PŘÍMO Z RIA | Občas se rozčilovala, občas mlátila raketou o zem. A ke konci jen rezignovaně sklopila hlavu. Jaká škoda. Sahala po olympijském finále a boji o zlato, jenže po prohře s Monikou Puigovou 4:6, 6:1, 3:6 na ní zbude „jen“ bitva o bronz. „Cítím obrovské zklamání,“ netajila se Petra Kvitová. V bitvě o třetí místo dnes vyzve poraženou z dua Madison Keysová – Angleque Kerberová.
Míč z její rakety letěl jen do autu a Portoričanka Monika Puigová začala nadšením divoce skákat. Po Garbine Muguruzaové vyřadila na olympiádě i další tenisovou star a Petra Kvitová ji u sítě sklesle pogratulovala. „Snad se z toho oklepu,“ přála si poté mezi novináři. Místo finále a jisté medaile z Ria se dnes bude muset tvrdě rvát alespoň o bronz.
Jak hořká je tedy tahle porážka?
(chvíli přemýšlí) „Těžká. Musím říct, že tohle nebyl asi úplně zápas, na který bych mohla být pyšná a v tom třetím setu, kdy jsem musela pořád dotahovat, to bylo velmi psychicky náročné. Nebylo to, co bych si přála. Jenže ten sport je strašně nahoru a dolu, jednu chvíli jste na kopci a pak zase dole. A v sobotu se zase budu muset zmobilizovat a hrát o bronz. Teď tedy ve mně převládá zklamání, ale doufám, že to bude za pár hodin lepší.“
Přitom jste začala výborně, brzy jste vedla 3:0, ale pak jste první set ztratila…
„Já ani nevím, mě to přijde nějaký úplně špatný. Začala jsem dobře, ona i kazila, byla nervózní. Jenže jsem si neudržela servis, ona se vrátila do zápasu a pak hrála úplně neuvěřitelně. Najednou jsem byla já ta druhá na kurtu a nebyla jsem schopná s tím nic udělat. Když mi přes síť přiletěla ta koule, neměla jsem čas zareagovat, což bylo nepříjemné. Ve druhém setu jsem převzala iniciativu já, ona se stáhla a ve třetím už to byla přetahovaná. Jak na houpačce.“
Puigová přitom byla na začátku roku až v deváté desítce. Skrývá se v ní tedy větší nebezpečí než se lidem může zdát?
„Určitě. Spousta lidí to jméno nezná a do podvědomí se všem ještě nedostala. Na druhou stranu, já jsem stejně věděla, že může hrát dobře. To by totiž nebyla v semifinále. Myslím, že ji lidé začnou za chvíli registrovat, nicméně já jsem nepodléhala tomu, že by to měl být lehký zápas. Věděla jsem, že bude nebezpečná.“
Nechyběla vám i taková ta energie z předchozích zápasů? Včetně burcování.
„To si nemyslím. Já se ale moc necítila, že bych tam dnes měla nějak řvát. Párkrát jsem si zakřičela, ale spíše jsem si to snažila vybojovat vevnitř u sebe. Byl to především boj u mě samotné a s tím, co musím dělat. Ne abych plýtvala energií.“
Jak proto bude těžké se teď sebrat do boje o bronz?
„Bude, no. Radši bych hrála o zlato. Ale bronz je také krásná medaile a já si sem přijela pro to, získat medaili. Snad se z toho oklepu a bude líp.“
Čím se tedy teď přivedete na jiné myšlenky?
„Nevím, budu se snažit rozptýlit a nemyslet na vůbec tenis. Přeci jen by mi to asi teď hodně připomínalo tenhle zápas. Až večer proto začnu pomalu přemýšlet o tom sobotním.“
