PŘÍMO Z RIA | Takhle rozzářená už oštěpařka Barbora Špotáková dlouho nebyla. Po patáliích na jaře, kdy si zlomila nohu a nevěděla, jestli se zvládne dostat do formy, slaví na olympiádě v Riu de Janeiro další medaili. Po dvou zlatých je to tentokrát bronz za výkon 64,80. Ale s nádechem zlata, které nakonec slavila Chorvatka Sara Kolaková. „Tak jsme třetí no a cóóóóóóó!“ křičela, když přišla za novináři. A pomohl jí k tomu i plyšák od jejího syna Janka pojmenovaný Pída.
Kdy jste naposledy takhle křepčila po bronzu?
„Z olympiády, to se nestává každý den, povězme si to na rovinu. To bylo nádherný, ještě dlouho budu křepčit. Stal se zase zázrak, odkopala jsem se, nevypadalo to se mnou vůbec dobře, povrch je rychlej, zvláštní. Já nevím co se dělo, že jsme se tam s tím praly úplně všechny. Sebrala jsem nějaké síly, nevím odkud, prostě jsem řvala. Dokonce jsem řvala při hodu, to obvykle nedělám, bylo to maximum, co jsem tady mohla vydolovat. Já už jsem to říkala pětkrát, teď pošestý…“
Tak to zkuste jinak…
„To nejde jinak. Věřím tomu, že mi pomohlo to, že jsem měla doma tak obrovskou podporu, co mi lidi psali, co jsem tak cítila. Neuvěřitelný. Jak jsem říkala už v Londýně, že ty oštěpy holek neletěly přes nějakou vzdálenost, jedna měla dva cenťáky za mnou. A ještě tam čaroval Pída, to je talisman, co mi půjčil Janeček, ten už tady začaroval párkrát, i u mě.“
To je ten, co seděl na lavičce v sektoru?
„Jo, on nepomáhá k výkonu, spíš čaruje proti těm ostatním. Je tajemnej… Nejvíc fandil Lucce
Šafářové
a Báře Strýcové, čaroval hodně. Lidi mi psali, že když mám Pídu, že to zvládnu, a taky jo. Jak začalo pršet, tak jsem chytla Pídu do ruky, a věděla jsem … No nevěděla, strašně moc jsem si to přála. Je to skvělý, že to dopadlo, protože v březnu zlomená noha, tříštivá zlomenina, sedm týdnů jen o berlích. Nešlápla jsem na nohu, to moc šance v tu chvíli nevidíte dobře. Bylo skvělé, že jsem se pak rozzávodila. Všechno to tak do sebe zaklaplo, všechno se spojilo v bronzovou medaili, to je nejvíc, co jsem mohla dosáhnout, na víc jsem neměla.“
Je to tedy bronz s příchutí zlata?
„Absolutně. Chtěla bych poděkovat těm lidem, kteří se o mě starali, Rudovi (trenérovi Černému), spolu jsem to dotáhli k další placce, což je neuvěřitelný. Romanu Karpíškovi, který se o mě staral na všech soustředěních, EMF rehabilitace, co se o mě stará v Praze, kamarádům, co mě podporují a fandí. Díky moc, panu doktoru Sinkulemu, který se staral o mou zlomenou nohu, to jsme taky nakonec nějak dobře dotáhli.“
Vypadá to, že nastupuje nová generace oštěpařek. Chorvatce Kolakové, která vyhrála, je 21 let…
„To jsem začínala s oštěpem. Prostě je to trošku jiný. Holky to mají před sebou. Ano, je to nová generace, přichází. Já taky ještě umím občas předvést něco dobrého.“
Co víte o své nástupkyni na trůnu pro olympijskou vítězku?
„O Chorvatce? Absolutně nic, Já se o soupeřky nezajímám. Je to Balkánka, hrozně živá, gestikuluje. Po kvalifikaci, kdy se zachraňovala třetím hodem, tam dělala šílenosti. Tam měla trošku štěstí. Přiznám se, že o nich moc nevím. Ale já jsem nikdy nesladovala soupeřky, musela jsem se soustředit hrozně na sebe. Snažit se to vyladit na večer.“
