PŘÍMO Z TORONTA | Čtvrteční zápas proti Maple Leafs jim tedy moc nevyšel, v Torontu padli 2:5. Ale pokud se dá ve Východní konferenci najít parta na vzestupu, schopná v NHL překopat zavedené pořádky, pak je to mužstvo z Tampy. „Máme výpadky, ale pokud se držíme svojí hry, hrajeme jeden z nejlepších hokejů,“ řekl v rozhovoru pro Nedělní Sport obránce Radko Gudas (24), jeden ze tří českých hráčů v týmu.
Usměvavý Steven Stamkos patří už do nějaké jiné, vyšší galaxie, ale pořád zůstává jedním z nich. Tým Lightning žije jako rodina. Mladé jádro bydlí dokonce v jednom domě a kamarádí spolu jako za časů, kdy ještě nežili ve světě, kde se obracejí miliony dolarů, brali v porovnání s tím pár šupů a harcovali se autobusem po zápasech na farmě.
Toronto v předchozích dnech řešilo spoustu problémů, prohrálo třikrát za sebou a dvakrát velmi krutě. Myslíte, že se připravili líp než obvykle, když na vás tak vyrukovali?
„I kdyby minule vyhráli, vyjedou na nás stejně. I když předtím dvakrát vysoko prohráli. Tentokrát dali první gól, mají dobrý tým. Nám se bohužel nepodařilo to zvrátit. Tady je to strašně vyrovnané. Dvakrát se to špatně odrazí a to může ovlivnit výsledek celého zápasu.“
Play off je ještě daleko, nicméně o Lightning se mluví jako o týmu, který na východě může dojít nejdál. Hodně z vás už vyhrálo v AHL Calder Cup, uzrál čas vyskočit na nejvyšší level?
„Zatím se spíš dařilo, musím zaklepat. Pořád máme momenty, které musíme jako tým zlepšit, ale tím, že jsme v létě nabrali zkušenější hráče, počínaje Morrowem a konče brankářem Nabokovem, jsme se posunuli dál, jsou pro nás obrovským přínosem. Měli jsme pár výpadků, ale když se držíme svojí hry, předvádíme jeden z nejlepších hokejů. Když se nám to dařilo, zatím nikdo na nás nenašel recept.“
VIDEO: Takhle se Radko Gudas porval s Tomem Wilsonem
Hráči jako vy jsou teprve na vzestupu. Vnímají vás tak i soupeři?
„Je trošku znát, že hodně kluků má teprve kolem stovky zápasů v NHL. Kučerov, Johnson, Ondra Palát hrají skvěle, už dostali významnou roli a je jen dobře, že jim trenér (Jon Cooper) dává šanci, že i já s Andrejem Šustrem a Barbsem (Mark Barberio) máme šanci prorazit v obraně mezi ty staré a získat zkušenosti. Z tohohle hlediska je Tampa nejlepší tým, jaký jsme si mohli přát.“
Ovšem nemáte pozici přece jen těžší, když přišli Anton Stralman a Jason Garrison?
„Podepsali dva beky, prostoru je míň, na druhou stranu je dobré je mít v týmu, už právě proto, že musíme bojovat o účast na ledě a taky se od nich můžeme něco naučit. Pro mladé obránce, jako jsem já nebo Andrej, je důležité mít vedle sebe zkušené beky, kteří stráví na ledě těch pětadvacet minut za zápas. Vidíme, jak hrají, jak se připravují. A že je těžší prosadit se do týmu, to je pro mě jedině dobře. Jsem rád, že jsem to dokázal. Ale nemůžu přece usnout a uspokojit se. A tohle mi naopak pomáhá. Cítím větší tlak, ale to není nic špatného.“
Nemrzí vás, že jste zvenčí zaškatulkován spíš jako drsňák a bijec, přestože to není to hlavní, čím se na ledě předvádíte?
