Pavel Hartman
Premium
29. dubna 2018 • 13:30

Střelec Pulkrab o hokejové kariéře, své křivé chůzi i začátcích ve Spartě

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

V osmnácti vstřelil první ligový gól. V devatenácti skočil poprvé do áčka Sparty a hned v Evropské lize. O tři dny později na něj na Letné čekala smlouva do roku 2020. Teď však Matěj Pulkrab, 20letá fotbalová naděje českého fotbalu, sbírá podruhé zkušenosti na hostování v Liberci. Jde mu to dobře: na jaře se v lize trefil už šestkrát. Ale klidně z něj mohl být hokejista, což byla reálná možnost, pokud by se jako malý neuchytil ve Spartě. V rozhovoru pro Sport Magazín pohovořil o tom, jak změnil svůj přístup k fotbalu, hospodaří s penězi a dozvíte se, jak se na něm neobvykle projevuje nervozita při nástupu na hřiště.



První ligový gól oslavil takto: přiběhl k rohovému praporku, opřel se do něj pár boxerskými háky a pak padl zády na zem.

Prostě premiérové gólové K. O.

Do brněnské brány v dresu Slovanu Liberec.

Nyní je Matěj Pulkrab pod Ještědem znovu. A výkonnostně poskočil. Doklad? V nejvyšší tuzemské soutěži už nasázel 16 branek. Na 43 zápasů, do nichž mnohdy naskočil až jako žolík, slušný počin.

„Pro mě jsou všechny góly krásný a všechny si užívám. Bez ohledu na to, za jakého stavu padnou a jestli je dám z brankové čáry do prázdné anebo zpoza vápna. Hlavně aby přibývaly,“ usmívá se absolvent sparťanské mládežnické akademie.

Jaká byla dosud vaše nejodvážnější oslava gólu? Boxerská etuda?
„Asi jo. Daleko víc gólů oslavuju spontánně. Člověk nepřemýšlí, co speciálně udělá. Sáhne po tom prvním, co ho napadne. Taky se často stává, že gól ani není čas slavit. Buď je vyrovnávací, nebo na 1:2, 2:3. Tehdy běžíte jen pro balon a pak s ním upalujete na středovou čáru. Letos se mi to stalo už několikrát.“

Kdy vás napadla etuda ála boxer?
„Lehce jsem se inspiroval u Rooneyho . Někde na internetu jsem zachytil, jak si po gólu zaboxoval. Zbytek jsem si vymyslel já a prvně jsem to použil při první ligové brance. V zápase s Brnem jsem ve druhém poločase srovnal na 2:2. Na hřiště jsem naskočil zhruba o deset minut dřív. Nakonec jsme vyhráli 4:2, což nás tenkrát posunulo do Evropy.“

Takže euforie.
„Velká. Jinak jsem ale Rooneyho moc nesledoval. Asi proto, že je to úplně jiný typ hráče, než jsem já. Ne že bych ho neměl rád, je skvělej, zarputilej. Můj vzor to ale nebyl.“

Kdy jste v sobě objevil talent na střílení gólů?
„Všechno začalo památnou větou pana trenéra Limporta v Letech (vesnička u Prahy). Přišel jsem k němu v devíti poprvé na trénink a neměl jsem vůbec ponětí o rozestavení. Prostě hokejista si šel zahrát fotbal. Tak jsem tam postával a po chvíli jsem se zeptal: Pane trenére, kam mám jít? On odpověděl: Stoupni si dopředu a dávej góly. Od té doby jsem nikde jinde nestál.“

Fungovalo to nejspíš hned dobře.
„V první sezoně jsem dal 89 gólů. Čtyři, pět, šest i sedm za jeden zápas. Vyhrávali jsme klidně i 18:0. Byli jsme v soutěži první s velkým náskokem. Hráli jsme krajskou soutěž s Černošicemi, Červeným Újezdem a vesnicemi kolem a vyhráli jsme ji s velkým náskokem. Dostali jsme jen deset gólů za sezonu.“

Zřejmě slušnej oddíl.
„Na ten popud si nás vzala Sparta na přátelák. Ten jsme teda prohráli 4:14. Ale já jsem dal hattrick a na jeden gól nahrál. A tak mě pozvali na trénink. Krásná shoda náhod.“

Vzpomenete si, jak vám bylo?
„Naprosto přesně. Vezla mě tam mamka. Když jsem spatřil strahovský stadion, kde trénuje sparťanská mládež, měl jsem husí kůži. A když jsem viděl ty kluky, nechtěl jsem vystoupit z auta. Já jsem předtím na fotbalové tréninky nechodil. Jestli jsem byl na třech, tak je to hodně. Ani jsem nevěděl, co si mám vzít s sebou.“

Začal s hokejem, pak střílel góly na trávníku

Předtím jste trénoval pouze hokej?
„Jo, chodil jsem jen na hokejové tréninky. A o víkendu jsem vyrážel na fotbalové zápasy. Řekli mi: Příští sobotu buď v osm ráno v Mníšku pod Brdy - a já tam byl. Nejlepší bylo, když jsem měl v sobotu fotbal a v neděli hokej.Nebo naopak. Když se to krylo s hokejem, dával jsem přednost hokeji. Jezdili jsme s ním i dálky.“

Jaké dálky?
„Liberec, Budějovice, Plzeň, Kladno. Sparta tam byla, Slavia taky. Hráli jsme na ligových stadionech. Tady v Liberci jsem hrál na starém zimáku. Pamatuju si, že v Plzni byl ještě velký znak Lasselsberger.“

Byl jste i na ledě kanonýrem?
„Záleželo, za koho jsem hrál. Já jsem totiž hrál s o dva roky staršími kluky a pak jsem ještě chodil se svým ročníkem, který hrál hokej jen na území jedné třetiny hřiště. Bylo nás málo. Dali jsme dohromady maximálně dvě lajny, takže jsem furt hrál. 

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud