PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Na čtvrtfinále Tomáše Berdycha s Novakem Djokovičem měl jedny z nejlepších lístků. Dvojnásobný šampion Roland Garros Jan Kodeš jako každý rok usedl do čestné lóže na pařížském centrkurtu a mačkal pěsti krajanovi. Po utkání pak pravil. „Myslel jsem si, že bude mít Tomáš větší šanci...“
Sedmdesátiletý wimbledonský šampion dorazil do města u Seiny v neděli, prožil si upršené dny plné průtahů a těšil se, že ho Berdych ve čtvrtek příjemně překvapí. „Protože v předchozích zápasech hrál vážně dobře, s Ferrerem byl pánem na kurtu. A dobře servíroval, takže jsem věřil, že šance bude i na Djokoviče . Nakonec nebyla. Ale zase je potřeba si uvědomit, že Djokovič je první hráč světa, není ostuda s ním prohrát,“ zdůraznil.
Velkým Berdychovým handicapem byl podle Kodeše pohyb. Zvlášť na mokré a kluzké antuce. „Vždyť Berdych tahá třeba o deset kilo víc než Djokovič, to se musí projevit. Jak Tomáše rozběhá do stran, je zle. Dokud má Tomáš čas na údery, tak je to dobré. Ale jak se dostane do stavu, že se mu rozjedou nohy, tak už to neuběhá. Pohyb je pro něj pořád trochu handicap,“ míní Kodeš, jenž ocenil Djokovičovu taktiku s řadou stopbalů.
„Pěkně ho jimi krmil. Dneska už hráči přišli na to, že se má na antuce takhle hrát. Začali je používat všichni: Federer , Murray , Djokovič.“ Český tenista se však v duelu pokusil jen o dva zkrácené míče. „To je málo, třeba si na něj tolik nevěří,“ přemítal Kodeš.
Útoč jako Štěpánek !
Ten by rád viděl Berdycha odvážného a útočícího. „Myslím, že chodí málo na síť. Musí tam být daleko víc,“ zdůrazňuje. „Tomáš je typ hráče, který musí hrát agresivně a musí do úderů jít. Zezadu pro něj není cesta. Na síti je jeho místo,“ vybízí Kodeš a dává za příklad Radka Štěpánka, který má útočný styl s řadou náběhů v krvi. Berdych na něm ještě musí pracovat. „A měl by se o to snažit!“
Současné Berdychovo pojetí náběhů je podle Kodeše diskutabilní. „Jde o to, že na síť musíte vběhnout v pravý moment. To není ani tak o šikovnosti jako o odvaze a rozhodnutí, kdy tam vyrazit. Je to vidět dobře na Sereně Williamsové . Hraje, nenechá se zatlačit dozadu a najednou vyrazí dopředu, když dá dobrý míč. Tenhle přechod Tomáš nemá.“
A když už se Berdych dopředu dostane, počíná si rozpačitě. „Byl tam balon, kdy Berďa perfektně naběhl a Djokovič měl jedinou možnost: zahrát po lajně. Jenže Tomáš se na tu stranu nevrhne. Na síti se přece ještě hraje. Musíte jako fotbalový brankář při penaltě zkusit jednu stranu. A když ji trefíte, volej zabijete. Ale on ani nezkusí zvolit stranu. Když tam stojíte jako sloup a necháte se prohodit, je to špatně. To Štěpánek proti Murraymu skákal do stran, a pak je taky i soupeř nejistější. Pořád se říká nový tenis, starý tenis, ale Štěpánek úplně zesměšňoval nový tenis. Murray byl vyvalenej, a kdyby nebylo Štěpcovi třicet sedm, ale dvacet sedm, Murray by ho neporazil.“
Kodeš se brání tomu být Berdychovým kritikem. Blíž se ani neznají, obyčejně se pozdraví a prohodí pár slov. „Nechci, aby to vypadalo, že mu radím. Jen říkám svůj názor,“ zdůrazňuje.
A ten je jasný – českému tenistovi by doporučil pro zápasy s absolutní špičkou zpestřit hru a opustit tenis podle šablony. „Musíte měnit hru podle situace. Vím, že odzadu zápas nevyhraju, tak proč nezkusit úplně něco jiného? Vždyť je fuk, jestli prohraju tak, anebo onak. Tomášova hra je pořád stejná, je hrozně předvídatelný. Zbraně má veliký, výborný forhend i bekhend. Ale na antuce se prostě tyhle zbraně zmenšují, tohle není hala. V tu chvíli musí zapojit hlavu, nějaké triky.“
Témata:
čtvrtfinále, Tomáš Berdych, Novak Djokovič, French Open, sport, Jan Kodeš, tenis, Sport na Heureka.cz
Související články
