Necelou hodinu před začátkem velkého finále se kapitán Jaroslav Navrátil ještě jednou po telefonu spojil s celým týmem. „Věřím vám, že pohár obhájíte,“ zopakoval hráčům i realizačnímu štábu. Pak si sedl k televizi a úvodní singly sledoval místo v bouřící aréně v klidu svého domova.
Sám byl taky v klidu. Proč taky ne – první dva duely dopadaly tak, jak se čekalo. „Zápasy to byly jednoduché. To je sice škoda, ale skóre je očekávané. A já jsem u televize možná i díky tomu v klidu. Cítím se dobře,“ podotkl kapitán.
Jste spokojený s tím, co jste během prvního finálového dne viděl?
„Strašně se mi líbil Radkův zápas, to byl nádherný tenis. Viděli jsme, že Radek se na velké zápasy umí připravit, po dva sety byl Djokovičovi velice vyrovnaným soupeřem. Bohužel na druhé straně sítě hrál dneska momentálně nejlepší hráč světa a hlavně neporazitelný robot. Je dobře, že se Radek rozehrál, formu má. To je důležité pro čtyřhru.“
A Berdych?
„Na začátku se projevilo, že toho mladého Srba tolik nezná, i když jsme mu říkali, i já, co on je za hráče. Překvapil mě, že nebyl podělaný z atmosféry, na to, že hrál v Davis Cupu teprve podruhé. Trochu Tomáše zaskočil, ale pak, i když se hrály vyrovnané gamy, tak pokaždé udělal nějakou strašně lehkou chybu. To si proti lepším hráčům ti slabší nemůžou dovolit. Tomáš to měl celé pevně pod kontrolou.“
A vy můžete být díky tomu v klidu.
„Je to tak. Ředím krev, ale jinak se cítím dobře. Dostal jsem prášky, protože mi hapruje tlak. Díval jsem se pohodlně. Daleko větší nervy čekám v sobotu a v neděli, to bude o něčem jiném. Čtyřhra na devětadevadesát procent rozhodne. Na sobotu si prášek budu muset vzít určitě.“
Na pátek jste ho nepotřeboval?
„Nakonec jsem si ho pro jistotu vzal, ale ty emoce nebyly takové. Radek se mi moc líbil a Tomáš to měl pod kontrolou. Zatím jsem vyrovnaný. Nervozita teprve přijde.“
Šije to s vámi v křesle u televize?
„Po sedmi letech jsem doma při Davis Cupu, tím je to řečené. I vlastní syn mi to doma říkal. Je velký rozdíl být ve finále v Praze, v Barceloně nebo v Bělehradě a nebo být doma. Doma, kde je klid, a tam, kde sedí šestnáct tisíc diváků, to se nedá srovnat.“
Zakřičíte si i doma?
„Tleskal jsem, když jsou krásné míče. Ale jinak se nechci moc projevovat. S klukama jsem vnitřně, to jsem jim i říkal. Cítím s nima, žiju s týmem.“
Co jste jim před zápasem ještě řekl?
„Popřál jsem jim, a zopakoval jsem, že jim věřím, tak jako jsem věřil celou dobu. Že tu mísu vyhrajeme. S hráči jsem mluvil v úterý a ve čtvrtek, s kapitánem mluvím denně. A ještě s ním mluvit budu. Srdíčkem jsem v Bělehradě.“
Můžete si k tenisu dát sklenku vína?
„Alkohol mám zakázaný, beru ty prášky na tlak. Ale když se to v neděli dotáhne na konec, tak sklenička šampaňského by byla možná.“