Štafeta stříbrných běžkyň ze Sarajeva se sešla na Vysočině
"Byly jsme dobrá parta v reprezentaci a chtěly jsme si to přenést i do normálního života. Rády se scházíme, je to hrozně příjemné," řekla Hromádková-Švubová, která štafetu v Sarajevu rozbíhala. Na to, jak se reprezentační tým dával dohromady, i na podrobné zážitky ze Sarajeva vzpomínala čtveřice s partnery, přáteli i s trenérem Zdeňkem Cillerem v Chalupě U čtyř koček ve Vlachovicích, kousek od novoměstského lyžařského areálu. Trenér vysekl dámám pochvalu, k níž název chalupy sedí.
"Teď, když je netrénuju, skutečně nestárnou. Z mého pohledu vypadají skvěle, protože já je pamatuju jako podrážděné a unavené. Někdy spaly i vestoje. Trénink byl natolik intenzivní, že nešlo mě nějak ošidit," řekl Ciller.
Při setkání a prohlížení fotografií ze závodů vyprávěl třeba o tom, že když jedné ze svých svěřenek přidal trénink za trest navíc, ostatní se přidaly dobrovolně. Tak moc se běžkyně navzájem hlídaly a popoháněly vpřed.
"Přes určitou rivalitu jsme jedna druhou uznávaly. Individuální výkony jsme chtěly mít lepší než ta druhá, ale neexistovalo, že bychom si někdy udělaly nějaký naschvál. Byly jsme k sobě korektní. A proto si myslím, že se po třech desetiletích takhle sejdeme, jsme hrozně zvědavé, jak kdo žije, co děti, vnoučata. Jsme stejně tak dobré kamarádky," prohlásila Pecková-Jeriová.
Dlouholetá učitelka je předsedkyní Českého klubu fair play. Také Hromádková-Švubová učí. Soukalová-Svobodová, matka biatlonové olympijské naděje, se věnuje mladým talentům na sportovním gymnáziu.
"Aktivně se z nás okolo sportu motá jen jedna," řekla Soukalová-Svobodová na adresu Paulů. Medailistku z mistrovství světa a vítězku závodů Světového poháru stále lákají co nejlepší výkony. "Nezávodila jsem jen chvilku, pak jsem zjistila, že mi to chybí, takže dodnes běhám do vrchu. Jsem ve veteránské kategorii a jestliže se dožiju letošního jara, mohla bych získat desátý titul mistryně světa," uvedla Paulů.
