Klan Dolanových: otec Jiří i syn Libor váleli v útoku. „Kačeři“ ze světa vozili medaile
V roce 1961 pomohl na světovém šampionátu ve Švýcarsku týmu Československa ke stříbrným medailím a zisku tehdy velmi prestižního titulu mistrů Evropy. Jiří Dolana byl členem bronzových celků na MS 1963 a olympiádě v Innsbrucku 1964. V pondělí byl uveden in memoriam do Síně slávy českého hokeje. „Táta by byl strašně šťastný. Určitě by bylo lepší, kdyby tady mohl být, ale to už bohužel možné není. Já mu to každopádně řeknu,“ řekl jeho syn Libor Dolana, který byl stejně jako otec skvělý útočník.
Vedle brankářů patřili k ozdobám hokejových Pardubic střelci. „Táta dokázal na ledě velké věci. A říkalo se, že Pardubice drží dvě D – Dvořáček v bráně a Dolana v útoku,“ usmíval se 61letý Libor Dolana. Kromě střeleckých genů zdědil po otci i přezdívku Kačer. Dostal ji podle komiksové postavy Kačera Donalda, jehož jméno a příjmení Dolana se podobají.
Na památném šampionátu v Ženevě 1961 přispěl Jiří Dolana gólem k historicky prvnímu vítězství nad SSSR na mistrovství světa (6:4) a v reprezentaci válel v útoku s Luďkem Bukačem a Bohumilem Proškem. Světový titul uchvátili Kanaďané, hokejisté Československa skončili na posledním šampionátu pod širým nebem druzí a stali se evropskými šampiony.
Dres pod střechou enteria areny
V roce 1962 tým na mistrovství světa nejel na protest proti tomu, že pořadatelé z USA neudělili víza hokejistům spřátelené NDR. V sezoně 1962/63 ovládl Dolana produktivitu v domácí soutěži i na světové scéně, s osmi zásahy byl nejlepším střelcem mistrovství světa ve Stockholmu. V 59 zápasech za národní mužstvo nastřílel 33 branek, s ligou jich nasypal 261. Tři roky působil v italském Bolzanu, než se vrátil do rodného Hradce Králové, kde taky trénoval. Jeho dres s číslem 5 vyvěsili pod střechou pardubické arény.
Libor Dolana je ročník 1964 a otce si v dobách jeho největší slávy moc neužil. „Byl jsem ještě malý kluk. Začínal jsem v Bolzanu, kde táta pomalu, ale jistě končil. Pamatuju si jen hodně málo. Ale věděl jsem, co dokázal. Maminka mu dělala alba, nalepovala výstřižky z novin. V Pardubicích jsem přišel na zimák a všichni hned: Dolana!“ vyprávěl po inauguraci nových členů Síně slávy.
Sám byl pojmem v 80. a 90. letech. Má dvě bronzové medaile z mistrovství světa 1987 a 1990. „Chytili jsme generaci Rusů, kdy hráli Makarov, Larionov, Krutov, Fetisov a Kasatonov. Chvílemi to byl nerovný boj. Švédové taky jsou vždycky silní, měli hráče jako Gustafsson, Hakan Loob, vzadu Eldebrink. Ve Vídni 1987 jsme byli ještě šest minut před koncem mistři světa. Vedli jsme nad Rusy gólem Tondy Stavjani. Já ho měl dát taky. Pak Krutov vyrovnal, Stělnov otočil na 1:2 a skončili jsme třetí,“ vracel se Libor Dolana.
Na turnaj tehdy vzali kompletní jihlavský útok, v němž válel s Jiřím Kučerou a Petrem Vlkem. „Přišli trenéři, že budeme hrát na Krutova a spol. ‚Vydržíte s nimi bruslit,‘ říkali. Tak jsme na ně chodili. Byla to pro nás čest,“ vzpomínal Dolana, který se rovněž narodil v Hradci Králové a v 15 letech přišel do Pardubic. Do ligy nakoukl v sezoně 1980/81, po třech sekundách na ledě dal gól. V roce 1982 narukoval na vojnu, po dvou letech služby si vyvzdoroval, že v Dukle zůstane, ačkoli dostal trest a rok nesměl hrát. Byl z toho tenkrát hodně velký poprask.
„Měl jsem dva lidi, kteří mě podporovali a jež jsem poslechl. Táta a (trenér) Stanislav Neveselý, který mě chtěl do Dukly. Bavil jsem se s tátou a on: ‚Když půjdeš do Jihlavy, dostaneš se rovnou do nároďáku. Jak řekl, tak bylo. Začal jsem dávat góly, přišla pozvánka na soustředění reprezentace. Najednou jsem seděl v kabině s hráči, na které jsem se koukal v televizi,“ líčil. S Duklou získal tři ligové tituly. Po dosud posledním triumfu v roce 1991 zamířili s Petrem Vlkem do švýcarského Herisau, do Jihlavy se ještě vrátil.
Z Jihlavy do Švýcarska
Dolanovi se stali prvním rodinným klanem, z nějž zasáhly tři generace do nejvyšší domácí soutěže. Liborův starší syn Tomáš stihl v extralize 13 zápasů za Jihlavu, než odešel do Švýcarska, kde strávil 18 let a kde působil i o tři roky mladší Roman Dolana.
Dodnes žije Libor Dolana na Vysočině. Dělal všechno možné, podnikal v akvaristice. „Jenže se to zvrtlo. Postavili obchoďák a sebrali nám vodu ve studni. Dělat za takových podmínek rybičky nejde. Na ten obsah vody, jaký potřebují, bych platil jen vodaře. Byl jsem na operaci s kyčlí, plácám se po doktorech. Jeden čas jsem dělal u masa, jezdil pro prádelnu v Jihlavě. Jenže přišel covid a všechno zavřeli. Na hokej se jdu podívat, ale to je celé. Narodil jsem se v Pardubicích, ale od vojny jsem v Jihlavě, kde mám postaveno, děti se nám narodily tam. Takže jsem spíš Jihlavák,“ dodal Libor Dolana.
