Před pár lety se rozhodl pokračovat v hokejové kariéře v cizině a vyměnil Olomouc za netradiční Francii. Devětadvacetiletý útočník Zbyněk Hampl se postupně přes Anglet a Bordeaux dostal až do Nice a tam už druhým rokem válí. Zblízka navíc může pozorovat, jak celá země reaguje na blížící se mistrovství světa v hokeji. „Záleží hodně na lokalitě, ale hokej je tu určitě až za fotbalem, ragby a basketbalem," dodává bývalý juniorský reprezentant.
Už na Francii doléhá, že se blíží hokejové mistrovství světa?
„To víte, kluci v šatně se o tom baví, ale abych řekl pravdu, tak třeba tady v Nice jsem nezahlédl, že by se šampionát propagoval. Jinak je toho samozřejmě akorát plný internet.“
Zájem o vstupenky na velkou akci ale zrovna není, jak to vypadá v hledišti ligových utkání?
„Stadiony jsou většinou plné, lidi si cestu do hlediště najdou všude. Nemůžete je ale srovnávat například s Českem, ve Francii jsou stadiony dělané pro lidi na veřejné bruslení, takže kapacita je například 1500 - 2000 lidí. Přesně jako u nás v Nice. Samozřejmě je to změna, když byl člověk zvyklý například na 6 tisíc diváků, ale lepší, než mít velký zimák, který bude poloprázdný. “
Umí Francouzi při hokeji zafandit?
„To ano, ale není to jako v České republice, lidé jsou tu jiní a jejich kultura v hledišti také. Na hráče nebo rozhodčí se tu nepíská, to tu vážně nezažijete a i po porážce vám příznivci zatleskají.“
A jak to v gastronomickém ráji vypadá s jídlem? Klobásu a pivo nahradilo víno se sýrem?
„(smích) Všude je to asi trochu rozdílné, ale klobásy tady vážně nenajdete. My tu máme například různé jednohubky a minihamburgery.“
V první pětce kanadského bodování byli v základní části čtyři Kanaďané, jaká je tedy herně francouzská soutěž?
„Celkem kvalitní, myslím si, že úroveň se každým rokem zvedá. S českou extraligou bych nerad srovnával, je tu úplně jiný styl hry, méně systémový a propracovaný. Jak jste říkal, ve Francii hraje hodně Kanaďanů a je tu i plno kanadských trenérů, a tomu potom odpovídá průběh utkání. Zkrátka hodně bruslení, nahazování a hry do těla.“
Člověk musí vždy v paměti celkem zapátrat, aby přišel na jméno francouzského hokejisty. Takže počítám, že hokej se ve Francii v hierarchii sportů moc vysoko neřadí...
„Záleží hodně na lokalitě. Lidi tu mají rádi fotbal, ragby a basketbal. V horách o hokeji ví, ale v Nice je to s ním trochu horší. V hledišti se to neobměňuje, potkáváte pořád ty stejné lidi… Na druhou stranu jsme ve městě po fotbalu prý druhým nejnavštěvovanějším sportem.“
Když se řekne Nice představím si azurové pobřeží a jen pár desítek kilometrů vzdálené Monako. Příjemné místo k životu.
„Tak není to špatné (smích). Samozřejmě to má své plusy i minusy, ale celkově je to krásné místo. Za rohem je St.Tropez, Monako a Itálie… Ale že bychom měli moc času na cestování, to ne. Letadlo používáme tuším na 12 zápasů sezony, jinak máme speciální lůžkový autobus, kterým kolikrát na zápas musíme i 1200 kilometrů.“
V lize se vyskytuje více českých jmen (Tomáš Klouček, Robin Soudek, Roman Vondráček atd.), víte o sobě a držíte pohromadě?
„Zase tak moc nás tu není, ale když hrajeme spolu, tak se vždycky pobavíme. Připadá mi, že už nás v Evropě moc nechtějí, tak si s klukama říkáme, že máme špatný pas, že nám tam asi chybí ten javorový list (smích).“
