Třetí oběť prokleté plzeňské arény. Václav Pletka v neděli okusil, jaké to je narazit obličejem na hranu mantinelu. Zlomený nos, pět stehů a slabý otřes mozku. To je sumář tvrdého střetu budějovického útočníka s bekem Jaroslavem Modrým. „Doktor mi nos vrátil zpátky, trochu v tom křuplo,“ líčí. Ale jiné potíže nemá. Vezme si celoobličejový kryt a bude dál hrát.
O faul prý nešlo. Sám zasažený to přiznává. „Byla to spíš shoda náhod. Jak jsem se před Modráka natahoval, nestihnul jsem se zapřít. Těžiště jsem měl jenom na jedné noze, on do mě strčil a už jsem letěl,“ vypráví Pletka.
Nárazů na mantinel je ale nespočet. Jak to, že jste skončil tak špatně?
„Koukal jsem na video a myslím, že jsem dostal nejdřív ránu o rantl na konci střídačky. Trochu se mi proto zvedla helma a pak už jsem nalít nosem přímo na hranu mantinelu. Přijde mi taky, že v Plzni končí plexisklo jinak než na ostatních stadionech, přímo u modré čáry. A tam přitom bývá z principu nejvíc střetů.“
V extralize šlo v krátké době už o páté vážné zranění, kdy helma nezůstala na svém místě. Čím si to vysvětlujete?
„U ostatních kluků šlo o to, že jim helma úplně odlítla. To mně přece jenom na hlavě aspoň zůstala a zachránila mě od toho, abych šel na mantinel bez ní. Zbrzdila první náraz.“
Takže ji máte lépe upevněnou než ti, kterým při zákrocích spadla?
„To bych zase neřekl. Taky nesnáším, když ji mám pod krkem úplně utaženou. Často jde o to, jestli hráč dostane zásah přímo na hlavu, to mu pak helma vylítne hned a nic s tím nenaděláte. To já přece jenom dostal nejdřív do ramena, první náraz byl až o mantinel. Kolikrát se ale strkáte u mantinelu, soupeř vám jenom klepne do helmy a ta vám hned sjede. Tomu se fakt neubráníte.“
Vy jste v neděli sice zůstal při vědomí, vyděsil jste ale okolí tím, jak jste se sesunul k zemi potom, co vás zvedli z ledu. Co se stalo?
„Chtěl jsem vstát sám, ale úplně se mi zamotala hlava. Podlomily se mi nohy. Maséři mi pomáhali vstát, já se chtěl o nohy opřít, ale vůbec mě neudržely. Myslím, že to je podobný, jako když dostane boxer ránu a je K. O., taky je pak chvilku úplně mimo. V první chvíli jsem myslel, že mám i rozdrcenej noc. Jenom jsem si na něj sáhnul a měl jsem ruku celou od krve, nešlo to zastavit.“
