Jméno dvacetiletého mladíka se stává v tenisovém světě pojmem. Na gigantických podnicích v Indian Wells a Miami vyhrál za poslední měsíc Jiří Veselý tři zápasy. A chyběl kousek, aby si za pas přidal i skalp wimbledonského šampiona Andy Murrayho. Téměř dvoumetrový levák se vyhřívá na 73. místě žebříčku a co je nejdůležitější: na své hře konečně cítí, že už mezi nejlepší skutečně patří.
Měsíc, který možná změnil jeho kariéru, má za sebou Jiří Veselý. Poprvé vyhrál na turnaji ATP dva zápasy a hned šlo o podnik prestižní série Masters. V žebříčku je nejvýš v kariéře, zdolal i 35. hráče světa Pablo Andujara.
Zatrénoval si a také popovídal s Rogerem Federerem, zdraví ho už i Rafael Nadal s Novakem Djokovičem. Jeden z největších mladých talentů tenisu prostě dělá další kroky za svým snem.
V jaké náladě jste se vrátil z mnohatýdenního výjezdu do USA?
„Určitě v lepší, než jsem v Americe začal. První dva turnaje mi tam vůbec nevyšly (Memphis 1. kolo, Delray Beach 2. kolo). Celý úvod sezony byl takový nijaký. Nebyl jsem v psychické pohodě a nepředváděl dobrý tenis. Ale poslední dva turnaje mi náladu zlepšily a daly mi motivaci na sobě dál tvrdě pracovat. Získal jsem v nich super zkušenosti a z těch budu těžit.“
Proč se nepovedl začátek roku?
„Přesně nevím, ale necítil jsem se v úplné pohodě. Hraju první rok na okruhu, kdy musím obhajovat větší body a svoji pozici ve stovce. Vím, kolik to stálo minulý rok úsilí, teď jsem postavený před obhajoby a musím je řešit. S tím jsem se pral.“
Nejtěžší krok
V kariéře děláte kroky z juniorů mezi muže, pak z kategorie future na challengery a letos byste měl odehrát většinu akcí mezi nejlepšími tenisty světa na okruhu ATP. Je to nejtěžší krok?
„Podle mě je to nejtěžší krok v celé kariéře. Přirovnal bych ho trochu k přechodu z juniorů do mužského tenisu. Na challengerech člověk tu a tam potká hráče z futurů, nehraje s úplnými zabijáky. Ale na ATP člověk hraje s tenisty kolem padesátky, šedesátky, každý zápas je strašně těžký a rozhodují absolutní detaily. Je to nejtěžší přechod. Ale věřím, že poslední měsíc mi dal dostatek zkušeností, abych se dokázal posunout zase o krůček výš a začal i na turnajích ATP uhrávat lepší výsledky.“
| Veselého letošní výsledky | |
| Čenaií | 2. kolo |
| Sydney | 3. kolo kvalifikace |
| Australian Open | 1. kolo |
| Heilbronn (challenger) | semifinále |
| Memphis | 2. kolo |
| Delray Beach | 1. kolo |
| Indian Wells | 3. kolo |
| Miami | 2. kolo |
Hodně hráčů tvrdí, že při přechodu na okruh ATP je nejtěžší udržet se v totální koncentraci celý zápas. Vnímáte to podobně?
„S tím můžu jen souhlasit, tady si nemůžu dáchnout ani na chvilku. Musím se mít na pozoru celý zápas, což se mi třeba s Murraym v Indian Wells hodně vymstilo. Tam to sice nebyla ztráta koncentrace, spíš nervozita, ale ukázalo mi to, že musím být stále v maximální pohodě, abych zápas dotáhl do úplného konce. Většina hráčů by ten stav (v Indian Wells vyhrál nad Murraym první set a ve druhém i třetím vedl o brejk) na challengerech už odstřílela, ani na ATP bych to asi se spoustou hráčů už nepustil. Ale Murray spoléhal na to, že on je prostě Murray a slabší chvilka ode mě přijde. Bohužel se dočkal.“
Nadával jste si za tu porážku ve 3. kole hodně?
„Do zápasu jsem šel s respektem a byl bych spokojený s vyrovnaným utkáním, ale šance porazit ho byla. Proto jsem si porážku hodně vyčítal. I tak mi to utkání pomohlo. Přiletěl jsem do Miami a registroval jsem, že zápas s Murraym vnímala už většina hráčů. Najednou jsem cítil, že ke mně mají větší respekt. Ten zápas měl i pozitiva, která si musím vzít a která mě můžou psychicky posílit natolik, že příště taková utkání už budu zvládat.“
Vědí, že existuju
Jak vám dávají soupeři respekt najevo?
„Porovnávám to hodně s minulým rokem, když jsem začínal hrát na ATP v Umagu nebo v Métách. Ti borci si nikoho nového k sobě nepřipouští a vůbec ho neberou vážně. Ale při Australian Open jsem odehrál vyrovnanou partii s Andersonem a teď s Murraym. To moji situaci změnilo. Najednou mě začali zdravit Nadal nebo Djokovič, kteří o mně předtím asi ani pořádně nevěděli. Pozdraví, zeptají se, jak se mám. Vědí, že existuju, což je určitě pozitivum. (smích) Když jdu trénovat s hráči, co jsou dvacátí nebo třicátí, už mě berou, že jsem nebezpečný a musí si na mě dát pozor. To je sice hezký, na druhou stranu už mě nikdo nepodcení a přistupují k zápasu s respektem. Ale člověk dělá vše pro to, aby se prokousal k těm nejlepším a mohl s nimi hrát. Takže i za to musím být rád.“
Povedené Indian Wells začalo setkáním s další hvězdou. Když jste šel před turnajem trénovat s Rogerem Federerem, rozklepala se vám kolena?
