Šural stále v tureckých srdcích. Legenda, říkají místní. Jak to vypadá u jeho sochy?
PŘÍMO Z TURECKA | Přes léto sem míří statisíce turistů z celého světa užívat si krásy Turecké riviéry a Středozemního moře. Jenže bývalý kapitán Sparty, mistr ligy s Libercem, dvacetinásobný český reprezentant a účastník EURO 2016 Josef Šural v dovolenkovém ráji našel smrt. Už je to šest let. Jeho odkaz v Alanyii přesto stále žije.
29. dubna 2019. Po zápase na hřišti Kayserisporu dostal tým dvoudenní volno a Šural se spolu s dalšími šesti zahraničními hráči (včetně exlibereckého Isaaca Sackeyho) rozhodl nevyužít klubový autobus a na přibližně 500 kilometrů dlouhou cestu zpět si objednali soukromý minibus. Řidič těsně před cílem usnul a havaroval. Český fotbalista vypadl z vozu a svým vážným zraněním následně ve věku nedožitých 29 let podlehl v nemocnici.
Přestože ze současného kádru Alanyasporu tehdejší tragédii pamatuje jediný hráč, domácí pětatřicetiletý veterán Efecan Karaca, fanoušci tamního klubu na Šurala dosud nezapomněli. Za ty roky jejich oblíbený dres už přitom nosilo tolik jiných hráčů z mnoha různých zemí. Ale když před nimi zmíníte jméno českého fotbalisty, ihned vědí.
„Josef? Legenda,“ div nevyhrknou slzy do očí místnímu prodejci výletů, jenž má stánek vyzdobený klubovými symboly Alanyasporu. Jak také jinak, fotbal zde prostě milují. V ulicích oblíbeného letoviska najdete několik plachet s logem Alanyasporu i pár místních oděných do triček s jeho logem, častěji ale vidíme lidi oblečené do dresů tureckých gigantů Galatasaraye či Besiktase. Ostatně Besiktas zde má dokonce akademii pro mladé talenty.
Snažíme se zjistit, kde se ve městě nachází stadion a Šuralova socha instalovaná půl roku po nehodě. „Můj kamarád vás tam vezme,“ ochotně nabízí zhruba čtyřicetiletý Murat pomocí překladače v mobilu. Spíš než anglicky se zde domluvíte německy a rusky a nabídky na svezení ještě nevyužíváme.
O pár bloků dál se nachází butik s oblečením. Ze šéfa obchodu se vyklube obrovský fanoušek Alanyasporu. Když zjistí, že jsme Češi, ujišťuje nás, že o našem fotbale dobře ví. „Viktoria Pilsen,“ podělí se o jméno prvního klubu, který ho napadne. Mezi regály s aktuální módou dojde také na pár slov o Josefu Šuralovi. Snažíme se zjistit cestu k jeho soše a případně k aréně místního mančaftu. „Stadion je osm kilometrů daleko v horách, je po sezoně zavřený, tam se nedostanete,“ bere naději, že uvidíme Bahçeşehir Okulları Stadium s kapacitou deset tisíc míst.
„Protože jste ale fotbaloví fanoušci, vezmu vás do parku, kde se nachází socha. Je to zhruba deset minut odsud,“ nabídne se Numan. Pán ve středních letech výrazně ožije a daruje nám vlajku Alanyasporu.
Velení obchodu přenechává kolegyni a skutečně nás bere do auta. Vyrážíme a po chvilce a pár nepřehledných křižovatkách nás vítá svítivě červený nápis „Josef Sural Çocuk parki.“ Zde, trochu mimo hlavní turistické bulváry 400tisícového města, se nachází útulný dětský park s několika hřišti na pouliční basket i fotbal.
Běžně zde pobíhají místní děti a třeba mají podobnou motivaci, aby si za Alanyaspor jednou zahráli, tak jako český útočník, jehož zachovalá socha ve velmi dobrém stavu stojí uprostřed prostoru. Po chvíli nás dojatý Numan bere zpátky do obchodu a v něm ještě ukazuje fotky ze svého mobilu, které za ty roky nasbíral. „Chodím na všechny zápasy. Až k nám přijede Galatasaray, Besiktas nebo Fenerbahce, něco ti pošlu,“ slibuje. „Ale sezona začíná až na konci srpna,“ mrkne s výhledem na start nového ročníku Süper Lig. Snad Alanyaspor vylepší letošní dvanácté místo...
Dokonce i hotelový barman je seznámen s osudem Josefa Šurala, když sbírá použité sklenice. Jen jeho kolega pocházející z okolí Gaziantepu neví, a tak mu popisuje, co se stalo. Na českého fotbalistu se v asijské části Turecka zkrátka nezapomnělo.
