Miroslav Horák
20. května 2017 • 10:10

Bukač: Český hokej ztratil identitu. Kouč se u nároďáku nemůže učit

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Český hokej chřadne, uvadá, je myšlenkově vybydlený, bez vlastní identity. Kouč dvojnásobných mistrů světa Luděk Bukač se neschovává za prázdné fráze, při hodnocení pařížského vystoupení je tvrdý. Doufá, že bývalou chloubu této země může jedině adresná kritika vyvést z bahna. „Nevíme, kudy z té klece ven,“ tvrdí trenérská legenda.



Následující řádky se také dají nazvat zprávou Luďka Bukače o stavu národního sportu. Pravda, není to příjemné čtení. „Není co chválit, nefungujeme, svět nás nebere. Musíme se konečně probudit. Neznamenáme nic!“ deptá trenéra mistrů světa z let 1985 a 1996, v hokeji i po osmdesátce nebývale aktivního.

Jak vás znám, výsledek v Paříži vás těžko mohl překvapit.
„Nejsem překvapený, zato smutný. Jsem smutný proto, že lidi, co mají český hokej na starosti, nejsou schopni s ním hnout. Děláme manévry, které k našemu hokeji nikdy nepatřily a nikdy ho nezvednou. Náš hokej nemíval pouze úspěchy, páchal i karamboly, vždycky jsme však hráli svůj vlastní hokej, vychovávali světové hráče, měli jsme morálku. A to i v komunistických dobách. Najednou se řadíme mezi outsidery. Nejsmutnější na tom všem je, že státy jako Francie nebo Švýcarsko jsou na tom herně minimálně stejně jako my, ne- -li lépe. Na Dánsko či Norsko se dnes krásně dívá, vedou si sympaticky, ušly obrovskou cestu. Kdežto my se točíme v bludném kruhu. Dostali jsme se do klece, ze které není úniku. Nevíme, kudy ven.“

Proč?
„V našem hokeji se pohybuje mnoho lidí s velkými jmény, ale jde pořád jen o hráče. My nemáme kouče a další lidi, kteří sport dávají dohromady. Kteří ho udržují ve fungujícím stavu, rozvíjejí ho. V dnešní době je úspěšná pouze ta společnost, která klade důraz na vzdělávání. Rozhoduje kvalita myšlení. Na významných postech našeho hokeje jsme v minulosti nikdy neměli tolik koučů bez adekvátní hráčské minulosti, jako je tomu dnes. A tihle trenéři se zaštiťují tím, že si k sobě berou hráče s velkým hokejovým jménem. Hráčské jméno však nemá nic společného se vzdělaností, s tréninkem, s koučováním, s učením. Tahle dosazená jména, slavná z minulosti, mají napravovat práci lidí, kteří už s tím nejsou schopni hnout. A to je špatně.“

Proč jste proti dosazení Jaroslava Špačka , Václava Prospala či Jiřího Fischera do realizačního týmu?
„Tihle kluci k nám z venku vnášejí ideologii, která nikdy nebyla naše. Na skautování ve prospěch našeho týmu nepotřebujeme člověka, který v českém hokeji nepracuje. Byť je to bývalý skvělý hráč. Zrovna tak je nám k ničemu jako kouč na střídačce bývalý hráč NHL, žijící v Americe, jenž ve skutečnosti není koučem. Koučink je řemeslo vyžadující zkušenosti a není možné, aby se mu pánové Špaček s Prospalem učili u národního mužstva. U osmnáctky býval kdysi Robert Reichel , skvělý hráč. Ale jako kouč? To nefungovalo. Nejdřív se musí vzdělávat, nabrat zkušenosti, pak může přijít příležitost, nikdy ne obráceně.“

Jaký dojem máte z práce Josefa Jandače ?
„Každý trenér je zodpovědný za svoji práci a výsledek je jeho rukopisem. Neúspěch na turnaji je schopný každý z nás akceptovat, roli mnohdy hraje náhoda. Náhodou však není, pokud se nám neúspěšná vystoupení opakují. U áčka, ve dvacítce, v osmnáctce. A tím procházíme. Neprosazujeme se, nehrajeme svoji hru, neprokazujeme individuální kvalitu. Což je odpovědnost trenérů.“

Jandač o Plekancovi: Patří mu velký dík, měli by začít jezdit i ti mladší
Video se připravuje ...

Český hokej neprodukuje špičkové trenéry a odpovědní lidé mají nejspíš za to, že díru vyplní záhy bývalí hráči, pokud možno ze zlaté generace. Ale automaticky to nepůjde.
„Nepůjde. Ve vzdělávání trenérů máme dvacetileté manko. Dvacetiletá mizérie. Nejde jenom o hokej, na olympiádách nemáme v kolektivních sportech zastoupení. Někde je chyba, něco se dělá špatně. Všude. V hokeji rozhodně není nastavená koncepce. Svět nás po téhle stránce nezná, nebere. Naši trenéři a lidé, zodpovědní za jejich rozvoj, si vůbec neuvědomují, jak moc musí svoji práci změnit. Školení trenérů je zoufalé, malé děti učíme s tabulí v ruce, vedeme příkazové tréninky. Naši předchůdci nám tu zanechali skvělý genetický fond, my s ním však hazardujeme. Děláme, jako by nebyl. Už jen ta filozofie komentářů po zápase, kdy se dozvídáme, že nám to tam bohužel nespadlo, zatímco soupeři ano… To je trapas. Nebo všichni ti televizní experti.“

