„A já přitom nikdy nebyl žádný střelec,“ culí se hráč, který doteď za sezonu mezi dospělými nasbíral maximálně devět zásahů a má na kontě jeden start za Liberec.

Neumím si dost dobře představit, jak dá hokejista ve výkonnostní soutěži sedm gólů za jediné utkání. Jak se vám to povedlo?
„Sám to taky nechápu, nemohl jsem tomu uvěřit. Byl to asi můj večer, spadlo mi tam skoro všechno, na co jsem sáhnul. A to jsem ještě jel sám na bránu a trefil jsem tyčku. Těch gólů by tak mohlo být osm, ale to už by asi bylo vážně moc. I sedm je hezký výsledek. Bylo to štěstí, měl jsem den, dobré spoluhráče a všechno se sešlo. Zápasy předtím jsem měl hodně šancí a nedal jsem, teď se to sečetlo a dopadlo to takhle.“

Existuje nějaký recept na tak velkolepé představení?
„Já paradoxně nikdy nebyl žádný střelec. Za jediný zápas jsem teď dal víc gólů než za celou minulou sezonu v první lize a to je úplně neskutečné. Recept je asi takový – střílet ze všech pozic, všechno směřovat na branku a jít štěstíčku naproti.“

Kdy vám došlo, že to bude váš večer?
„Už v první třetině jsem dal dva góly a to jsem přemýšlel, že by tam mohl spadnout hattrick. Vedli jsme tři jedna proti Řisutům, prvnímu týmu tabulky, oni hráli hodně do útoku, byl to zápas nahoru dolů. A když tam potom padl třetí, čtvrtý, už jsem si říkal, že to je super a nedokázal jsem si představit, že by přišly ještě nějaké další. A ono to šlapalo dál. Pět, šest… A pak byla power play, já dal sedmý do prázdné branky a tím jsem to završil. Lidi samozřejmě tleskali a já už ani nevěděl, jak reagovat. Jen jsem pokrčil rameny. Holt když to tam padá, tak to tam padá, člověk to nijak neovlivní. Tohle se stane asi jednou za kariéru.“

Po takovém výkonu má člověk pocit, že je nejlepší hokejista světa, ne?
(usměje se) „To určitě ne, to si nemyslím. Ale samozřejmě se potom usíná hezky. Já hned večer zašel s kamarády na pivo, tam jsme to probrali a zasmáli jsme se tomu. Samozřejmě vás to potom těší, hřeje u srdce. Pro takové chvíle se hokej hraje, když se vám tohle povede, je to moc hezké.“

Co jste slyšel od spoluhráčů po nějaké páté, šesté brance?
„Ti už mi říkali, ať toho nechám, že už to bude nápadné. Aby mě náhodou pak neposlali na dopingovou kontrolu. (směje se) Bylo to vážně nezvyklé, i sami kluci říkali, že to nikdy nezažili. Že snad minulou sezonu dal někdo ve druhé lize pět gólů, ale tohle fakt nepamatují. Já říkal, že tolik gólů jsem zase nedal možná ani v přípravce, kdy se hrálo na malé branky. Opravdu unikátní.“

Pravda, jak jste zmínil, vy jste navíc nikdy nepatřil ke kanonýrům.
„Přesně tak. Odjakživa hraju levé křídlo dozadu, vždycky jsem měl spíš víc nahrávek. Tuhle sezonu sebe mi to tam ale docela padá a tenhle večer, to bylo ještě něco úplně mimořádného. Jsem realista, takový počin už se mi asi nikdy nepovede.“

Přesto, kolik kousků plánujete na další zápasy?
„Chtěl bych v tom pokračovat, to samozřejmě. (usměje se) Doufám, že jsem otevřel bednu se střelným prachem a že mi to bude pálit dál.“

Berete to i tak, že na sebe chcete upozornit a vrátit se alespoň do první ligy?
„Určitě. Pro mě to před sezonou nebylo lehké rozhodování, protože mi v Liberci končila smlouva a tým na mě neuplatnil opci. V Benátkách byl přetlak hráčů, takže jsem měl na výběr třeba i nějaké zahraničí, ale mám ještě v Liberci rok studia na vejšce, takže jsem se rozhodl, že to chci dodělat a v Jablonci mi vyšli vstříc. Je to samozřejmě trochu krok zpátky, ale zase mám víc prostoru na ledě, víc se můžu věnovat individuálním věcem, takže nelituju svého rozhodnutí. Jsem rád, že jsme se takhle dohodli a snažím se to panu Cinibulkovi (šéf Jablonce) vrátit na ledě. Co bude dál, uvidíme. Mám rozhodně vyšší ambice, ať už je to první liga, nebo nějaká zajímavá soutěž v zahraničí. Teď jsem udělal ústupek škole, ale jinak bych se chtěl hokejem dál živit.“