Malkin už je v Minsku a hrozí: Chci předvést ten nejlepší hokej!
Střídání stráží v ruském táboře na mistrovství světa? Částečně ano. O jednu superstar přišli (Ovečkina), druhá ji střídá (Malkin). Ne však na dlouho, Alexandr Ovečkin po srážce s Němcem Kinkem brzy vykurýruje pohmožděné koleno, Jevgenij Malkin se bude snažit, aby skvěle nasazené tempo svých kolegů co nejrychleji zachytil. „Atmosféra v týmu je příjemná, to je dobře,“ vykládal lídr Pittsburghu reportérům po pondělním tréninku v Minsku.
Bezprostředně po vyřazení Penguins ze Stanley Cupu to na váš přílet nevypadalo. Dlouho jste přemýšlel, zda dorazit, či ne?
„Pochopte, měl jsem v hlavě těžkou porážku. Vedli jsme v sérii 3:1 (s Rangers) a vypadli. Emoce pracovaly. Novinář se mě hned zeptal, jak se cítím. Podle mě bylo normální, že jsem se cítil zničeně. Ale druhý den už to bylo lepší. Trenér Znarok v novinách prohlašoval, že mě tým potřebuje. Důvody, proč přijet, byly jednoznačné. Potěšilo mě, že mi ze sborné zavolali a pozvali. Svoji zem reprezentuju rád.“
Zatímco jiní hráči Pittsburghu zůstali doma, například Crosby. Nepřemýšlel o šampionátu?
„Nevím, nebavili jsme se o tom. Já zase tak často za sbornou nehraju, kvůli účastem Pittsburghu v play off jsem na mnoha šampionátech nebyl. A protože hokejová kariéra netrvá věčně, jsem tu. Minsk je naše domácí město, pamatuju si, jak jsme tu vyhráli juniorský šampionát. S tímto místem mám spojené krásné vzpomínky.“
Stihl jste z Ameriky sledovat zápasy Ruska?
„To šlo jen těžko. Ale četl jsem novinky. Je znát, že chlapci hrají jeden za druhého. Atmosféra v týmu je příjemná, to je dobře. Poklábosil jsem se spoluhráči, hezky mě tu přijali.“
Jakou formu a pohodu jste si přivezl?
„Těžko předem říkat, ukáže se na ledě. Přijel jsem pomoci týmu a ne sbírat body. Doufám, že přinesu štěstí. Pokud bude na mojí straně, pak všechno dopadne dobře. Věřím, že ukážu ten nejlepší hokej.“
Chystáte se nastoupit v úterý proti Bělorusům?
„Předpokládám. Rád bych si zahrál před těmi nejdůležitějšími utkáními. Je tu jiný led, tělo si zvyká na jiný čas. Je potřeba přivyknout si a času není nazbyt. Zápas s Běloruskem sám o sobě tolik neznamená, pro mě osobně však moc. Jak říkám, musím se sžít s novým prostředím.“
Ovečkin by v úterý hrát neměl, převezmete od něj kapitánské céčko?
„Nepřemýšlel jsem o tom. Saša se zotavuje, nemá smysl na jedno utkání přešívat dresy. Nepřeje si to. Přijel jsem na konec turnaje, náš tým už má svoje lídry, například Zaripova. Všechno u nás běží, jak má, šest utkání – šest výher. Není důvod cokoli měnit.“
Co říkáte tomu, že se v zámoří spekuluje o vašem odchodu z Pittsburghu?
„Plus je v tom, že neumím pořádně anglicky, proto nečtu noviny. Každá porážka se obrátí vůči lídrům. Odpovědnost vždy leží hlavně na nich. Podle mě jsem nehrál špatně, ale pokud se prohraje, prohrají všichni. My to v Pittsburghu chápeme. Víme, že jsme měli sérii vyhrát.“
Ovečkina už jsme se ptali na vaše vzájemné vztahy. Pokud znovu nastoupíte v jedné trojce jako v Soči, co to přinese?
„Postavíme se k tomu normálně. Podle mě spolu můžeme hrát v přesilovkách, ke konci utkání, pokud bychom nedej bůh prohrávali. Na olympiádě se nám nedařilo, nestojí za to opakovat historii, bude lepší, pokud každý nastoupíme v jiném útoku. A potom se uvidí. Saša to řekl správně: Máme mezi sebou dobré vztahy, byť ne extra blízké. Ale bavíme se spolu. Oba především chceme pomoci stejnému mužstvu. Jak sami víte, každý z nás sem přijel hned, jakmile to bylo možné. I letos, kdy za sebou máme přes sto zápasů. Všichni jsme přijeli, zatímco Kanaďané a Švédové se omlouvají.“
Co však říkáte na omluvenku Sergeje Mozjakina?
„Chtěl bych se ho zastat. Má za sebou přetěžkou sezonu a slyšel jsem, že je zraněný. Jeho rozhodnutí je nutné respektovat. Jestliže se omluvil, jistě k tomu měl pádný důvod. Znám ho moc dobře a nikdy by se pro nic za nic neomluvil. Velká škoda, že tu s námi nemůže být. Přesto věřím, že toho za reprezentaci ještě hodně odehraje i vyhraje.“
