Mám dar. Finále hrát umím, věří si Kvitová
Česká lvice se neříká Petře Kvitové pro nic za nic. Nejsrdnatěji se pere v těch nejtěžších bojích. A dnešní finále Wimbledonu je největším utkáním, které dosud v životě podstoupila. „Mám dar, vím to o sobě,“ souhlasí Kvitová, že je finálový typ.
Kdy jste to o sobě poprvé zjistila?
„Nejdřív mi to začali říkat trenéři, že hraju ve finále vždycky dobře a mám v nich dobrou bilanci.“
Už si to uvědomujete i vy sama?
„Určitě. To je dobré pro psychiku. Vím, že můžu takové zápasy zvládnout.“
Je to opravdu dar shůry?
„Je, tohle se nedá natrénovat. Když někdo přijde na kurt a je strašně nervózní, zmrznou mu nohy i ruce, nepřemýšlí. Mně se tohle nestává.“
Co si tedy budete ve finále se Šarapovovou říkat?
„Budu si říkat, že se chci vytáhnout, ukázat se a zahrát svůj nejlepší tenis. Soustředím se jen na zápas, budu si představovat, že to je normální zápas. Jako kdyby šlo o druhé nebo třetí kolo.“
„Já určitě ne, to si nemyslím. A možná je to tak i lepší. Nemám na sebe tlak, že bych měla vyhrát. Může to být má výhoda. Ale nemyslím, že nějak velká.“
Lidé říkají, že nemáte co ztratit.
„To ale není pravda. Určitě mám co ztratit. Půjdu tam pozitivně naladěná, finále půjdu vyhrát, porážka by bolela.“
Co musíte v zápase předvést, aby nepřišla?
„Stoprocentní výkon, jen ten bude na výhru stačit. Ale o taktice jsme se zatím s koučem nebavili.“
Šarapovová hraje rychle, agresivně. Vyhovuje vám její styl?
„Myslím, že to bude podobné jako semifinále s Azarenkovou. Já také hraju ráda tvrdě a rychle.“
Chystáte na finále speciální přípravu?
„Vůbec ne. Zatrénuji si, skočíme na večeři. Jako každý den, normálka.“
Jaký vlastně máte se Šarapovovou vztah?
„Vůbec žádný, nekomunikujeme spolu. Ona se ale nebaví s nikým.“
Hodně hráček ji za to nemá rádo. Nepozdraví, chová se povýšeně. Je to pro vás motivace navíc?
„Každý je nějaký, každý má svůj svět. Tak to brát nebudu.“
| 4:2 |
| Taková je bilance Petry Kvitové ve finále turnajů WTA. |
Na druhou stranu je Šarapovová na kurtu velkou bojovnicí, soupeřky ji za to respektují. Vnímáte ji stejně?
„Určitě. Rusky jsem všeobecně bojovné typy, ona je jednou z nich. Ale já jsem taky bojovnice, porvu se o titul stejně jako ona.“
Jak zatím zvládáte hektický předfinálový čas a všechny povinnosti s úspěchem spojené?
„Pro mě to zatím hektické není, nijak zvlášť si to neberu. Zatím prostě normálka. Sice jsem se v noci budila, nespala jsem moc dobře, ale nervózní nejsem.“
Kolik už jste dostala z domova blahopřání?
„Strašně moc, ještě jsem je ani nepočítala.“
Jaké bylo nejzvláštnější?
„Někdo mi napsal, že dělám čest československému socialistickému státu a podepsal se jako Gustáv Husák. To číslo telefonu ale fakt neznám, nevím, kdo to byl.“
Martině Navrátilové jste řekla, že si k ní přijdete před finále pro radu. Půjdete?
„To jsem jí ale řekla, myslím, po třetím nebo čtvrtém kole, jen tak ze srandy. Nevím, možná mi něco řekne, že se nemám bát a mám si jít zápas užít.“
Potřebujete vlastně radu?
„Vlastně ani ne. Ale rada od Martiny nikdy neublíží.
