Všudepřítomná bolest, slzy a zoufalé pohledy. Hokejové město Zlín se dnes v poledne na zaplněném náměstí rozloučilo se svým hrdinou - Karlem Rachůnkem (†32), který zahynul při letecké katastrofě v ruském městě Jaroslavli. Později ho oplakala rodina v místním krematoriu. Smuteční obřad nejhůře nesla zdrcená vdova Kateřina, kterou museli cestou do krematoria podpírat. Poslední sbohem Karlovi přišli vyjádřit i kamarádi a spoluhráči – nechyběli kapitán Rolinek, útočník Vampola nebo kouč Hadamczik...
Ve 13:00 začal den největší bolesti. U zlínského krematoria, které se symbolicky nachází nedaleko zimního stadionu, kde obránce Rachůnek vyrůstal, se sešli jeho nejbližší. Mezi prvními dorazil reprezentant Petr Vampola s manželkou, s nímž se Karel za čtyři roky hodně sblížil.
„K tomu, co se stalo, ani nejde nic říct,“ prohodí Vampola a zhluboka se nadechne. „Je to těžký. Na repre jsme spolu bydleli, Karel si oblíbil mě, já jeho... Nikdy na něho nezapomenu.“
Tvrdým, drsným, ale v duších citlivým hokejistům se třásly brady a z očí jim prýštily potoky slz.
Deset minut před posledním rozloučením přijíždí manželka Kateřina, se kterou měl Karel dvě děti – Matýska a Kačenku. Ona se ve smuteční síni posadí do první řady, Karlův bratr Ivan sebere odvahu a postaví se vedle květinami a věnci obseté rakve, aby pronesl smuteční řeč.
"Pevné rodinné vztahy nenarušila ani vzdálenost, která nás poslední dobou dělila. Cítím, že naše flotila ztratila vlajkovou loď. Je těžké vyjádřit slovy, jak moc nám Kája chybí. V našich srdcích bude žít stále dál. Vím, že by Kája chtěl, aby se svět pro rodinu zase znovu roztočil," pronesl Ivan Rachůnek.
Naplněná hala roní slzy. Z reproduktorů se ozývají tóny písně Mad World (Šílený svět), které výstižně vystihují neštěstí z Jaroslavle.
Společně s bratrem Ivanem se slova ujali kamarád z Uherského Hradiště Kovář, Gabriela Valášková, blízká rodiny Rachůnků, a také hokejista Petr Čajánek, jenž se před sezonou vrátil z ruské KHL do Zlína. „Po tom všem, co Karel dokázal, zůstal tím zlínským klukem, který si na nic nehrál. Hokej miloval a hokej se mu stal osudným,“ ukončil Čajánek v slzách svoji řeč.
V pravdivých větách o Karlovi, jenž měl dobré srdce, v kolektivu byl oblíbený a pro rodinu nepostradatelný, pokračovala i nová sparťanská posila – bratr Ivan. „Jeho ztráta, je jako kdyby se potopila naše vlajková loď. Kájo, budeš nám strašně chybět!“ vzkázal v obrovském zármutku.
Když hudba dohrála, přišli se k fotce s usměvavým Karlem poklonit ostatní. Věnce položili kouč Hadamczik, prezident svazu Král nebo spoluhráči Rolinek, Růžička, Leška a další. Odešel muž, na něhož se nedá zapomenout...
