Poprvé proti Spartě, po dlouhé době v základní sestavě. Kdekdo by se z takové situace rozklepal, Roman Procházka nikoliv. Poctivým výkonem přispěl k vítězství Plzně 1:0. Bonus navíc? Po ráně slovenského defenzivního specialisty si Uroš Radakovič nasměroval míč do vlastní branky. „Před střelou jsem se srazil s Krmim (Krmenčíkem), proto jsem vypálil mimo. Naštěstí jsem trefil hráče Sparty,“ usmíval se.
Branka vám nakonec nebyla přiznána, v oficiálním zápise je uvedena jako vlastní. Hádám, že radost z výhry vám to nekazí.
„Samozřejmě, to je maličkost. To není podstatné. Hned po zápase jsem se na to podíval na videu, jelikož jsem si ten moment moc nepamatoval. Je pravdou, že branka padla dost zvláštně.“
Zvláštně?
„Před střelou jsem se srazil s Krmim (Krmenčíkem), proto jsem vypálil mimo. Naštěstí jsem trefil hráče Sparty (Radakoviče), od kterého se míč šťastně odrazil do branky.“
Jak složité bylo naskočit po zranění do sestavy a hned v prestižním zápase se Spartou?
„Právě že vůbec. Strašně jsem se těšil. Byl jsem rád, že jsem se dal zdravotně do kupy a dostal důvěru. Odehrál jsem jeden zápas za juniorku, pomohlo mi to, cítil jsem se dobře.“
Pavel Vrba
říkal, že o sestavě měl jasno až pár hodin před zápasem. Vy jste o svém nasazení věděl dopředu?
„Nic jsem nevěděl. Neměl jsem žádnou informaci, že bych měl nastoupit. Trenér to tajil. V týdnu jsme sice něco nacvičovali, ale pan Vrba hráče neustále měnil, takže nebylo jasné, kdo bude hrát. O své nominaci jsem se dozvěděl až několik hodin před začátkem utkání. Nijak mně to nevadilo.“
Pro vás to byl první zápas proti Spartě. Jak těžké bylo dojít k vítězství?
„Nějaké zápasy Sparty s Viktorkou jsem viděl už předtím. Proto jsem tušil, do čeho jdu. Že to bude vyhecované, tvrdé, emotivní. Opravdu jsem se nemýlil. Naštěstí se nikdo nedopustil neférových zákroků. Snad až na konci, kdy Sparta měla za stavu 0:1 větší nervy.“
Museli jste krotit negativní emoce, které na trávníku byly od první minuty?
„Samozřejmě. Bylo by hloupé, kdybychom emoce povolili víc a nechali se vyloučit, nebo udělali jinou hloupost. V zápase musí emoce být, ale nesmí tam být přemotivovanost. V tom jsme byli o kousek lepší, důležité okamžiky jsme zvládli s chladnou hlavou a i proto jsme vyhráli.“
Věříte, že po vydařeném výkonu zůstanete už napevno členem základní sestavy?
„To si netroufám říct. Do každého zápasu dávám všechno. Když dostanu šanci, vždy se snažím odvést maximum. V týmu je pětadvacet vyrovnaných hráčů, trenér to má velmi těžké. Je na něm, zda mi dá důvěru i v dalších zápasech.“
