Luděk Bukač: Sparta je mrtvé mužstvo
ROZHOVOR - Jako patron stávající sezony Luděk Bukač se smutkem pohlíží na chabé výkony Sparty. „Sparta je mrtvé mužstvo, nedokáže se kousnout,“ říká bývalá hvězda a úspěšný kouč holešovického klubu a národních týmů.
Jak nemocnou Spartu léčit? Hokejový profesor vidí na tahu fanoušky. Ti musí klub donutit ke změnám, které Spartu vynesou z pásma zmaru. Za nestandardní považuje 75letý Luděk Bukač i politické angažování generálního manažera Petra Břízy.
Jak se vám na to soužení Sparty dívá?
„Nelze to hodnotit jinak než jako velké zklamání. Sparta je velkoklub, hraje v Praze, která po dlouhá desetiletí její hokej silně vnímá a sleduje. Sezona je problematická od začátku. A je vidět, že personální skládaní týmu selhávalo od samého úvodu. V historii klubu jde o jednu z nejhorších sezon, ne-li vůbec nejhorší.“
Máte z toho hodně hořké pocity?
„Podívejte, hokej je profesionální sport a v něm jsou největšími kritiky fanoušci. Sparta si podobné selhání může dovolit jednou za velmi dlouhou dobu. Nemůže si to dovolit víckrát. Pokud by stejný scénář měl následovat i příště, půjde o čiré diletantství.“
Považujete ji za definitivně ztracenou s ohledem na účast Sparty v play off?
„Kanadský kouč páter Bauer vždycky říkal, že naděje umírá poslední. Ona pro Spartu pořád existuje, ale realita je někde jinde. Aby postoupila, potřebovala by velkou pomoc druhých mužstev a obrovskou přízeň štěstí.“
Za Spartu hrají velká jména. Výborný, Vykoukal, Ton a další. Nazvete i kvůli tomu počínání Sparty ostudou?
„Mluvil bych o zklamání, nikoliv o ostudě. To mužstvo skutečně nebylo dobře vybrané a nebylo ani dobře připravené. Sešlo se víc nedostatků najednou. A tady je výsledek.“
Jenže teoreticky kádr Sparty vyhlížel našlapaně…
„To, jak se mužstvo poskládá, se vždy ukáže až na ledě. Výběr hráčů a kouče z papíru není složitá věc. Těžší je najít hráče a trenéra, kteří si sednou. Nelze poskládat pouze jména a sázet na to, že jeden dává za sezonu třicet gólů a druhý dvacet. To pořád nic neznamená. V životě vám to nezaručí výsledek. Stejně jako to, jestli je mužstvo staré nebo mladé. Jde o charakter, hráči k sobě musí pasovat. A to je to největší umění. Dát to do kupy. Jako když skládáte orchestr. Někdo je sólista, jiný je týmový hráč. Parta samých sólistů vám nevyhraje.“
Někdejší řízný bek Sparty Jaroslav Šíma přiznává, že mívá po první třetině chuť jít domů. Strašně mu vadí, že u sparťanů nevidí kloudné nasazení. Jak je to možné, řešit vůbec slabé nasazení hráčů?
„Nasazení úzce souvisí s problematikou poskládání mužstva. Pak v týmu panuje velká disharmonie co se vztahů týká, ale i disharmonie ohledně výplatní pásky. Není to vybalancované. To mužstvo je mrtvé, nedokáže se kousnout, nezvládne zlomit zápas. Koučovat takový tým není jednoduché.“
Jakou léčbu byste nyní u Sparty zvolil?
„Počkejte, s tím na mě nechoďte. To bych byl jak ti televizní koučové a další glosátoři. Pokud za výsledek toho či onoho týmu nezodpovídáte, neměl byste se k tomu moc vyjadřovat. Jiná věc jsou fanoušci. Ti by měli na Spartu vyvinout silnější tlak. Ve stylu udělejte změny k lepšímu a nás bude chodit deset tisíc. Sparta totiž nepatří jejím majitelům, ale jejím fanouškům. Majitelé klubu jsou pouze vlastníci akcií. Pokud ale na Spartu nebudou chodit diváci a tým bude hrát špatně, stane se Sparta nezajímavou a neatraktivní záležitostí. Pro všechny. I pro média. Tu současnou stísněnou atmosféru si dovedu velmi dobře představit.“
Řadě příznivců vadí osoba generálního manažera Petra Břízy. Nejen podle jejich názoru kvůli vstupu do politiky nestíhá Spartu řídit tak, jak má. Vnímáte to podobně?
„Podívejte se, vést a řídit profesionální organizaci, navíc v tomto velkoklubu, je velice náročná věc. Vyčerpávající. Časově, psychicky. Vyžaduje plné a dennodenní nasazení. Od rána do večera. Nedovedu si představit, že jde přitom dělat jakékoliv jiné zaměstnání či jinou aktivitu. To zkrátka nedovedu. Petr Bříza ovšem není majitelem, to si musí rozmyslet vlastníci klubu, co si Petr může a nemůže dovolit.“
Deník Sport favorizuje na pozici nového kouče Sparty Richarda Žemličku. Byla by to i pro vás vhodná volba?
