El Barça és més que un club, neboli Barcelona víc než klub. Tohle heslo má v erbu katalánský fotbalový klenot od svého založení v roce 1899. Messi a spol. tohle základní pravidlo úspěchu v úterním pařížském večeru totálně ignorovali. Dostali za to zasloužený, ale hlavně moc poučný výprask. Poučný nejen pro barcelonské hvězdy, nýbrž i pro český fotbal. Aktuálně třeba pro pražskou Spartu chystající se na boj o pokračování v Evropské lize.
Jaké poučení tedy vyplývá z barcelonského fiaska?
Zaprvé: Týmová organizace a týmové pojetí je víc než genialita jakéhokoli hráče. Kdy Barcelona absolutně dominovala fotbalové Evropě? Když pod Pepem Guardiolovou měla její hra pevný řád. Pedant Pep na tréninku driloval posuny všech hráčů při presinku. Aby ho tým mohl bezpečně spustit okamžitě po ztrátě míče, klidně i před šestnáctkou soupeře. Aniž by se musel obávat, že z toho protivník vyklouzne a vznikne z toho nebezpečný kontr. Všichni se tomuhle drilu museli podřídit. Včetně Messiho. Ten pak slzel, když Guardiola odcházel, protože z týmové organizace náramně sám profitoval. Viz Zlaté míče France Footballu.
Během zápasu v Paříži musel na dálku slzet Guardiola. Z chaosu, který se děl v podání hostí, na hřišti. Pusťte si pro ilustraci ze záznamu situaci před druhým inkasovaným gólem Barcelony. Messi vyvážel balon, u středové čáry o něj zásluhou kvalitního presinku Paris SG přišel. Co následovalo? Místo hbitého přepnutí směrem vzad se zastavil a už jen zdálky fandil spoluhráčům, aby jeho minelu napravili. Nemohli ji napravit, neboť ani Andres Iniesta, další megahvězda, se nevrátil sprintem, nýbrž tempem turistického výletníka.
Kdyby zrychlil krok, cesta pro gólovou přihrávku na Juliana Draxlera by byla zavřená. Jedno z vítězných přikázání moderního zní jasně: všichni bráníme, všichni útočíme. Fotbalisté katalánské perly to vypustili z hlav. Stejně jako to, že nesmí hrát na velké hloubce a nemůžou na hřišti dělat protiklady. Třeba že obránci, respektive záložníci nemůžou couvat, když útočníci spustí presink.
Zkrátka, nikdo si nemůže na hřišti dělat, co chce. Ani Messi, ani třeba Bořek Dočkal a jiní, kteří také nejsou mistry v disciplíně rychlých návratů. Jakmile se to dopustí, logicky se stane to, co se přihodilo Barce ve francouzské metropoli.
Zadruhé: dnešní fotbal se nehraje v chůzi, ale ve sprintu. Barcelona nabídla v Parku princů pochodové cvičení. Statistická fakta to dokládají: Zatímco hráči Paris SG naběhali v zápase 113,3 kilometrů, jejich protivníci jen 105, tedy o více než 8 kilometrů méně. Proč přehrávala domácí záloha tu barcelonskou? Matuidi odběhal po trávníku 12 kilometrů, Busquets pouze 10,46. Útoční hráči? Cavani 11,07 km, Neymar 9,54.
U Messiho počet naběhaných kilometrů veřejně dostupné statistiky nenabízejí. Protože patřil k nejslabším běžcům Barcelony. Jeho úterní představení náramně připomínalo to, které předvedl v roce 2014 ve čtvrtfinále Ligy mistrů proti Atlétiku Madrid. Tehdy nachodil po hřišti 6,8 kilometrů.
A jsme u intenzity. V moderním fotbale vyhrávají ti, kteří jsou schopni a ochotni absolvovat zápas v co nejvyšším tempu. Bez opakovaných spintů prostě není proti kvalitním soupeřům nárok na vítězství. Kdo z barcelonských supermilionářů sprintoval? Párkrát Neymar, Jordi Alba, možná Suárez. Přihrávky tak mohly chodit jen do nohy a nikoli do kolmých náběhů za obranu. Tudíž nemohly být brankové šance.
Potom se nelze divit, že Messi neměl v utkání jediný kontakt s míčem v pokutovém území Paris SG a měl nejméně doteků s balonem ze všech zápasů této sezony.
Zatřetí: trenér nezasáhl. Po deseti minutách dění na pařížském stadionu bylo jasné, že barcelonská armáda potřebuje probrat. Ale kouč Luis Enrique nekonal. Ani o přestávkovém poločase nehrábnul do sestavy. Trenér však musí být připravený na různé varianty vývoje utkání a správnou reakcí mužstvu pomoci. I třeba stažením největší, leč nepracující star z placu.
Enrique ovšem jen apaticky sledoval rozrůstající se katastrofu, a tak se sám odepsal. Tímhle totiž definitivně ztratil vládu nad mužstvem a respekt v kabině. Bylo by překvapením, kdyby v létě katalánskou lavičku neopustil.
Tohle jsou velká poučení z barcelonského fiaska pro český fotbal.
Související články