Co máte na mysli?
„V hokeji, ve fotbale, v jakémkoli televizním studiu všichni všemu strašně rozumíme, do detailu rozebíráme, co kdo měl dělat. Když tomu tolik hovíme, proč někoho nevychováváme?“

I v Paříži se ukázalo, že přesně víme, co nám nejde, co hapruje, akorát ta slabá místa neumíme odstranit. Což jaksi posun nepřináší.
„Přesně tak. Hráči říkáme do nejmenších podrobností, co po něm chceme, aby dělal, ale takhle to přeci nefunguje. My to hráče musíme naučit a ne že ho na ledě nebo u videa budeme neustále poučovat, kde bude stát, kam musí s pukem. Úspěšný trenér Pitner mi na vojně v životě neřekl, jak mám hrát. Trenér Bouzek nikdy neradil Dandovi s Bubníkem, co by na ledě měli dělat. Myslet si, že vyhrajeme direktivy, poučováním, to jsme vedle. Nebo další věc: nedokážeme věřit vlastní práci.“

V čem přesně?
„Vezměte si Plekance . Vynikající hráč, nicméně se špatnou poslední sezonou. Přitom v naší lize by se našla kupa kluků, namátkou Vondrka, Kubalík, kteří předváděli vynikající hokej. Jsem si jistý, že by Plekancovy výkony minimálně vyrovnali. Přitom s větší perspektivou do budoucna. Neumíme s talentem zacházet, dodat jeho majitelům sebevědomí.“

Spousta očekávání se naložila na bedra jednadvacetiletého Davida Pastrňáka , mělo se za jasnou věc, že misi zvládne. Předpoklady nevyšly. Váš pohled na jeho šampionát?
„Pastrňák má rozhodně potenciál střílet spoustu branek, ale ta gloriola, že nám vystřílí mistrovství světa, se naprosto minula účinkem. Byl pasován do role rozdílového hráče, ale to byl od začátku nesmysl. To není Jágr , Hlinka nebo Martinec. To byli komplexní hráči, nositelé něčeho důležitého, co jiní neměli. Smutným faktem zůstává, že dnes nemáme hokejistu, kterého by se soupeř obával.“

Zklamaný Pastrňák: Domů jsme ještě nechtěli, Voráčkovi děkuji
Video se připravuje ...

Na vystoupení v Paříži se ukázalo, že český hokej přišel o vlastní identitu, nemá v herním rejstříku nic svého, ojedinělého. Souhlasíte?
„Naprosto. Nemáme nic. Naši trenéři bez hráčské minulosti jsou pouze vyškoleni. Myslí si, že absorbování informací od jiných jim dodá rozum a poznání. Ne. Bez neustálého vzdělávání nemáte šanci. Jenže ono bolí.“

Pokud Jakub Voráček v emocích prohlásí, ať je národ vůbec rád, že David Pastrňák dorazil, asi každému dojde, jak to myslel. Ale obecně je to špatně, nemyslíte?
„Velice špatně. Může se stát, že hráč nepřijede, může mít osobní důvody, nemusí mu sedět trenér. Ale to všechno se dá říci jinak. Takhle podané se to hodně těžko poslouchá. Nechci to zveličovat, ale byla to naše společnost, která jim umožnila někam se dostat. Je to o morální kvalitě. Ať je to jak chce, Kanaďané za svoji zemi chtějí hrát. A je to na ledě vidět. Doprošovat se a prosit hráče, aby přijeli, to není cesta. Nesmíme se hráčů bát. My se jich bojíme, vytvořila se taková nálada, že máme být rádi, že sem vůbec přijedou. To ne, radši to hrajme s tím, co tu máme. Výkon po hráčích musíme vždy požadovat. Vždyť v NHL se to po nich taky chce. A jakmile ho párkrát po sobě nepodají, musí jít.“

Jakou analýzu od svazu byste si po Paříži představoval?
„Všichni tihle hoši by si měli sednout a s někým kompetentním si promluvit o tréninku mládeže. Nejhorší je, že oni si tu aktuální situaci vůbec neuvědomují. Podívejte se, měli jsme tu dlouholetého trenéra dvacítky (Miroslav Přerost), který s ní proflákal, co se proflákat dalo. A po tříleté přestávce se najednou objeví u dvacítky jako asistent! Co to má znamenat? Měl jsem za to, že hokej není politika a trafiky se nedávají. Tady jde o budoucnost, o budoucí životy spousty malých dětí. Opětovné dosazení toho trenéra je strašně špatným signálem vůči veřejnosti. Chybí mi tu také věcná odborná kritika vůči šéftrenérovi svazu ( Slavomír Lener ), neřeší se obchodování s desetiletými, dvanáctiletými dětmi. Stačí, aby kluk natrefil na špatného trenéra, a rodič ho musí vykoupit, aby mohl jít jinam. Nechápu, kolik tu vzniká specialistů, kteří dítě doučují dovednosti. To ho má naučit vlastní trenér v oddíle. Rodiče dětem platí krasobruslařku, aby mu upravila bruslení. To jsou přeci naprosté nesmysly, které stojí obrovské peníze navíc. O tom všem je potřeba mluvit, hokej se musí očistit.“

Začíná tím, že prohlubuje kontakty s Čínou.
„Být po mém, ze všeho nejdřív bych jim tam poslal Přerosta s Lenerem. Ať jim předávají to svoje know-how.“

Vše o MS v hokeji 2017 čtěte ZDE »

Šimek: Loni jsem byl ze všeho vykulený, teď jsem si to víc užil
Video se připravuje ...

David Pastrňák se do Česka vrátil bez medaile
David Pastrňák se do Česka vrátil bez medaile

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud