Pokud jde o výšku, dělí je 33 centimetrů. Přestože Jakub Jankto (184 cm) zdaleka nepatří mezi nejmenší fotbalisty, na basketbalistu Ondřeje Balvína (217 cm) zkrátka nedosáhne. Ve svých sportech se nicméně oba řadí mezi absolutní českou špičku – a teď nečekaně spojili síly i na poli esportu. Reprezentační pivot získal minoritní podíl 2,5 procenta v Janktově veleúspěšném esportovém týmu Sampi. Ke spojenectví pomohl i deník Sport.
Esportová revoluce názorově rozděluje svět „tradičního“ sportu, ale už se nedá zastavit. Když fotbalista Jakub Jankto v roce 2018 zakládal tým Sampi, možná ani sám nečekal, jakých úspěchů dosáhne. Organizace pod vedením české hvězdy Sampdorie Janov získala už přes 30 medailí z prestižních offline turnajů napříč Evropou a USA. V současné době zaměstnává profesionální hráče výhradně z Česka a Slovenska a její cíl je jasný – být lídrem na tuzemské scéně ve všech titulech, které podporuje. K tomu má pomoci i nová dohoda s Ondřejem Balvínem, pivotmanskou jedničkou basketbalové reprezentace a oporou Bilbaa, který v Sampi získal podíl přibližně 2,5 procenta. Investice se pohybuje v nižších jednotkách milionů korun.
Čím vás fenomén esportu okouzlil?
„Vždycky jsem miloval počítačové hry a gaming, ale esport jako takový je pro mě pořád trochu novinka, takže se ještě rozkoukávám. Rád hraju a postupně ve mně zrálo rozhodnutí, že do esportu vstoupím razantněji. Jsem rád, že jsme se s Jakubem dohodli.“
Proč právě Sampi a Jakub Jankto?
„Neměl jsem ve světě esportu žádné kontakty, ale věděl jsem, že vy v deníku Sport a na serveru iSport.cz se tomuhle fenoménu věnujete dlouhodobě. Máte i vlastní soutěže. Díky vašim kontaktům jsem se spojil přímo s Jakubem a domluvili jsme se.“
To nás těší a přejeme hodně štěstí! Jak jste si vlastně s Jakubem Janktem rozuměli?
„Rozhovor s Jakubem mě nadchnul. Možná nám pomohlo, že jsme oba sportovci, profíci. Víme, že nic nepřichází hned a zadarmo. Za vším je obrovská porce dřiny, obětí a odříkání. Spousta roků tréninku, při kterém tě nikdo nevidí, ale kterému musíš dát víc než sto procent. Jinak se jako hráč nikam neposuneš. Tahle vášeň se pak přenáší i do toho, čeho chceme dosáhnout v esportu.“
Jak makají esportové hvězdy?
„To byste se možná hodně divil. Ti borci třeba několik hodin denně trénují, jak ve hře CounterStrike správně hodit granát, aby pod určitým úhlem zasáhli co nejvíc nepřátel. Může vám to připadat jako magořina, ale co si asi někdo myslí o mně, když trénuju několik hodin jen střelbu levou rukou nebo určitý pohyb na palubovce? Každý máme svou magořinu, které ale věnujeme spoustu úsilí. Navíc zázemí esportu mě naprosto šokovalo, je to na perfektní úrovni. Jsou to opravdoví profíci. Pečlivě se připravují třeba i na přáteláky proti sobě. Opravdu vidím spoustu paralel se světem profesionálního sportu. Navíc na Sampi se mi líbí ještě jedna důležitá věc.“
Povídejte.
„Jakub tým vybudoval jako rodinu. Organizace pomáhá mladým klukům dostat se na co nejlepší úroveň – a klidně pak jít i za lepším, do většího týmu. Mladí tak na vlastní oči vidí, že když se budou zlepšovat, můžou postupovat dál. To mi dává smysl.“
Rád bych vás někdy viděl „pařit“ u počítače, protože by mě zajímalo, jestli do hry dáváte stejný zápal a emoce, jako na palubovce.
„Jsem klidný. Jen jednou jsem chtěl rozmlátit sluchátka…“
To tedy na kliďase moc nevypadá.
„Dobře, tak 80 % času jsem klidný. (směje se) Ale ten zbytek prožívám, to zase jo. Nadávám nahlas, mám chuť něco rozkopat, hecuju ostatní hráče, jsou to nervy. Taky mi to ale pomáhá úplně se odreagovat a vypnout. Těch 20 %, v kterých je adrenalin, bych nevyměnil.“
Hrajete odmala, že?
„Pro mě je gaming svět, který absolutně miluju. Už jako kluka mě hry fascinovaly, ale neměl jsem to štěstí mít doma počítač. Chodil jsem vždycky ke kamarádovi po škole a díval se na něj, jak hraje.“
Sám ale víte, že jste se dostal na samou hranu závislosti, je to tak?
