Stále ho provází smůla. Útočník Sparty Václav Kadlec je po další operaci. Když si v květnu 2018 poranil při zápase s Jihlavou levé koleno, nečekal, že se ani 14 měsíců od osudového momentu nebude moct naplno vrátit do zápasové zátěže. V rozhovoru pro klubový web 27letý fotbalista promluvil o tom, jak složité období prožívá. „Samozřejmě věřím, že to vše zvládnu a bude to dobré, ale může se stát cokoliv,“ uvědomoval si Kadlec.
Znovu byl blízko, již poněkolikáté. Vysněného návratu na zelené trávníky se ale nedočkal. Útočník Sparty Václav Kadlec musel na další operaci s levým kolenem, které si poranil v květnu 2018 při zápase 28. kola české nejvyšší fotbalové soutěže mezi Jihlavou a Spartou (0:1).
„Na startu přípravy jsem se fyzicky cítil nejlépe za poslední dva roky. Přes dovolenou jsem hodně trénoval, ale šlo spíše o běhání, které mi nevadí. Bohužel pak přišly tři náročnější tréninky s týmem a koleno oteklo. Reagovalo tak, jak jsem asi očekával,“ přiznal Kadlec.
To byl jasný signál nejen pro něj samotného, ale i pro lékařský tým Letenských. „Začali jsme hledat ideální řešení a po měsíci se rozhodli pro transplantaci chrupavky. Byl to asi nejtěžší zákrok, jaký jsem doposud absolvoval, i když už jsem jich podstoupil několik. Variant bylo více, uvažovali jsme i o transplantaci menisku,“ prozradil 27letý útočník, který je týden po operaci.
Kadlece čeká přibližně šestiměsíční rekonvalescence. „Momentálně mám týden berle a dalších pět týdnů bych je ještě měl mít. Možná, když by šlo vše úplně ideálně, tak čtyři. Pak je plán takový, že budu měsíc dva cvičit, později jezdit na kole a postupně se bude zátěž zvyšovat,“ nastínil.
„Když vše půjde dobře, tak bych mohl někdy v lednu, únoru začít trénovat s týmem. Ale těžko po tom všem odhadovat. Samozřejmě věřím, že to vše zvládnu a bude to dobré, ale může se stát cokoliv. Jsem ale pozitivní, protože co jsem mluvil s doktory, tak šance na návrat je veliká, takže nemám důvod být skeptik, ale ve hře je všechno,“ uvědomoval si Kadlec.
Jak náročné období Kadlec prožívá, dokládá to, že během jarní části sezony vždy přijel na stadion popřát sparťanům hodně štěstí, ale následně odjel a zápas nesledoval. „Už toho na mě bylo hodně. Nedával jsem to, že byl zápas a já nemohl hrát. Musel jsem odjet, projížděl jsem se v autě a domů dorazil třeba až na druhý poločas. Pak jsem se většinou podíval jen na výsledek. Ani na zápas se Slováckem jsem se nedíval,“ přiznal.
Zdravotních lapálií prožil ve své kariéře Kadlec několik. V 19 letech si poranil najednou pravé koleno a levý kotník. Během angažmá v Dánsku pak přišlo další zranění pravého kolene. Levé koleno si zranil poprvé až v onom osudovém zápase v Jihlavě. „Bylo to poprvé, ale bohužel takto blbě. Zranění jsou u mě dána asi trochu i geneticky. Táta měl od mládí problémy s koleny a kvůli tomu musel skončit s fotbalem, i když hrál na nižší úrovni než já,“ řekl.
Ve vleklém zranění našel Kadlec i pozitivum. „Když je člověk takto dlouho mimo, uvědomí si plno dalších věcí. Přeci jen je to stále pouze fotbal. Nemůžu sice hrát, ale naopak se mi poslední dobou docela dost daří v osobním životě. Vždy jsou nějaká pro a proti,“ konstatoval.
Kadlec nadále zůstává pozitivní a dál věří v návrat na nejvyšší úroveň. „Pořád věřím, že to bude dobré a hrát budu. Bohužel koleno je v takovém stavu, že se může stát cokoliv. Mám v hlavě určitý časový horizont, jak dlouho to chci zkoušet a dělat pro to všechno. Samozřejmě to nejde zkoušet pořád. Kdyby to mělo člověku později zasahovat do normálního života, tak si to musí pořádně rozmyslet. Zatím to mám v hlavě nastavené tak, že se budu léčit tak, jak to půjde, a uvidíme, na co to bude stačit. Musím počítat se všemi variantami,“ dodal na závěr.
