Už věřil, že Ostrava dotáhne utkání s Teplicemi k remízovému stavu. Začít sbírat body, to je pro ni zásadní úkol. Jenže to zase nevyšlo. Jedenáct minut před koncem se balon objevil v brance Jiřího Pavlenky a jeho tým prohrál 0:1 „Tlak začíná být na celý tým čím dál silnější,“ přiznal po utkání brankář Baníku.
Proč se to nedaří zlomit?
„Vlastně už ani nevím, co mám říkat. To je pořád dokola. V kabině se bavíme o zodpovědnosti, o všem. Ale když nedáme gól, tak prostě nemůžeme vyhrát.“
Na týmu je vidět velká nepohoda...
„Tak máme jediný bod z devíti zápasů. Tlak se stupňuje, ta pohoda tam není. Jestli nezačneme vyhrávat, tak jaro bude úplně o ničem. Musíme získat nějaké body, aspoň dvanáct, abychom mohli ještě o něco bojovat. Pokud budeme hrát takhle dál, tak potom půjdeme už jen zápas od zápasu a budeme vědět, že nic nezměníme.“
V Teplicích to ale dlouho vypadalo nadějně, že?
„Už jsem doufal, že ty body uděláme. Pak ale přišla 79. minuta a zase jsme inkasovali. To je podobné jako na Spartě, kde jsme drželi vedení 1:0 a pak se sesypali jako domeček z karet. V Teplicích jsme byli druhý poločas pod tlakem a nevytvořili jsme si absolutně nic. Bylo to takové čekání na gól.“
Po něm jste obdržel žlutou kartu. Co se vám nelíbilo?
„Šel jsem za rozhodčím, protože jsem si myslel, že se jednalo o ofsajd. Jestli byl, nebo nebyl, uvidíme na videu. Ale v tu chvíli jsem si to myslel. Sudí mi říkal, že tam zůstal náš hráč číslo pět.“
Příští týden vás čeká Olomouc. Dá se to brát jako životní zápas?
„Jestli nezvládneme tohle utkání, tak už nevím, s kým chceme hrát...“
