PŘÍMO Z RIA | Vzal si do ruky mikrofon, bavil svými odpověďmi a nakonec si střihl s diváky i tradiční pokřik: „Kdo neskáče, není Čech,“ skandoval Radek Štěpánek při včerejší návštěvě Českého domu v Riu, kam přijel s Lucií Hradeckou ukázat čerstvě vybojovanou bronzovou medaili ze smíšené čtyřhry. A promluvil i o tom, že by nemusela být poslední. Proč? Protože za čtyři roky Tokio…
Kolik jste už za tu dobu, než jste se přesunul do Českého domu, dostal gratulací?
Štěpánek
: „Já mám vypnuté pípání v mobilu, ale jednou za čas se podívám a je tam padesát, sto nových. Je to neustálé, ale jsem za to moc rád. Vážím si podpory všech fanoušků a celé naší země. Tohle jde zažít jenom, když hraju za svou zemi. Jsem pyšný a hrdý, že jsem Čech a takovouhle podporu jako sportovci máme.“
Máte k tomu co dodat, Lucko?
Hradecká
: (směje se) „On pusu nezavře a vždycky řekne všechno, co bych řekla i já. Odepisovala jsem celou dobu, co jsme čekali na ceremoniál a stejně se mi načítaly nové a nové zprávy.“
Jak vám to zní, že jste dvojnásobná olympijská medailistka?
Hradecká: „Zní to hezky. Dojde mi to, až se vrátím domů a budu mít obě placky položené vedle sebe. Není úplně špatný mít dvě medaile. Není to jen moje zásluha, ale všech okolo. Trenéra, rodičů a fanoušků, protože bez podpory by člověk si tyhle placky a sny nesplnil.“
Radku, vy jste na pódiu prohlásil: Uvidíme se v Tokiu, myslel jste to vážně?
Štěpánek: Bylo to řečeno s nadsázkou, ale mě vždy bavilo vyvracet, co si lidi mysleli, že už je konec. Od třiceti let se mě ptají, kdy budu končit, ale už na to neodpovídám. Skončím, až skončím. Kdyby se nám nepodařilo medaili získat, tak by ta motivace byla obrovská vydržet do další olympiády, ale teď, když jí mám na krku, tak neřeknu, že tím to skončilo, Říkám si, že za čtyři roky by bylo pěkný mít sestřičku, ale trošku s jinou barvou. Je to sice dlouhá doba, dokud mi ale budou síly stačit, tak se budu rvát.“
Co říkáte na to, že český tenis navíc urval na této olympiádě tři medaile?
Hradecká: „Je to neskutečný úspěch, z pěti disciplín máme tři medaile. Před pár dny jsme to nazvali, že by mohla být doba bronzová. A stalo se. Dneska jsme se i fotili všichni s medailemi na krku. Jen mě mrzí, že Andy (Hlaváčková) ji nemá, ale i jí patří kousíček medaile, protože to je týmové.“
Radku, vy jste navíc teď i celý Český dům rozskákal. Cítil jste, že je to třeba?
Štěpánek: „Já nevím, jestli se skákalo dřív nebo ne, ale spíš bych chtěl rozskákat všechny, kteří nás podporovali v olympijských centrech. Ta čísla jsou neuvěřitelná, a já jsem pyšný a hrdý na to, že jsem Čech. Vím, že reprezentovat naši zemi je nejvíc. Ty emoce jsou nejkrásnější, ale také je to obrovská zodpovědnost. Visí na vás tolik očí a dívají se na vás malí, jako jsme se my dívali na své idoly a fandili jim a měli proč vstávat a koho napodobovat.“
Vybavilo se vám pak třeba i při ceremoniálu těžké momenty, kterými jste si musel projít?
Štěpánek: „Těch momentů je strašně moc, ale vzpomněl jsem si na to, když jsem byl malý kluk. Mám fotku, která už párkrát proběhla světem, když jsou mi tři roky, jsem nahý na kurtu a mám jen tenisky a raketu. Takhle nahý jsem začínal a říkal jsem si, že takhle nahý i skončíš,“
Hradecká: „Ale s medailí na krku.“
Štěpánek: „Přesně tak. Tím chci ale říct, že už jako kluk jsem snil o tom, že mě budou čekat velké zápasy. Snil jsem, že vyhraju Davis Cup nebo Wimbledon… ale mít na krku olympijskou medaili je něco, co nemá obdoby.“
Jaká bude dnešní noc?
Štěpánek: „Dlouhá.“
Hradecká: „Dlouhá a veselá.“
Štěpánek: „Stoprocentně.“
