Kanón Valach: Bednář mě napomenul, tak jsem to napravil
Nezlomila ho nedělní pecka do hlavy od pardubického Jiřího Vašíčka, už je zase v plné síle a dál bombarduje extraligu. Juraj Valach, do 202 centimetrů narostlý slávistický kanon, pomohl ke zničení Mountfieldu gólem a asistencí, celkem má slovenský bek už sedm branek, z toho tři v posledních dvou zápasech, a je v tom nejlepší mezi obránci soutěže.
V Hradci se opět ujal jeden z vašich dvou pokusů. Teď si při střelbě hodně věříte, že?
„Samozřejmě je to tak. Na začátku sezony jsem tolik sebedůvěry neměl a nebyl jsem ani tolik nasazovaný do všech situací, jako jsem teď. A pak, ono když hrajete s takovými hokejisty, jako jsou Bednář nebo Kadlec, to se to hraje…“
A s tou vaší střelou to tam pak padá samo, dodejte.
(usměje se) „Někdy to je ale vážně i o štěstí. Někdy to tam pálíte, máte pomalu osm střel za zápas a není možné to prostřelit. A někdy to vyjde. Ale samozřejmě je třeba to štěstí pokoušet a základ je trefit bránu, což se mi v minulých letech moc nedařilo. Lítalo mi to do plexiskla, do manťáku. Teď puky jdou, kam mají, a jsem za to rád. Jen aby to takhle pokračovalo.“
Překvapivá přihrávka na Jaroslava Bednáře před jeho gólem pramenila z vašeho současného sebevědomí?
„Tak hlavně on se tam Jarda umí pěkně postavit, tak když má člověk čas, podívá se, že ano… (usměje se) Někdy to takhle samozřejmě nejde, ale když jsem si ho tam všimnul, dal jsem mu to. On už pak je chladnokrevný, tohle umí proměnit.“
Při jedné vaší střele přitom předtím gestikuloval, ať střílíte dolů, tak teď už byl spokojený, ne?
„Jo, jo. Dá se říct, že jsem byl od něj předtím trochu napomenutý, ale tímhle jsem to napravil.“ (směje se)
Víte, že už mu po té parádní trefě chybí jen jeden gól do Klubu střelců deníku Sport?
„Nevěděl jsem to. Ale jen ať mu to padne co nejdřív, budeme všichni rádi. Aspoň něčím v šatně přispěje.“
Kde se vůbec zrodila vaše vysoká výhra zrovna v Hradci, který má výtečnou defenzivu?
„Něco jsme na ně trénovali, ale hlavně všichni kluci makali, jezdilo nám to. Měli jsme stále pět hráčů vzadu, pět vepředu, podporovali jsme se. Tenhle zápas nám vyšel.“
