A pak že je „anglický týden“ v tuzemských podmínkách těžko zvládnutelný. Karvinský gólman Jan Laštůvka (34) si jeden takový ještě navíc zpestřil odletem na Ukrajinu a završením studia trenérské licence A. Výsledek? Porážka s Teplicemi, čisté konto proti Liberci, vítězství v Hradci Králové. A úspěšné absolvování zkoušky v ruském jazyce. To vše v rozmezí osmi dnů.
Tomu se říká mít natřískaný týden. Minulou sobotu musel karvinský gólman Jan Laštůvka strávit čtyřgólový debakl svého týmu proti Teplicím. O čtyři dny později se stal hlavní hvězdou bezbrankového duelu s Libercem. Načež odletěl na Ukrajinu skládat trenérské zkoušky. Vrátil se a v neděli už zase pomáhal svému týmu v boji v Hradci Králové. Úspěšně, Karviná vyhrála 4:3.
Ze všeho nejdříve mi přichází na mysl, co vás napadlo dělat si trenérský kurz na Ukrajině. Muselo to pro vás přece být náročnější než v Česku…
„Ta možnost se mi naskytla někdy před dvěma lety, a to jsem ještě o nějakém brzkém návratu do Česka neuvažoval. V Dněpropetrovsku, kde jsem tehdy chytal, se na to hlásilo několik asistentů, mohli i hráči, tak jsem do toho šel. Ne že bych už tehdy plánoval, že se ze mě někdy stane trenér, ale přišlo mi fajn mít to jako takovou zálohu do budoucna.“
Na Ukrajině se trenérské áčko studuje dva roky?
„Ne, jeden, ale ten první rok na to bylo málo času, protože jsme s Dněprem hráli evropské poháry. Tu další sezonu už ne, takže jsem se tomu mohl začít věnovat naplno.“
Jak jste to mezi středou, kdy jste doma hráli s Libercem, a nedělí, kdy vás čekal zápas v Hradci Králové, stihnul?
„Bylo to docela hektické, to je pravda. A v jednu chvíli jsem toho měl docela dost. Ale dalo se to. Proti Liberci jsme hráli ve středu, ve čtvrtek ráno jsem odletěl. V pátek bylo hotovo, odletěl jsem zpět, trochu jsem se vyspal a v sobotu jsem stihnul předzápasový trénink. Tam jsem ale tu únavu trochu cítil.“
V neděli v Hradci Králové už ne?
„To ne, tam jsem si spíš říkal, co se mnou udělají ty dva dny bez tréninku. Dva dny netrénuješ, přemýšlíš, co to s tebou udělá, a vkrade se ti do hlavy nejistota. Dostal jsem sice tři góly, ale vyhráli jsme a brali tři důležité body. To bylo nejdůležitější.“
Mimochodem, v Hradci jste se velmi rozčiloval kvůli inkasovanému gólu z penalty. Měl jste za to, že míč po odrazu od břevna nedopadl za lajnu…
„To byla taková okamžitá reakce. Viděl jsem, jak se balon odrazil od země ven, tak jsem v těch emocích nějak došel k tomu, že v brance nebyl. Bylo v tom ode mě těch emocí moc, šlo o důležité body. Teď bych to určitě hodnotil jinak.“
Jak jste v Kyjevě zvládl zkoušky? Byly nějaké problémy?
„Nemyslím si, že bych měl nějaké problémy s teorií. Spíše s tou ruskou terminologií. Všechny materiály, které jsem studoval, byly v ruštině. Tu zvládám, ale naučit se přesné termíny, to je v cizím jazyce vždycky těžší než v mateřském.“
Trochu mě překvapuje, že jste v Kyjevě skládal zkoušky v ruštině…
„Myslím si, že příští zkoušky už bych možná skládal v ukrajinštině. Šlo právě o to, že jsem měl k dispozici studijní materiály v ruštině. Na Ukrajině nikdy nebyl problém mluvit rusky, ani na těch oficiálnějších místech, jako je třeba zkušební komise. Ale už se to mění. Po tom, co se tam na východě stalo, se na používání ukrajinštiny na úkor ruštiny dbá čím dál tím víc.“
A vám tedy ruština problém nedělala? Ani studium v azbuce?
„Já za ty roky, co jsem na Ukrajině působil, umím číst v azbuce snad lépe než latinku. Vážně.“
Z čeho vás v Kyjevě zkoušeli?
„Celá ta zkouška měla pět částí, skončilo to tím, že jsem musel vypracovat trénink. Mým tréninkovým tématem byl rychlý protiútok. Musíte trénink s takovým zaměřením vypracovat a pak všechno, co jste si připravil, taky odůvodnit. Myslím, že mi to šlo. Vůbec bych řekl, že jsem měl štěstí na otázky.“
Zaujal jste komisi něčím speciálním?
„Jo. V jedné z otázek přišla řeč na způsob zpracování míče podrážkou. Tak jsem jim řekl, že to je způsob, který může nadělat víc škody než užitku. Protože je to na efekt, ale trenéři to nemají rádi, protože jsou z toho často chyby. Získal jsem tím u komise body, jak jsem pak zjistil.“
Trenérské áčko tedy máte, co studium profilicence?
„Zatím o něm neuvažuju. Chci ještě hrát, o trenérské budoucnosti teď nepřemýšlím. I když je fakt, že práce s gólmany by mě zajímala a v Karviné teď něco takového začínám dělat. Pořád jsem ale především aktivní brankář.“
