Pavel Ryšavý
22. července 2016 • 21:45

Svoboda: Neremcám. Když mě někdo dá do branky, tak chcípnu

Sezona v Hradci a dost. Teď si osmatřicetiletý gólman Adam Svoboda hledá nové angažmá. Na Mountfield ale neplive, že ho dál nechtěl: „Hradec je pro mě vynikající student, který už sice něco dokázal, ale pořád nemá ten diplom. Jednou z něj třeba ale velkoklub bude.“ Líbí se mu filosofie klubového bosse Schöna, který se nestydí hlásit o úspěch.



Hokej na nejvyšší úrovni hraje Svoboda už dvacet let. Má zlato z mistrovství světa, působil v KHL, vyhrál extraligu. Teď ale připomíná lovce na posedu. Sedí a čeká. Od března věděl, že Hradec se vydá cestou mladší gólmanské dvojky. Momentálně vyhlíží, jestli se objeví něco nového. „Celé léto jsme s Tomášem Divíškem bušili podle plánu Michala Břetenáře, který dělá přípravu Boleslavi. Jsme neskutečně narvaní,“ říká veterán. Chce zase do brány.

Jak se zkušenému gólmanovi bez angažmá teď, na přelomu července a srpna, hledá místo?
„Je mi osmatřicet, to je zkrátka fakt. Chápu, že každý chce radši mladší hráče s budoucností a nějakou vizí, zato já deset let už chytat nebudu. Ale pořád mám chuť vlézt do branky a i pocit, že bych měl týmu, co dát. Nechci, aby to vyznělo namistrovaně, ale výkonnost pořád někde je a dokázal jsem si to i v Hradci. Když mě tam v minulé sezoně pustili, odvedl jsem práci, kvůli které mě tam brali.“

Popravdě, neměl jste obavy, jak fanoušci Mountfieldu přijmou vás, Pardubáka?
„Neměl. Hokejisté migrují, když někdo zůstane v jednom klubu 21 sezon, tak je to spíš výjimka. My jsme nádeníci, když si nás někdo najme na práci, tak jdeme.“

Hezky řečeno...
„Tak to holt je. Přeci nebudu bez práce kvůli tomu, že jsem hrál za Pardubice? Každý z nás potřebuje peníze, chodit do práce... Nebál jsem se žádné reakce. Navíc si myslím, že já nejsem pro fanoušky tak důležitý, aby kvůli mně stavěli barikády.“

Proč jste se už nedomluvili dál?
„Klub na mě mohl uplatnit opci do konce března, ale neudělal to, takže bylo jasné, že končím. Přivedli mladšího brankáře, asi chtějí posunout nahoru Jardu Pavelku, který by měl ukázat, že na to má.“

Nějak se to za ty roky překlopilo, nemyslíte? Už je to 20 let, když jste se jako osmnáctileté ucho zjevil na Spartě a tam měl během sezony vedle sebe i veterána Ivo Čapka...
„To jsem byl ještě hodně vyjukanej. Spíš si pamatuju, když jsem pak přišel do Pardubic a tam chytal Libor Barta. Ten mi hrozně moc dal. Já byl vyčůranej, snažil jsem se od starších gólmanů zjistit informace, něco okoukat a pak si tohle všechno přehodit tak, aby to vyhovovalo mně. Nakonec jsem se dostal do nároďáku a přechytal Libora v Pardubicích. On pak udělal perfektní krok, že odešel do Plzně, kde pak chytal skvěle.“

Nemáte teď vy problém těm osmnáctiletým rozumět? Oni budou po kabině chytat třeba pokémony, vy zase budete chtít klid...
„Vždyť já mám tohle doma. (směje se) Klukovi je třináct a já jsem taky pořád takový velký dítě. Hrajeme spolu PlayStation a jsem střelenej.“

I v 38 letech?
„Jo a asi mi to zůstane pořád.“ (usměje se) Každýmu je tolik, na kolik se cejtí.“

Vám je tedy kolik?
„Rozhodně míň než v občance. (směje se) S mladýma klukama mě to v kabině baví.“

Celkový dojem z jedné sezony v Hradci je teď jaký?
„Čekali jsme víc. Skončili jsme sice po základní části třetí, ale mohlo z toho klidně být i osmé místo. Myslím, že to bylo i tím, jak se nám měnili trenéři. V závěru si to pak nesedlo, jak by mělo. V play off byla Boleslav hladovější, rychlejší a nedopadlo to, jak by si všichni přáli.“