„O jménech nechci hovořit. Řeknu vám jedno. Trenéřina je vysoce odborná záležitost. Přitom u nás panuje představa, že někdo, kdo hrál hokej, ať už jakkoliv dobře, tak se mu dá proškolení a může dělat kouče. Ale tak jednoduché to není. Trenér se to musí učit. Musí se vychovat. Nestačí, že zná prostředí deset, patnáct let. Bez zkušeností to nejde. Stejně jako Jágr musel mít talent, aby to někam dotáhl, potřebuje vyloženě trenérské předpoklady i kouč. V Kanadě takoví diletanti nejsou. Tam si trenéry důsledně prověřují v nižších soutěžích, u juniorů. Podívají se, jak pracují. U nás jsme hrozně unáhlení. To samé platí pro manažerskou práci. Musíte umět rozhodovat, v pravý čas a správně, nemluvě o komunikační obratnosti.“
Tady je na místě zmínit Roberta Reichla. Z hráče okamžitě přeskočil na trenéra v extralize a už je u sedmáků. Po té facce se dostal tam, kde měl začít, že?
„Souhlasím. Robertovi chybí trenérské zkušenosti, psychická odolnost. Jako hráč v podstatě pořád hrál, akorát v Kanadě byl jistý čas nespokojený s vytížením. S tím se musel vyrovnat. Jako nyní musí Rosický v Anglii. Tam se s ním nikdo nebaví, u nás kdyby nastoupil v 75. minutě, naše republika by se zbláznila a trenér to neustál.“
Co vůbec říkáte posledním extraligovým aférám, které poškodily úroveň soutěže? Vám nepřijdou bodové odpočty za nechtěné administrativní prohřešky přehnané?
„Přemýšlel jsem o tom. A výjimečně bych to řešil vysokou finanční pokutou a okamžitým zavedením nových, srozumitelných pravidel. Tady jde totiž o hodnotu soutěže a ta je velmi důležitá. Vezměte si, že výsledky těch postižených klubů nebyly nikým a ničím znehodnoceny. Od začátku za ně hráli hráči, kteří měli v klubech platné smlouvy. Liga byla dlouho stabilizovaná, žádný ovlivněný výsledek. Než to bouchlo…“
Hokejový svaz ve snaze zvýšit úroveň mládeže by rád do extraligy zavedl pravidlo o povinném nasazování juniorů. Jste pro?
„Jsem proti. Jestliže se domníváme, že extraligu vedeme profesionálně a z názvu řídícího orgánu APK to vyplývá, tak vůbec nemůžeme do éteru vypustit otázku, zda je toto na místě. Pro mě za mě, ať jich hraje deset, pokud na to mají výkonnost. (důrazně) Jestliže ne, tak nemůžeme vymýšlet tyhle obezličky. To je naprosto neprofesionální. My jsme už dvacet let po revoluci, ale u nás se lidi profesionalismu neustále učí.“
| - narodil se 4. srpna 1935 v Ústí nad Labem, bývalý úspěšný hráč Sparty, Motorletu, Jihlavy a reprezentace - v hokejovém světě je uznáván jako velká trenérská kapacita a vynikající metodik - v roce 1985 přivedl Československo k titulu mistra světa v Praze, s českým týmem vyhrál MS ve Vídni 1996, v zahraničí úspěšně vedl reprezentace Německa a Rakouska - je členem Síně slávy Mezinárodní hokejové federace IIHF |
„To, jak se mužstvo poskládá, se vždy ukáže až na ledě. Výběr hráčů a kouče z papíru není složitá věc. Těžší je najít hráče a trenéra, kteří si sednou. Nelze poskládat pouze jména a sázet na to, že jeden dává za sezonu třicet gólů a druhý dvacet. To pořád nic neznamená. V životě vám to nezaručí výsledek. Stejně jako to, jestli je mužstvo staré nebo mladé. Jde o charakter, hráči k sobě musí pasovat. A to je to největší umění. Dát to do kupy. Jako když skládáte orchestr. Někdo je sólista, jiný je týmový hráč. Parta samých sólistů vám nevyhraje.“
Někdejší řízný bek Sparty Jaroslav Šíma přiznává, že mívá po první třetině chuť jít domů. Strašně mu vadí, že u sparťanů nevidí kloudné nasazení. Jak je to možné, řešit vůbec slabé nasazení hráčů?
„Nasazení úzce souvisí s problematikou poskládání mužstva. Pak v týmu panuje velká disharmonie co se vztahů týká, ale i disharmonie ohledně výplatní pásky. Není to vybalancované. To mužstvo je mrtvé, nedokáže se kousnout, nezvládne zlomit zápas. Koučovat takový tým není jednoduché.“
Jakou léčbu byste nyní u Sparty zvolil?