„Ano. Jsem z Ústí nad Labem, máma nám koupila počítač, až když nám bylo čtrnáct nebo patnáct. Pak už jsem hrál i v Praze za USK a v sedmnácti podepsal v Seville první profesionální smlouvu. To léto před odletem do Španělska jsem se měl ještě připravovat na reparát na střední škole, ale počítačovým hrám jsem propadl. Vzbudil jsem se třeba v deset ráno a do půlnoci hrál. Celý den. Ulítnul jsem na tom.“
Kudy vedla cesta ven?
„Sám jsem nic nepoznal. Ale týden před tím, než jsem se měl hlásit v Seville, mi volal můj agent Phillip Parun – prý jak se připravuju na sezonu. To mě probudilo. Došlo mi, že to je bláznivé a že se z toho musím dostat. Dá se říct, že mě zachránil basket. Další dva tři roky jsem si pak dával opravdu velký pozor, abych do toho nezahučel znovu.“
V Česku vzhledem ke koronavirovému lockdownu probíhá debata o trávení volného času dětí. Řada z nich se od počítače nemůže odtrhnout stejně jako tenkrát vy. Necítíte, že se starší generace dívá na esport skrz prsty?
„Jenže každá generace má něco svého. Moje máma je z generace, kdy chtěla mít každá rodina televizi, před kterou se pak všichni večer co večer scházeli. Bylo to lepší, nebo horší než teď? My jsme měli mobily, to byla tenkrát taky novinka. A mladí teď mají počítače a hry. Navíc nemám pocit, že by děti seděly jen doma. Ano, lockdown je výjimka, ale jinak tady v Bilbau máme park, u kterého bydlím, a tam je každý den po škole taková spousta dětí, že jen zírám. Ve finále to jsou vždycky rodiče, kteří by měli děti usměrňovat. Hry nemůžou za to, že se mladí nehýbou. Třeba si to berou už z rodiny. Jako když se doma jí vepřo knedlo zelo a pak se každý diví, že se tloustne.“
Pojďme od počítačů k basketbalu. Vy jste měl před listopadovým zraněním kotníku životní sezonu. Ve statistikách jste patřil k lídrům španělské ligy v doskocích i blokovaných míčích. Je těžké na to navázat?„Je pravda, že jsem se vracel tak trochu chaoticky. Na konci ledna už jsem trénoval i hrál, přestože kotník ještě nebyl ready a svalová paměť úplně nefungovala. Pak mi ale pomohla třítýdenní pauza, kdy jsme neměli zápasy. Teď už cítím, že jsem zpátky.“
Balvín v této sezoně španělské ligy
| minuty: 24,1 body: 12 doskoky: 8,1 bloky: 1,6 úspěšnost střelby: 65,4 % |
Španělská liga je po NBA druhou nejlepší soutěží světa a vy v ní patříte k pivotmanské elitě. Změnil jste něco v přípravě?
„Ani ne, spíš je to tím, že jsem v Bilbau druhým rokem a získávám další a další zkušenosti. Myslím, že vyzrávám jako hráč. A nebudu lhát, užívám si to. Na statistiky se ale snažím nemyslet, chci prostě pomoct týmu, jak jen to jde. Doskoky sbírám vždycky, ale když mančaft potřebuje body, jsem taky připravený. Chci pomáhat. Všechno to vyplývá ze hry a ta se mi teď daří. Ale je to pořád ještě dlouhá sezona.“
Janktovi šampioni
|
Jakub Jankto založil tým Sampi v září 2018 a od té doby sklízí jen samé úspěchy. Organizace v minulosti zaměstnávala dva mistry světa a loni v létě představila první Gaming House v Česku s hodnotou přes 30 milionů korun. Dům nabízí hráčům nejlepší tréninkové prostory v tuzemsku, které jsou srovnatelné se standardy největších evropských týmů. Sampi momentálně podporuje například tituly CS:GO, FIFA21, VALORANT nebo mobilní hru Brawl Stars, ve které se hráčům na podzim podařilo vyhrát mistrovství České republiky v mobilních hrách. Tato sekce, hrající na mobilních zařízeních Poco F2 Pro, se podle oficiálního únorového žebříčku řadí na 18. místo v Evropě. Také ve Fifě má Sampi loňského mistra Česka, který v roce 2020 vyhrál většinu tuzemských turnajů a má našlápnuto do světové elity. Je jím šestnáctiletý Dominik „Seron“ Čermák. |
Témata:
fotbal, esport, sampi, Česko, sport, Evropa, Jakub Jankto, basketbal, UC Sampdoria, Ondřej Balvín, Bilbao, počítač, Basketbalové míče na Heureka.cz
Související články