Není třeba majitel klubu Schön až příliš netrpělivý se svojí honbou za úspěchem?
„On je neskutečně ambiciózní. Nebojí se říct, že chce celou extraligu vyhrát. S tímhle souhlasím a naprosto mu rozumím. Neznám nikoho, kdo začíná sezonu s tím, že by nechtěl být nejlepší. Hradec udělal obrovský kus práce, klub je na velkém vzestupu, jednou z něj bude třeba velkoklub.“

Jenže zatím není, i když boss Mountfieldu by si to moc přál. Proč, podle vás?
„Protože se učí. Hradec je pro mě vynikající student, který už sice něco dokázal, ale pořád nemá ten diplom.“

Potřebuje, aby mu dorostla do dospělého hokeje generace domácích hokejistů, co vyhrávali tituly v mládeži?
„Nemyslím si, že by to bylo to nejdůležitější. I když jsem z Ostravy, můžu hrát skvěle ve Varech. Přeci hraju za klub, pro úspěch, za svoje jméno i svoje peníze. Nevěřím tomu, že někdo chodí do klubu jenom s tím, že se bude vozit. O tomhle to v Hradci není. Jednou k úspěchu dojde, o tom jsem přesvědčený.

Před rokem jste sestoupil se Slavii, v minulé sezoně zápasů za Hradec nebylo moc. Žene vás do branky i to, že byste se chtěl loučit veseleji?
„Můžu říct, že to, co se nám stalo ve Slavii, byla moje největší sportovní prohra, hrozně mě to mrzelo. Slavia je druhý klub mého srdce po Pardubicích, bylo to strašný, ale to je holt život, přináší sportovní i osobní pády. Nemyslím si, že bych měl ale někomu teď něco dokazovat. Jestli mě někdo vezme, bude vědět proč, neremcám. Když půjdu do branky, chcípnu tam. Jestli ne? Nebudu dělat otrávený ksichty.“

Takže teď trénujete sám a čekáte, jestli na poslední chvíli bude někdo chtít starého pardála?
„Jo, čekám, ale sám nebudu. Musím poděkovat panu Rohlíkovi (generální manažer) s panem Draisaitlem (trenér), že mě nechají trénovat s Pardubicemi od pondělí na ledě.“

Máte signály, že by nějaké angažmá mohlo dopadnout?
„Něco je v jednání, pořád se to tak nějak přelejvá. Věřím, že brzy snad něco dopadne.“

Bral byste i něco jiného než jenom extraligu?
„Vyzní to asi blbě, ale je mi to jedno. Chci někde být, někde chytat. Jen se mi končit nechce.“

Bojíte se, že ale třeba budete muset?
„Ne, vzal bych to jako realitu, když něco dopadne, budu rád, jestli nic nepřijde, tak skončím. Ale teda pekelně se mi nechce, to nebudu lhát. Cítím se fyzicky dobře, s Tomášem Divíškem jsme celé léto bušili podle plánu Michala Břetenáře, který má na starosti přípravu v Mladé Boleslavi. A mám pocit, že oba jsme narvaní neskutečně.“ (směje se)

Dal vám Břetenář zábrat?
„Hodně, první týdny jsem skoro omdlíval a pomalu ani neviděl. Ale díky němu se teď cítím skvěle.“

Na hokejové škole v Pardubicích jste si vyzkoušel roli trenéra brankářů. Bavila by vás i v budoucnu?
„Bavila, jenom vidím, že nejsem tak trpělivý jako můj brácha. Trénuje v Brně a je k dětem neskutečný. Lítá s nimi po kolenou, plazí se před nimi a já bych asi pak nedovedl sto padesátkrát opakovat na tréninku, že nejdřív levá nožička, pak pravá nožička... Třeba jo, kdybych si zvykl, ale teď spíš tíhnu k tomu, že bych na kluky chtěl taky houknout, spíš bych si věřil na nějakou starší generaci.“

Takže trenér gólmanů od dorostu nahoru?
„To by mě bavilo. Ale až tak za dva, tři roky.“

Na hokejové škole jste měl i syna Adama. Potatil se a roste z něj taky gólman?
„Chtěl jsem, ale on ne. Je to asi dobře, protože kdyby byl v bráně, já bych tam hned viděl sto tisíc chyb a on by měl peklo, takže jsem rád, že hraje v útoku.“

Myslíte, že taky bude mít touhu hrát extraligu?
„Zatím není tak vyspělý jako jeho vrstevníci, potřebuje zapracovat na síle celého těla. Když tohle přijde, kdo ví, kam se všechno bude ubírat. Hlavně ho nechci u hokeje otrávit. Není to o tom, že já na něj budu někde řvát, to bych se propadl hanbou. Důležité je, aby sám o hokeji přemýšlel. Spíš mu dávám nějaké indicie.“