Prezident vyznamenal zlatého skokana Jiřího Rašku
Zlatý olympijský medailista ve skoku na lyžích Jiří Raška obdržel od prezidenta Václava Klause v rámci oslav dne vzniku samostatného československého státu medaili Za zásluhy. Při letošním předávání vyznamenání byl jediným oceněným sportovcem.
Skokana Jiřího Rašku proslavilo zlato z olympijských her v Grenoblu v roce 1968 a také vítězství na prestižním Turné čtyř můstků. Raška, který se naposledy z můstku spustil před více než 30 lety při závodech veteránů, svět skoků na lyžích ve skutečnosti nikdy neopustil. Jen se z můstku přesunul pod něj, kde sleduje a pomáhá novým skokanským nadějím.
"Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk. Malíř a redaktor Ota Mašek skoro omdlel, fotoreportér Jarda Skála přestal fotografovat. Trenér Remsa si omýval obličej sněhem a písklavý skokan Nor Wirkola přestal pískat." Tak zvěčnil spisovatel Ota Pavel ve své Pohádce o Raškovi slavný skok, díky kterému Raška vybojoval pro Československo historicky první zlatou medaili ze zimních olympijských her.
Raška se do světové špičky zařadil dvěma čtvrtými místy na MS 1966 v Oslu. Týden po zlatém skoku na středním můstku získal na velkém můstku stříbro a z Grenoblu si tak odvezl celkem čtyři cenné kovy, neboť Mezinárodní lyžařská federace tehdy počítala olympijské závody i za mistrovství světa.
Za olympijské zlato a stříbro dostal tajně deset tisíc korun a televizi. "Pravidla Mezinárodního olympijského výboru zakazovala přijetí finančních odměn," vysvětlil. Když mu vedení automobilky Škoda nabídlo vůz značky Škoda 1100 MB, také jej nemohl přijmout: "Rok jsem s ním jezdil a pak jsem jej s nějakou slevou odkoupil."
Nikdy si ale nestěžoval. "Vždycky jsem to bral jako sport pro chlapy, kteří mají odvahu. Nejraději jsem měl velké můstky a lety na lyžích. Ty měly své kouzlo. Povede-li se vám pěkný let, je to úplně něco jiného než se pohybovat tady na zemi," popsal svůj milovaný sport Raška, který v roce 1969 v Planici překonal výkonem 164 metrů světový rekord v letech.
Na mistrovství světa 1970 na Štrbském Plese vybojoval "Franta" stříbro, o rok později ovládl prestižní Turné čtyř můstků a ze světového šampionátu v letech přivezl bronz. Neztratil se ani na OH v Sapporu 1972, kde obsadil páté místo na středním a desáté na velkém můstku. V reprezentaci vydržel šestinásobný mistr republiky dlouhých 16 let, aktivní kariéru ukončil v roce 1976 a naposledy skákal o tři roky později v Harrachově na setkání veteránů.
Za jeho úspěchy stojí také tvrdá práce pod vedením trenéra Zdeňka Remsy. Raška se dodnes hrdě hlásí k tomu, že patřil mezi takzvané Remsa Boys. "Byli jsme skvělá parta. V té době jsme předběhli svět především v kondiční přípravě. Navíc u nás už tehdy byly můstky s umělou hmotou. Trénovat jsme tak mohli i v létě. Dnes zase za světem pokulháváme," řekl Raška.
Po ukončení kariéry se brzy vrátil jako trenér k národnímu týmu. Seniorskou reprezentaci vedl na sklonku 70. a poté v polovině 90. let, mezitím působil u juniorů. V roce 1994 Raška prodělal vážnou operaci srdce a o dva roky později po sporech s lyžařským svazem na svou funkci rezignoval. Chvíli koketoval s komunální politikou: v roce 1998 byl zvolen do frenštátského městského zastupitelstva.
Kolem skokanských můstků se nejslavnější rodák z Frenštátu pod Radhoštěm pohybuje i v současnosti, přestože kvůli různým zdravotním problémům již nezastává žádnou oficiální funkci. "Sháním peníze pro mladé skokany," vysvětlil nedávno svou současnou roli. V rodinné tradici pokračovali také Raškův syn Jiří i vnuci Jiří a Jan.
"Sportu jsem dal vše a nikdy se z úspěchů nevznášel v oblacích," poodhalil kdysi Raška tajemství svého úspěchu. A to musel v životě překonat řadu překážek. Vedle zranění odolával i politickému tlaku, když podepsal prohlášení 2000 slov. Po operaci srdce má trojitý bypass, otřásl jím i těžký pád a konec skokanské kariéry vnuka Jana Mazocha.
