Kouzlo Belgie. Hrošovský i slávisté jdou do ligy, kde lídr padá jako Sparta

Tahle soutěž je jako houba, co vsakuje miliony eur. Kam jezdí skauti z celého světa, aby vyzobávali hráče pro velké kluby. A která je ovlivněna více než třicet let starým případem, podle něhož si všechny týmy, i ty velmi ambiciózní, upravily vlastní byznys plán.

Jean-Marc Bosman se vztekal, že mu v létě 1990 odepřel Lutych odchod do francouzského Dunkerqueu. Měl přitom po smlouvě, jenže tehdy ještě platilo, že mateřský klub může požadovat odstupné. A to Lutych neustále odmítal. Kauza šla k Evropskému soudnímu dvoru, táhla se pět let, a belgický hráče nakonec uspěl. Od té doby platí Bosmanovo pravidlo, volný pohyb hráčů po konci kontraktu.

„A Jupiler League to má stále celkem v živé paměti. I proto to tady funguje tak, že kluby nebrání svým hráčům v odchodech, naopak, postavily si na tom celou strategii,“ říká novinář Stefan Smet z deníku Het Nieuwsblad.

Roční rozpočty Genku, Gentu, Brugg, Lutychu nebo Anderlechtu tvoří z velké části právě příjmy z prodejů hráčů. A jede to ve velkém.

Yuri Tielemans z Anderlechtu do Monaka za 26 milionů eur (676 milionů korun).

Wesley Moraes z Brugg do Aston Villy za 25 milionů eur (650 milionů korun).

Marouane Fellaini z Lutychu do Evertonu za 22 milionů eur (572 milionů korun).

Leandro Trossard z Genku do Brightonu za 20 milionů eur (520 milionů korun).