Václav Kadlec má za sebou start do sezony s prudkými výkyvy. Útočník Sparty se ve svém klubu ocitl na vedlejší koleji a musel dokázat, že si zaslouží prostor na hřišti. Zdá se, že cesta zpět se 25letému hráči daří. Znovu se dostal do základní sestavy a obdržel i dodatečnou pozvánku do národního týmu. „Když člověk něčemu věří a něco pro to dělá, tak se to vyplácí,“ prohlásil v rozhovoru na pondělním srazu českého národního týmu před kvalifikačními zápasy v Ázerbájdžánu a se San Marinem.
Václav Kadlec po nástupu trenéra Andrey Stramaccioniho vypadl ze základní sestavy Sparty, dokonce nedostával ani nominace na utkání. Teď se pomalu drápe zpět. O svém comebacku mezi vytěžované hráče mluví s pokorou, evidentně si uvědomuje, že ho těžké období může posílit a donutit ho k ještě poctivější a tvrdší práci.
Napadlo vás, že když jste začal opět nastupovat ve Spartě, přijde pozvánka do reprezentace tak rychle?
„To asi ne. Nemám tolik odehraných zápasů, víceméně extra se mi povedl jenom jeden (proti Teplicím, Kadlec dal dva góly, pozn. aut.). Jinak mé výkony asi nebyly úplně špatné, ale nebylo to nic úplně extra. Že bych s tím nějak počítal, to ne.“
Kdyby vám někdo řekl před měsícem, že budete v nároďáku, asi byste na něj pěkně koukal, že?
„V tu dobu jsem doufal, že budu alespoň ve Spartě (úsměv). Samozřejmě je to strašná otočka a jsem rád. Aspoň vidím, že když člověk něčemu věří a něco pro to dělá, tak se to vyplácí.“
Na začátku sezony to s vámi nevypadalo příliš dobře. Trenér Stramaccioni prohlásil, že neplníte úkoly, které po vás chce. Co přesně vám vyčítal?
„Nevím (úsměv). Byla to těžká situace, přišlo hodně nových hráčů. Mohlo se stát, že nebudu mezi základními hráči. Ale nečekal jsem, že by se to dostalo do takové fáze, abych nejezdil na zápasy. Snažil jsem se zachovat chladnou hlavu a nedělat nějaké nesmysly, to jsem nějakým způsobem dodržel. Osobně si myslím, že jsem trénoval celou dobu stejně. Trenér měl asi jiný názor, Nakonec jsme rád, že změnil názor. Nemůžu o něm říct nic špatného. Neshody nemáme, ani jsme je neměli, akorát ze začátku sázel na jiné hráče, což se stává a je to normální.“
Nastal v té době nějaký moment, kdy to vypadalo, že ve Spartě skončíte?
„Samozřejmě se něco řešilo. Na začátku jsem řekl trenérovi i panu Kotalíkovi (generální ředitel Sparty - pozn. red.), že nikam odcházet nechci, že jsem ve Spartě rád, mám ji rád a chci tady hrát. Stačilo mi jen vědět, že mám šanci, nepotřeboval jsem nějakou garanci. Jen vědět, že když se budu snažit, šanci dostanu. Bylo mi řečeno, že ano. V tu chvíli jsem řekl, že nikam odcházet nechci a tím to haslo.“
Mění se pohled trenéra Stramaccioniho na vás s tím, jak se dostáváte do zápasového rytmu?
„Dal jsem najevo, že mi ta situace není lhostejná. Myslím tím i projev na hřišti, kdy jsem ho měl možná trošku jiný, než teď. Tím jsem si možná trenéra získal.“
Jaký je trenér Stramaccioni?
„Už jsem to říkal na začátku přípravy. Co se týká tréninků a podobných věcí, byl jsem překvapený a spokojený. Tréninky mají spád, tempo i kvalitu. Dva měsíce jsem pořádně nehrál zápas, ale když jsem teď nastoupil, fyzicky to zvládám. V derby, kde jsem nastoupil po velké době, jsem zvládl odehrát devadesát minut ve slušném tempu a neměl problém. Je vidět, že tréninky mají kvalitu, dokážou připravit i ty hráče, kteří pořádně nehrají.“
Chtěl bych ve Spartě tmelit kabinu
Stramaccioni také říkal, že pro něj byla výzva vás znovu nastartovat. Cítil jste to z něj celou dobu, že ve skrytu duše vám věří, akorát vás v tu danou chvíli nestaví?
„To úplně nevím. Ale od spoluhráčů jsem měl indicie, že to můžou být nějaké zkoušky. Asi tam byly nějaké malé challenge, jestli to tak opravdu bylo, tak to může být jen pocit.“
Bylo to tak, že po vás trenér v pozitivním smyslu dupal, aby z vás dostal co nejvíc?
„Nemůžu říct, že by mi trenér dělal nějaké naschvály a nestavěl mě. Akorát jsem nechodil na zápasy. Nikdy to nebylo tak, že by mi před někým dělal něco špatného, to vůbec ne. Na druhou stranu si myslím, že jsem trenérovi neda8l žádný důvod k tomu, aby na mě byl nepříjemný.“
Jak jste se cítil, když jste první pohárový zápas s Crvenou Zvezdou Bělehrad nedostal nominaci k zápasu a zůstal doma?
„Měl jsem zabalené kopačky, že odjíždím, pak mi šli kluci říct, že s nimi nejedu. To samozřejmě byl šok. Říkal jsem si, že to bude chvilkové, úplně chvilkové to ale nebylo. Musím říct, že v tu chvíli mi pomohla přítelkyně a rodina. Nebyl jsem na tom úplně ideálně, všechno jsem si maloval trošku jinak. V tom jim musím poděkovat.“
Neměl jste chuť se na všechno vykašlat?
„Víceméně celou dobu jsem byl motivovaný víc a víc. Slabší chvilku jsem měl jen po odvetě s Crvenou Zvezdou, kdy jsem střídal po první půli. V tu chvíli jsem na tom nebyl úplně nejlépe. Jinak kromě toho momentu jsem se naopak cítil dobře a snažil se dobře trénovat. Věděl jsem, že i fyzicky jsem na tom dobře, doufal jsem, že se to otočí.“
Dokážete se odpoutat od situace ve Spartě a u reprezentace si vyčistit hlavu?
„Bylo by to fajn. Ale asi mi to leží v hlavě víc, než dřív. S věkem mi přibývají zkušenosti, trošku jsem zmoudřel. Taková situace mi nebyla volná nikdy, ale teď si to beru trošku víc. Není mi příjemné, kde se nacházíme.“
Chcete ve Spartě působit i jako ten, kdo celý tým stmeluje?
„Tuhle úlohu jsem víceméně chtěl, chtěl jsem to nějak převzít. Ale s mou situací, co nastala, to nebylo úplně vhodné. Když člověk nehraje, může zkoušet stmelit kabinu, jak chce, ale je to složité. Samozřejmě bych si přál, pokud budu dál nastupovat a pomůžu Spartu dostat tam, kam patří. Jsem ve Spartě s nějakou přestávkou devět let, mám ji v sobě. Být s ní čtvrtý, pátý v lize, to není vhodné.“
Zlepšuje se komunikace v kabině i s cizinci?
„Nemůžu říct nic špatného na jediného kluka, že by něco flákal, nebo si něco neuvědomoval. Charakterově jsou všichni v pořádku. Naopak si myslím, že v kabině to máme v pohodě, akorát to na hřišti moc neukazujeme.“