„Počkejte, s tím na mě nechoďte. To bych byl jak ti televizní koučové a další glosátoři. Pokud za výsledek toho či onoho týmu nezodpovídáte, neměl byste se k tomu moc vyjadřovat. Jiná věc jsou fanoušci. Ti by měli na Spartu vyvinout silnější tlak. Ve stylu udělejte změny k lepšímu a nás bude chodit deset tisíc. Sparta totiž nepatří jejím majitelům, ale jejím fanouškům. Majitelé klubu jsou pouze vlastníci akcií. Pokud ale na Spartu nebudou chodit diváci a tým bude hrát špatně, stane se Sparta nezajímavou a neatraktivní záležitostí. Pro všechny. I pro média. Tu současnou stísněnou atmosféru si dovedu velmi dobře představit.“
Řadě příznivců vadí osoba generálního manažera Petra Břízy. Nejen podle jejich názoru kvůli vstupu do politiky nestíhá Spartu řídit tak, jak má. Vnímáte to podobně?
„Podívejte se, vést a řídit profesionální organizaci, navíc v tomto velkoklubu, je velice náročná věc. Vyčerpávající. Časově, psychicky. Vyžaduje plné a dennodenní nasazení. Od rána do večera. Nedovedu si představit, že jde přitom dělat jakékoliv jiné zaměstnání či jinou aktivitu. To zkrátka nedovedu. Petr Bříza ovšem není majitelem, to si musí rozmyslet vlastníci klubu, co si Petr může a nemůže dovolit.“
Deník Sport favorizuje na pozici nového kouče Sparty Richarda Žemličku. Byla by to i pro vás vhodná volba?
„O jménech nechci hovořit. Řeknu vám jedno. Trenéřina je vysoce odborná záležitost. Přitom u nás panuje představa, že někdo, kdo hrál hokej, ať už jakkoliv dobře, tak se mu dá proškolení a může dělat kouče. Ale tak jednoduché to není. Trenér se to musí učit. Musí se vychovat. Nestačí, že zná prostředí deset, patnáct let. Bez zkušeností to nejde. Stejně jako Jágr musel mít talent, aby to někam dotáhl, potřebuje vyloženě trenérské předpoklady i kouč. V Kanadě takoví diletanti nejsou. Tam si trenéry důsledně prověřují v nižších soutěžích, u juniorů. Podívají se, jak pracují. U nás jsme hrozně unáhlení. To samé platí pro manažerskou práci. Musíte umět rozhodovat, v pravý čas a správně, nemluvě o komunikační obratnosti.“
Tady je na místě zmínit Roberta Reichla. Z hráče okamžitě přeskočil na trenéra v extralize a už je u sedmáků. Po té facce se dostal tam, kde měl začít, že?
„Souhlasím. Robertovi chybí trenérské zkušenosti, psychická odolnost. Jako hráč v podstatě pořád hrál, akorát v Kanadě byl jistý čas nespokojený s vytížením. S tím se musel vyrovnat. Jako nyní musí Rosický v Anglii. Tam se s ním nikdo nebaví, u nás kdyby nastoupil v 75. minutě, naše republika by se zbláznila a trenér to neustál.“
Co vůbec říkáte posledním extraligovým aférám, které poškodily úroveň soutěže? Vám nepřijdou bodové odpočty za nechtěné administrativní prohřešky přehnané?
„Přemýšlel jsem o tom. A výjimečně bych to řešil vysokou finanční pokutou a okamžitým zavedením nových, srozumitelných pravidel. Tady jde totiž o hodnotu soutěže a ta je velmi důležitá. Vezměte si, že výsledky těch postižených klubů nebyly nikým a ničím znehodnoceny. Od začátku za ně hráli hráči, kteří měli v klubech platné smlouvy. Liga byla dlouho stabilizovaná, žádný ovlivněný výsledek. Než to bouchlo…“
Hokejový svaz ve snaze zvýšit úroveň mládeže by rád do extraligy zavedl pravidlo o povinném nasazování juniorů. Jste pro?
„Jsem proti. Jestliže se domníváme, že extraligu vedeme profesionálně a z názvu řídícího orgánu APK to vyplývá, tak vůbec nemůžeme do éteru vypustit otázku, zda je toto na místě. Pro mě za mě, ať jich hraje deset, pokud na to mají výkonnost. (důrazně) Jestliže ne, tak nemůžeme vymýšlet tyhle obezličky. To je naprosto neprofesionální. My jsme už dvacet let po revoluci, ale u nás se lidi profesionalismu neustále učí.“
řekl o Spartě
„Podobné selhání si může dovolit jednou za velmi dlouhou dobu. Nemůže si to dovolit víckrát. Pokud by stejný scénář měl následovat i příště, půjde o čiré diletantství.“
Luděk Bukač
n narodil se 4. srpna 1935 v Ústí nad Labem, bývalý úspěšný hráč Sparty, Motorletu, Jihlavy a reprezentace
n v hokejovém světě je uznáván jako velká trenérská kapacita a vynikající metodik
n v roce 1985 přivedl Československo k titulu mistra světa v Praze, s českým týmem vyhrál MS ve Vídni 1996, v zahraničí úspěšně vedl reprezentace Německa a Rakouska
n je členem Síně slávy Mezinárodní hokejové federace IIHF