„Mně to nevadí, já to v podstatě dělám rád. Nějakou pověst mám, k hokeji to patří, ale v týmu si mě takhle nikam nezařadili. Se všemi pracují stejně. Nutí nás, abychom podporovali útok, hráli hodně s pukem, trošku víc si dovolili. Trenér beků Rick Bowness s námi pracuje v podstatě každý den, nebojí se nás přišlápnout, nebo naopak pochválit.“
Ovšem v této sezoně jste stihl už tři bitky. Lidi v Česku si ráno pustí internet a vidí: Gudy zase někoho seřezal… Není to příliš jednostranný pohled?
(směje se) „To jo, ale do novin a televize se zase nedostane úplně všechno. Třeba pěkná nahrávka se neukazuje tolik jako ty bitky. Nemám s tím vůbec žádný problém, nebráním se tomu. Pokud si to lidi myslí, klidně. Pro mě je důležité, jaký jsem hráč, co dokážu a že se o mně ví, že nejsem jen na bitky a dovedu hrát i hokej. Ale ono k tomu možná přispělo i to, že táta byl jako hráč stejnej…“
Podobných typů, obránců, kteří blokují střely, rozdávají rány, se mezi českými beky dřív moc nenašlo. Najednou se objevíte vy nebo Roman Polák. Čím to je?
„V Česku se vychovávají hlavně ofenzivní beci, to byl jednu dobu trend. Ale i bránit je potřeba a jsem rád, že mě táta do té defenzivy tlačil, i když do útoku se pustím taky. Nechci říct, že bych bez toho neměl takovou šanci uspět, ale všichni jsou potřeba.“
VIDEO: Podívejte se na první Gudasovu bitku v letošní sezoně
Co kdybyste se s Romanem ocitli jeden proti druhému?
„Tak bychom šli do sebe… Moc se neznáme, hráli jsme proti sobě teprve potřetí. V Tampě jsme se potkali po zápase na rentgenu. On tam šel s prstem, já s kotníkem. Ale stát se to může, i když Čech proti Čechovi, to se moc nedělá.“
Do Upshalla z Floridy jste se pustil hned v prvním zápase. Minulou sezonu vás postříkal ze střídačky vodou, vy jste pak dostal disciplinární trest. Chystal jste se na něj snad celé léto?
„Úplně ne. Já ani nevěděl, že to je on, dokud neskončil na ledě. Na druhou stranu jsem jedině rád, že to byl on… Ale proti komukoli bych udělal úplně to samé. Musí mít prostě zvednutou hlavu. Navíc my jim chceme dát najevo, kdo je na Floridě pánem. To, že mě postříkal a já ho trefi l, byla shoda náhod. Ale trošku mě to zahřálo u srdíčka. To je jasný.“ (směje se)
Pak následovali washingtonský Wilson a především Byfuglien z Winnipegu…
„On je obrovskej, váží asi přes sto kilo. Předtím seknul do Bishe (brankáře Bena Bishopa). Někdo po něm musel vyjet a něco s tím udělat.“
Když jste mluvil o Floridě, to není úplně hokejový kraj. Ale jak to, že v Tampě to funguje, kdežto u sousedů v Panthers letos měli i rekordně nejnižší návštěvu?
„My máme skoro pořád plno. Nevím, co tam dělají špatně, fakt je, že v posledních sezonách nepředváděli nic moc hokej. Letos ale mají docela dobrý tým a daří se jim. Aspoň to tam nebude jak v divadle.“
Nechtěl byste hrát třeba v Torontu?
„Když přijedeme, jsem vždycky spokojený, hraje se mi tu dobře, ale být tady napořád bych nechtěl. Lidi jsou hodně nároční, všichni rozumějí hokeji, je těžké si jít někam sednout na pivo po zápase, když se prohraje. Netvrdím, že to tak děláme pořád, ale občas je potřeba pokecat s klukama. A v Torontu tahle možnost v podstatě není.“
Na Floridě máte asi podstatně větší klídek…
„Lidi nás taky občas poznají, ale je to spíš milé, protože se to neděje až moc často. Kdežto v Torontu, když jdeme na večeři i my jako hostující tým, tak nám lidi kolikrát moc soukromí nedopřejí.“
Ale v Torontu pořád sní o tom, že přijde Steven Stamkos. Co kdyby vás vyměnili s ním za půlku Maple Leafs?