„Trénink zařídil Ivan Ljubičič a byl to pro mě obrovský zážitek. První minuty jsem měl strach se na cokoliv zeptat, protože jsem nevěděl, jaký Roger je a co si můžu dovolit. Postupně se on sám začal vyptávat a musím říct, že je to opravdu strašně příjemný člověk. Pak jsme se začali bavit i v němčině a našli jsme k sobě cestu. Opravdu hodinu a půl jsme se dobře bavili a měli jsme super trénink. Nejen po tenisové, ale i po poznávací stránce. To mi dodalo takovou pohodu do dalších zápasů se Sijslingem i Andujarem, protože jsem s Rogerem celkem stíhal. Zjistil jsem, že i on je jen člověk a dá se s ním hrát. Dodalo mi to hodně pohody a zároveň motivace.“
Na co se Federer ptal?
„Například kolik mi je let, zavzpomínal na svoje mladá léta, když začínal. On je tak přátelský. Mohl jsem se s ním bavit o spoustě věcí. Zeptal jsem se ho třeba, jaký to je pro něj rozdíl hrát tenis teď, když je otcem. Byla to pro mě zajímavá otázka. Odpověděl mi velice zajímavě, že mu to změnilo hodně život a že mu to spíš přináší úspěch, pohodu a odpočinek od tenisového kolotoče. Vážně mi naše setkání dalo strašně moc pohody.“
Dokázal jste si v Indian Wells a Miami, kde jste vyhrál celkem tři zápasy, že opravdu patříte mezi skutečnou špičku?
„Určitě to byl jeden z důležitějších momentů, protože na grandslamech jsem zatím moc nevyčníval a nevyhrál zápas. Letos jsem vyhrál první zápas na ATP okruhu, tohle je další krůček.“
Už jsem věřil, že je můžu porazit
Pokrok je vidět. V Indian Wells jste poprvé vyhrál na akci ATP dva zápasy a získal největší skalp kariéry – zdolal jste 35. hráče žebříčku Španěla Andujara.
„Ano, další pokrok to určitě je. Hlavně mě ale těší, že zápasy, které jsem vyhrál, jsem zvládl s větší pohodou. Nebyl jsem svázaný jako dřív, ale opravdu jsem už věřil, že mám na to soupeře porazit. To je další důležitý pokrok. Když člověk hraje s lepšími soupeři a sám si není jistý, že je může porazit, dýchá se mu hůř. Tentokrát jsem ale vážně cítil, že jsem na kurtu rovnocenným hráčem a můžu vyhrát. K tomu mi pomohl i trénink s Rogerem.“
Co vám na posledních dvou turnajích dělalo největší radost herně?
„V Miami jsem už celkem slušně podával. Fakt jsem cítil zpět svoji formu a jistotu.“
Váš hlavní kouč Jaroslav Navrátil si přesto povzdechl, že na to, jak jste vysoký a ještě k tomu levák, prohráváte si moc často podání. Souhlasíte?
„Nic nejde ze dne na den. Musím se pořád zlepšovat, to je jediné, co pro to můžu udělat. Nemyslím, že bych měl špatný servis. Je to jedna z mých zbraní, na které budu do budoucna stavět.“
Davis Cup? Na rozhodující zápas už bych si troufl
Jak se těšíte v současné formě do Japonska na čtvrtfinále Davis Cupu?
„Moc. Bude to bez Berdi určitě něco jiného. Bude záležet na mně, Radkovi (Štěpánkovi), Honzovi (Hájkovi) a Lukášovi (Rosolovi). Šance zvítězit je, ale musíme postavit tým tak, aby to mělo co největší efekt. Pak věřím, že přes jejich dvojku a přes čtyřhru máme obrovskou šanci postoupit.“
Troufal byste si jít na kurt poprvé za nerozhodnutého stavu?
„Abych řekl pravdu, tak teď už jo. Odehrál jsem teď dva tři zápasy s dobrými hráči, které mi daly sebejistotu. A cítím, že už bych to zvládnul. I po psychické stránce. Samozřejmě zodpovědnost tam je, ale člověk pořád hraje jen proti soupeři a nesmí moc vnímat okolnosti.“
Tomáš Berdych začínal v ostrém zápase v Davis Cupu ve čtyřhře. Vy jste také docela dobrý deblista. I na debl byste si troufnul?
„Taky by mi nevadil. Samozřejmě se na něj nesoustředím, ale nemyslím si, že bych byl špatný deblista. Uvidíme, musíme to probrat v týmu a podle toho se udělá nominace.“
Po Davis Cupu se sezona přehoupne do antukové části, kde jste byl loni nejsilnější. Těšíte se?
„Na antuce se pořád cítím nejjistěji, i když poslední týdny na hardu už jsem si zvyknul a hledám cestu i na něm. Ale na antuce jsem měl minulý rok neskutečnou sezonu, vyhrál jsem několik turnajů a cítil jsem se na ní skvěle. Těším se na ni zpět a věřím, že výsledky budou ještě lepší.“
Každý rok si dáváte cíl, kde byste chtěl být po konci sezony. Jaké je letošní číslo?
„Mám ho v hlavě, ale nerad ho říkám, protože se to může obrátit proti mně. Ale chci se udržet ve stovce, což je základ. A přiblížit se maximálně k padesátce by bylo hezký.“
