Je jedním z hráčů, kteří se Spartou ochutnali Ligu mistrů. Tři roky po sobě čelil brankář Jaromír Blažek ve skupině například Manchesteru United, Chelsea či Arsenalu. Ročník 2005/06 byl však poslední zastávkou. Od té chvíle už se Letenští kvalifikovat nedokázali. A i letos, kdy bude mít český mistr zřejmě přímý postup do základní skupiny, to Sparta nedokáže. „Přijde mi, že dnešní hráči si neváží, že by mohli hrát Ligu mistrů. Jako by všichni byli spokojení,“ řekl 44letý veterán na vánočním turnaji fotbalových internacionálů na Podvinném mlýně.
Před pár dny oznámil konec kariéry Tomáš Rosický. Zaskočilo vás to?
„Myslím si, že to bylo překvapení pro všechny, protože Tomáš by klidně ještě mohl hrát. Ale bohužel ta jeho trápení se zraněními už asi nedávala hlava. Takže se mu ani nedivím, že skončil.“
Ve Spartě má získat pozici v managementu. Pomůže to klubu?
„Tomáš byl v podstatě celou dobu až na poslední rok a půl v zahraničí. Mimo Spartu. Ale on do toho zase může přinést jiný pohled. Pohled bývalého hráče s obrovskými zkušenostmi ze špičkového zahraničního klubu. Všechno je to o spolupráci mezi lidmi. Když ho bude bavit práce s lidmi, kteří tam jsou, tak ho funkce bude určitě naplňovat. Když ne, může tomu být úplně naopak.
Navíc se do Sparty vrací i Zdeněk Ščasný na pozici sportovního ředitele. Je to správný krok?
„Je to další sparťan, který se tam vrátí. Vrací se člověk, který Spartu zná, několikrát ji trénoval a zná tamní prostředí. Je to jenom dobře a už jen chybí, aby Sparta stoupala a všechno bylo tak, jak má být. Jestli to stihne na jaře, bylo by to super. Ale příští sezonu už není na co čekat.“
Co říkáte na dosavadní vývoj sezony? Má Sparta na to, aby skončila druhá?
„Zeptám se takhle: Myslíte, že Sparta na jaře všechny zápasy vyhraje? Tahle sezona už je zpackaná. Teď už je celkem jedno, kolikátá Sparta skončí. Musí se připravit na další sezonu a pokusit se uhrát alespoň evropský pohár.“
Právě v nich jste se Spartou zažil velké zápasy. Není vám líto současných výsledků?
„Tak líto… Já jsem si svoje užil. Teď je jiná doba, jiná generace a ti kluci musí přijít na to, že by ty úspěchy chtěli zažít taky. A udělat pro to něco navíc. Přijde mi, že dnešní hráči si neváží, že by mohli hrát Ligu mistrů. Jako by všichni byli spokojení.“
Dá se to nějak změnit?
„Jedině, když si hráči budou muset ty peníze vyhrát a ne, že je dostanou každý měsíc na stříbrném podnose.“
Co říkáte na české hráče, kteří se prosazují v zahraničí. Daří se především Barákovi v Itálii.
„Oni na sobě mají hlavně větší tlak, než kdyby hráli třeba v Příbrami. V zahraničí bojujete o své místo ne každý zápas, ale dokonce každý trénink. Což se u nás říct nedá.“
Vy jste si angažmá v zahraničí vyzkoušel v německém Norimberku. Jak jste si zvykal z české ligy?
„Neřekl bych, že by byl na téhle úrovni nějak velký rozdíl v trénování. Ale tam prostě hráči dělali všechno každý den a každou minutu naplno. Protože věděli, že na jejich je nachystán další hráč a najednou nemusí hrát.“
Takže zahraniční tréninkové jednotky se podobají těm tuzemským?
„Trénuje se všude podobně. Záleží na intenzitě a o tom, jak k tomu hráči přistoupí. Můžete si říct, že tady budete dvě hodiny trénovat, ale když se zaměříte na jednoho hráče, ze dvou hodin bude trénovat naplno v podstatě dvacet minut. O tohle jde.“
