„Dostal jsem email od pana Kohouta, který trénoval otce ještě v mládežnických letech v Uničově. Napsal mi, že si mám písek představovat jako hluboký sníh, že je to podobné. Tak to zkouším. Uvidím, jestli to bude fungovat,“ řekl osmadvacetiletý Šimůnek, který byl dva týdny před šampionátem třetí v závodě Světového poháru.
Související články
„Jak kdy. Někdy jsem to projel dobře, až jsem byl překvapený, někde jsem projel jen začátek a musel jsem potom jít po svých. Ale trénink jsem zakončil stylově, projel jsem písek nádherně, tak jsem slezl z kola a jel zpátky do auta.“
Je písek hlubokému sněhu něčím podobný?
„Myslím si, že ne, ale člověk si to musí představovat.“
Co je na něm nejhorší?
„Není jedna stopa, každá je jiná. Člověk najede do písku, má tři možnosti, které se pak spojí v jednu. Musíte hledat stopu, která tam je, a není jednoduché v ní se udržet.“
Tvrdíte ovšem, že nejdůležitější do písku je mít kondici. Věříte si tedy?
„Ano. Poslední svěťáky mi dodaly optimismu. Nebojím se toho. Chci ze sebe vydat všechno. To je můj cíl. Jet maximum. Opravdu. Když přijedu do cíle a budu vědět, že jsem stoprocentně odevzdal, co ve mně bylo, tak je jedno, jestli přijedu desátý, patnáctý nebo dvacátý.“
Nicméně vybičovat vás může atmosféra, přijít má až šedesát tisíc lidí. Těšíte se?
„Bude to vyvrcholení sezony. Lidi přijdou v hojném počtu, před takovou kulisou člověk jen tak nezávodí. Jsem na to zvědavý a těším se.“
zhlédlo 
