo víc zabrat?
„Po psychické stránce zemák. (usmívá se) Hokej mě baví, škola je spíš povinnost, že tam musím chodit. Můžu se zranit, v kariéře se může stát cokoliv, a kdybych nemohl hrát hokej a ještě k tomu být blbej, bez vzdělání… to by nebylo dobře.“
Berete hokej pořád hlavně jako zábavu, nebo už na sobě cítíte zodpovědnost?
„Bude mě to muset bavit, jestli budu chtít hrát dlouho. Já si hokej pořád užívám.“
A ta zodpovědnost?
„Ta už k tomu přichází. Že bych si chodil jen tak zahrát, zachytat si pro zábavu na půl plynu, to by bylo špatné. Je za tím už těžká dřina.“ (Škarek starší: „Kuba, co se týká chytání, je zodpovědný odmalička. Nedávno jsme s jedním tatínkem vzpomínali, že už ve čtvrté třídě, když bylo před zápasem, říkal ostatním, kluci, pojďte si sednout a soustředit se na zápas.“)
Bral jste to takhle automaticky?
„Táta mě k tomu vedl odmalička. Věděl jsem díky němu, že je potřeba přidávat si k tréninku něco navíc, už od mých začátků jsme chytali a trénovali i doma. Hlavně tedy táta a pan Jaroš (trenér brankářů v Dukle) mi od začátků radili, jak trénovat, jak se stravovat. Kdybych jedl denně hamburgery, tak by mi to asi neprospělo.“
Ne každý je Jaromír Jágr, aby jel na kolu a buchty, že?
„No to teda ne.“ (směje se)
Vy jste do dospělého hokeje nakoukl taky hodně rychle. Už na jaře, v patnácti a půl letech, jste zahříval lavičku Dukly v první lize jako náhradník.
„Vyšlo to jen dvakrát, ale zrovna se to stalo v rozhodujícím čtvrtfinále doma proti Kladnu. Hrál se sedmý zápas a já jsem kryl záda Lukáši Sáblíkovi. Ten měl navíc během dne teploty a já jsem věděl, že existuje varianta, že půjdu chytat já. Naštěstí Sáblo to odchytal výborně, vyhráli jsme a postoupili jsme dál.“
Těšil jste se do branky, nebo jste se modlil, aby to nebylo potřeba?
„Modlil jsem se, co to šlo. (usmívá se) Kdybych musel na led, snažil bych se to zvládnout co nejlíp, ale přál jsem si, aby to nebylo potřeba. Na klucích bylo vidět, že chtějí fakt postoupit, porazit to Kladno. Tak jsem jim to nechtěl pokazit. Vždyť proti nám hrál třeba Tomáš Kaberle, jeden z nejlepších obránců.“
Měl jste nebo máte stále brankářský vzor?
„Z Finska je to Pekka Rinne, z českých brankářů Petr Mrázek.“
Komu jste fandil jako žáček?
„Když jsem byl menší, Dominik Hašek působil v Detroitu a tomu jsem fandil. V Jihlavě jsem se chodil dívat na Milana Řehoře, pak tady byl ještě Vráťa Vajner, chvilku tady chytal pan Suchan, ale toho si moc nepamatuju.“
Přál jste si to už tehdy někam dotáhnout?
„Myslel jsem na to odmala. V devíti letech, když jsem začínal chytat, mě tady na Dukle vybrali do přestávkového programu jednoho ze zápasů, že na mě stříleli vylosovaní diváci. To si pamatuju, že jsem byl nervózní fakt hodně. Jeden pán tam měl docela ránu. Každý měl tři střely a od toho pána jsem dostal jeden gól.“
Takže televizi nebo poukaz na dovolenou na vás vyhrál.
„Vyhrál fén. (směje se) Naštěstí tehdy nestřílela žádná žena. Dostat gól od ženské, to bych si vyčítal.“
Jaká jste měl od sezony očekávání, když jste začal za áčko chytat v přípravě?
„Napřed jsem si přál, abych vydržel celý zápas, aby mě hned nestřídali. To se nestalo. Kluci se mi snažili hodně pomáhat v obraně, blokovali střely. Jsem rád, že jsem dostal příležitost.“
Který ze zápasů byl zatím nejtěžší?
„Asi v přípravě proti Budějovicím, to jsem byl vyklepaný nejvíc. Ale po první buly už to bylo dobrý.“
A to jste proti nim nechytal na jejich stadionu, kde chodí pět tisíc diváků.
„S tím bych ale zrovna problém snad neměl. Diváky moc nevnímám. Vím o nich, když jich přijde hodně, ale když se hodí puk, soustředím se jen na hru.“
Pamatujete si góly, které dostáváte? Myslíte na to, co zlepšit?
„Když nějaký dostanu, tak na něj raději hned zapomínám. Ale za brankou máme kameru a pak góly rozebíráme s trenérem. Snažím se z nich poučit.“
I dobré zákroky si rozebíráte, abyste věděl, na čem stavět?
„Ty zapomenu ještě rychleji. Soustředím se pak už zas na další puk.“
(Trenér Petr Jaroš: „S Kubou jsme dělávali cvičení, v nichž jsme ho zvykali na soutěživost. Aby soutěžil sám se sebou. Řeklo se třeba, kolik gólů může na tréninku pustit z deseti střel. Pak se střely přidávaly, aby měl soutěž těžší. Vedeme ho k tomu i teď během tréninku.“)
Vyhovuje vám to?
„Jo. Já jsem chtěl chytit vždycky všechno. Když se to nepovedlo, byl jsem na sebe naštvaný.“
Lítaly pak od hokejek třísky?
„Takový nejsem. Za život jsem zlomil asi jen dvě. Jednu mi rozstřelili a pak nedávno na tréninku pode mnou ta druhá praskla, když jsme stříleli z voleje. Že bych hokejku rozštípal o branku, tak to se nestalo.“