„Všechno je možný. Dokud není trade deadline… Hrát v Torontu bych neměl problém. Šel jsem do téhle ligy s tím, že ji chci hrát, že vím, že na ni mám, byl to můj sen. A je mi jedno, jestli budu hrát za Tampu nebo za Toronto. Samozřejmě bych rád zůstal v Tampě, jak nejdéle to jde, pod tímhle trenérem a s klukama, kteří tu jsou. Máme super partu, výborného kouče. Určitě bych nechtěl být trejdovaný, ale pokud se to stane, to je hokej. Prostě byznys.“
Stamkos je zhruba stejně starý a zdá se, že si na nic nehraje. Dá se říct, že jste úspěšní i proto, že jste zůstali tak při zemi?
„Je to možný. Dokonalý není nikdo, hodně kluků se pořád snaží zlepšovat, zůstáváme déle na tréninku, kolikrát musejí písknout, abychom už šli z ledu. Spousta z nás byla dva, někdo dva a půl roku na farmě, což byl trošku jiný svět než tohle. Neříkám, že si zvykáme, ale život nás naučil chovat se trochu jinak, nějaké pokoře, užívat si chvilky, kdy můžeme být tady a kdy nejsme tam. Kluci, kteří jdou rovnou do NHL, to asi mají jiné, ale Stammer (Stamkos) je super. Stejně se baví s mladými, starými, novými, se všemi. Callahan, Filppula, Bishop to samé. Přitom taky v podstatě hvězdy. Myslím, že Steve (generální manažer Yzerman) a Julien (asistent GM Brisebois) by nebrali žádného hráče, který by chytal nějaké manýry. Hledají kluky, kteří jsou i dobří v kabině, ten teambuilding mimo led je taky důležitý a promítne se do hry na ledě.“
A zůstáváte pořád stejní jako parta?
„Je to sranda, zábava. Já si užívám, když mám v týmu někoho, s kým jsem něco prožil a kdo má nastavené priority stejně jako já. Nechci říct, že se vyhýbáme dobrým restauracím, ale nemusíme být denně v pětihvězdičkovém podniku, denně nakupovat a jiné blbosti. Ten život nás trošku naučil, tím, že se nás sešlo víc, a taky se navzájem držíme při zemi. Tak to může klapat.“
Kdo nejvíc velí? Kdo vystoupí a řekne, tak jdeme!
„Záleží, kde zrovna jsme. V Tampě to bývá těžší, hodně kluků má rodiny. Ale na cestách, když třeba letíme do Vancouveru a máme dva dny volno, zajdeme na pivo. Lídrů je víc, jakmile Stammer řekne, že jdeme, tak se jde, ve Vancouveru to domlouval Garrison, který tam hrál. Víme, kdy si to můžeme dovolit a taky vytuší, kdy je potřeba trošku stmelit ten tým. Bez toho to nejde.“
A zvete je i na české jídlo? Od maminky jste si pořizoval recepty…
„To se občas sejdeme s Paličem (Palát), dáme si klobásu a slivovičku. Takové lehké doteky domova v Tampě to jsou.“
Kam chodíte pro klobásy?
„Máma objevila maďarského řezníka. Přiletěla a jeden den ráno nás s mým spolubydlícím Barberiem zavezla do obchodu, kde měli škvarky, uzený bok, pravý uherák. Takové dobroty. Správná strava se musí dodržovat, ale občas v tomhle taky trošku zahřešíme. A přítelkyně čeká holčičku, takže když má chuť na šunkofleky, tak musím taky.“ (směje se)
Nemáte problém sehnat vhodné suroviny?
„Mouka problém byl, celer se nedá moc sehnat. Musíte vědět, kam zajít. Třeba droždí nebo pudink musejí naši přivážet. Ale hodně věcí jsme postupem času vychytali, najdete zákoutí, kde je český obchod, maďarský řezník.“
