Střelnice o pěti terčích ji přichystala šestou, speciální past. „To je tak, když je člověk zmatkář,“ kála se Gabriela Soukalová, jež v pátečním sprintu v Ruhpoldingu trefila všechny terče, přesto ji o výhru připravila zaseknutá hůlka na podložce. Kvůli tomu ztratila zhruba pět vteřin a v souboji o triumf padla s Franziskou Hildebrandovou o 0,3 sekundy! I tak ale zvýšila svůj náskok v čele SP.
Na stupně vítězů jste přišla i se speciálně zapíchnutou vlajkou ve vlasech. Jak vás to napadlo?
„Ani nevím, prostě legrace. Někdy jsem trochu ztřeštěná a napadají mě bláznivé věci. Přišlo mi to jako originální způsob, jak nést vlajku na bednu.“
Jak moc vás ale mrzí, že jste mohla i vyhrát nebýt těch potíží s hůlkou po střelbě vleže?
„Já myslím, že to už u mě nikoho nepřekvapí. Každý ví, že jsem hrozný zmatkář. To je prostě tak, když chce člověk udělat něco správně a nejrychleji. A já, jak jsem zmatkář, tak se mi třeba během závodu začnou ve stresu třást ruce a potom nejsem schopná chytit ty hůlky, jak bych měla. Ony se zapíchly do koberce, který je dírkovaný, má prohlubně a mě se tam podařilo trefit bodcem. Když jsem ji pak chtěla vzít, tak mi vyklouzla. Blbá náhoda.“
Něco podobného se vám už ale stalo i před pár týdny v Hochfilzenu, že?
„Právě, že se na to nemohu tak vymlouvat. Já už jsem měla s těma holema takových zkušeností několik. Mrzí mě, že se nedokážu poučit po první facce, ale někdo asi holt potřebuje víc facek, než si uvědomí, jak to má správně dělat.“
Budete tedy odjezdy speciálně trénovat?
„To je právě zvláštní, v tréninku s tím nemám problémy. Jenže jak přijde závod, tak chce být člověk co nejrychlejší. Snažím se tu manipulaci, hození zbraně na záda a chycení holí udělat co nejrychleji, ale ta moje povaha zmatkaře s tím nejde moc dohromady.“
Na druhou stranu se vám ale jinak závod podařil. Po čtvrtém pódiu v sezoně se vám dokonce podařilo zase zvýšit náskok v čele na Marii Dorinovou Habertovou na 39 bodů. To už je dost, že?
„Tohle je velké povzbuzení. Já už se trochu před startem s tím dresem loučila a říkala jsem si, že mám alespoň štěstí, že jsem dostala číslo třináct. To je mé oblíbené číslo, tak jsem se smála, že je dobré mít takové číslo naposledy. A ono to vyšlo dál, mám z toho hrozně velkou radost.“
