Semifinále půjdu vyhrát, věří si rozjetá Kvitová
PŘÍMO Z LONDÝNA - Rok se s rokem sešel a Petra Kvitová znovu útočí na wimbledonský titul. Druhé semifinále za sebou má pro ni ale jiný nádech. Jestliže loni byla úplný greenhorn a postup ji šokoval, letos už jako hráčka top ten otesaná zkušenostmi z velkých duelů myslí výš. Finále a třeba i ten vysněný stříbrný pohár.
Po čtvrtfinálovém mečbolu s Pironkovovou už ani nedala euforii příliš najevo. Rutina? „To ne, ale padla na mě hrozná únava, jak se celý den čekalo na zápas. Možná to tak nevypadalo, ale jsem samozřejmě hrozně ráda,“ vyvstělovala rychle.
Když jste loni ve Wimbledonu postoupila do semifinále a zeptali jsme se vás, zda můžete celý turnaj vyhrát, jen jste vyvalila oči. Co odpovíte letos?
(smích – vyvalí oči)
Takže žádný pokrok?
„Nechci k tomu moc říkat. Před sebou mám další zápas, ještě jsem neřešila, že bych mohla držet ten talíř. Samozřejmě by to bylo pěkný, ale to je ještě daleko.“
Proč se bráníte? Loni jste šla v semifinále na v té chvíli skoro nepřemožitelnou Serenu Williamsovou, byla to vaše první zkušenost tak daleko na grandslamu. Letos jste už v top ten, mnozí experti vás tipují jako budoucí šampionku Wimbledonu. Jste v jiné roli.
„Já tohle fakt neřeším. Loni jsem si šla semifinále spíš užít a jsem za tuhle zkušenost ráda. To se potřebuje zažít stát na centrkurtu ve Wimbledonu. Sice budu ve čtvrtek stejně zase nervózní, to je jasné, ale těším se. A doufám, že to neskončí jako loni.“
Takže letos už půjdete vyhrát.
„Určitě. Půjdu to tam vyhrát.“
Stejně jako poslední dva duely s Victorií Azarenkovou, vaší další soupeřkou.
„Ano, hrála jsem tady s ní loni i letos v Madridu. Jakž takž vím, co na ni platí. Ale bude to semifinále, roli bude hrát i hlava.“
Ta vás ve čtvrtfinále s Pironkovovou trochu zradila. Obvykle se vám nestává, aby vás svázala nervozita tak jako ve druhém setu. Čím to bylo?
„Už jsem se asi viděla v semifinále a myslela si, že už se to dohraje samo. Párkrát jsem zkazila míč, ona se rozehrála a začaly jsme víc chodit do výměn. Jak jsem byla ztuhlá na nohách, najednou pro mě bylo všechno těžší. Ale máte pravdu, tohle se mi obyčejně nestává.“
Nepřipomněl vám zápas v tu chvíli letošní French Open, kdy jste ztratila téměř vyhraný zápas s Li Na?
„V Paříži to bylo trochu jiný. Tehdy jsem vůbec nevěděla, co hraju a jak tam vůbec na kurtu stojím. Dneska jsem si na ten zápas vzpomněla na moment ve třetím setu, když jsem vedla 3:1. Jsem ráda, že to tak nedopadlo.“
Čím jste si čtvrtfinále vyhrála?
„Hodně jsem bojovala. Jsem ráda, že konečně takový zápas přišel a všechno nebylo tak lehký. Musím říct, že servis mi ve třetím setu hodně pomohl. A také jsem ráda, že jsem se vrátila do zápasu a uvědomila jsem si, že musím být já tou první, kdo si půjde pro bod.“
Limitoval vás lehce natržený sval v pravém stehnu?
„Především byl problém, jak načasovat, kdy si vzít prášek proti bolesti. Měla jsem hrát v jednu a na ten čas jsem si prášek také vzala. A další mohl následovat až za čtyři hodiny. Akorát to tak vyšlo, že jsem si ho mohla dát, než zápas skutečně začal. Byla jsem pod práškama a necítila jsem nic.“
To je pokrok proti předchozímu duelu s Wickmayerovou, kdy jste si stěžovala, že natržený stehenní sval pomalu přichází k sobě.
„Já totiž měla na minulý zápas jiný prášek, který možná tak nezabral. Tenhle fungoval líp. Trošku jsem stehno cítila, když jsem třeba udělala dřep, jinak ne.“
Takže na zranění během duelu nemyslíte?
„Doktor mi říkal, že si zranění nezhorším. Ale také dodal, že se ani nezlepší. Na to je potřeba klid. Už jsem s tím smířená.“
Přijedou vás na semifinále povzbudit rodiče?
„Mluvila jsem už s našima, ale nevím, jestli přijedou. Co funguje, nemá se měnit.“
Ale tenisová pověra říká, že od semifinále dál už mohou příbuzní dorazit.
„No naši přijeli loni na semifinále, které jsem prohrála. Tak nevím…“
