Je těžká doba, musí to pochopit i hráči… Koronavirová epidemie zapříčinila přerušení FORTUNA:LIGY a má dopad na ekonomiku prvoligových fotbalových klubů v Česku. Proto některé z nich, v čele s Jabloncem a Mladou Boleslaví, přišly za hráči (ale i trenéry a členy realizačních týmů) s návrhem na snížení platů. Jak to chodí konkrétně? Je v takovou chvíli automatické, že fotbalisté musí na plán přistoupit a jít s penězi dolů? Jak na podobné situace pamatují jejich smlouvy a je možný jednostranný postup? A proč může být nová praxe nebezpečná? Tyto a další klíčové otázky řeší server iSport.cz, který oslovil i hráčské agenty nebo zástupce fotbalových „odborů“.
Je snižování platů v současnosti adekvátní?
Celkovou neradostnou situaci, která dusí domácí ekonomiku, vnímají všichni. Včetně fotbalistů. Když se nehraje, kluby, které je živí, se mohou dostat do finančních problémů. Neplní závazky vůči partnerům a sponzorům, což může platit i naopak. Kromě toho jde o symbolický vzkaz: Když se musíte uskromnit vy, tak my taky. „Nikdy jsem to nezažil, je to extrémně těžká situace pro kluby i hráče,“ souhlasí Martin Jiránek, bývalý reprezentant s bohatými zkušenostmi ze zahraničí a expert deníku Sport. „Všichni víme, že současná situace dalece přesahuje fotbal. Jedná se o zdraví, o životy. Uvědomujeme si to my, stejně tak jako kluby a hráči,“ přidává se šéf agentury Sport Invest Viktor Kolář.
I proto lze počítat se základním pochopením pro určité snížení platů. V Jablonci k němu dojde od března do června, v Mladé Boleslavi hráči přijdou na šest měsíců o dvacet procent platů. „Deset dvacet procent je asi adekvátních. Kdyby to mělo být padesát, už by s tím nejspíš byly velké problémy,“ soudí Jiránek.
Kluby osekávají hráčům platy. Jak to řeší v Evropě?Video se připravuje ...Nevyužijí kluby těžké situace?
Jednoduše řečeno, v tomhle punktu jde o to, aby to kluboví šéfové příliš nepřehnali. A aby ani nevyužili příležitost vymyslet úspory, které by jim přišly vhod z jiných důvodů. „Chápu, že klub potřebuje snížit náklady, to se samozřejmě týká celé společnosti. Je to situace, kterou nikdo nemohl předpokládat,“ uznává Markéta Vochoska Haindlová, předsedkyně České asociace fotbalových hráčů (ČAFH). „Na druhé straně se obávám, že to bude velmi, velmi snadno zneužitelné. Pokud by to bylo dočasné opatření, kdy se bavíme o jednom dvou měsících a jednotkách procent, dejme tomu, každý se snaží vyjít vstříc. Ale jinak mám obavy. Například pro šest měsíců už nevidím důvod. Kluby přece musí počítat s tím, že hráče platí třeba i v průběhu dovolených,“ namítá.
„Všichni víme, jaká je situace. Byl bych ale hrozně nerad, kdyby jí kluby chtěly využít ve svůj prospěch, tedy šetření obecně. To by mi vůči hráčům přišlo nefér, skandální,“ říká Jiří Müller z agentury ESAM. Podle něho by nyní kluby neměly čelit vyloženě existenčním problémům. „Čím déle to bude trvat, tím větší problém pro nás všechny. Ale určitě by jeden tři měsíce neměly ohrozit jejich ekonomiku. Rozpočet na tuto sezonu by měly mít zajištěný,“ soudí.
Může klub upravit platy bez souhlasu hráčů?
Musí na to být dva. To je základní podmínka snižování platů. A to i navzdory skutečnosti, že hráči nejsou klasičtí zaměstnanci klubů, kteří mají větší pracovněprávní ochranu, ale osoby samostatně výdělečně činné. I tak musí se srážkami z výplat vyslovit souhlas. „V obecné rovině není pro snížení platů žádný právní podklad, legislativa tuto situaci neřeší, neexistuje klauzule například o zásahu vyšší moci. Tedy bod, který by automaticky dával klubu právo snižovat základní plat,“ říká hráčský agent Kolář.
V domácím hokeji je to jinak. Tam se zásahem vyšší moci, tedy právě i pandemií ukončující soutěže, ve smlouvách počítají. Došlo tak i k extrémnímu kroku, kdy prvoligový Chomutov dal hromadnou výpověď hráčům nad 23 let. „Vyšší moc používá hokej i některé zahraniční fotbalové kluby. Bohužel jsem se s tím setkala u jednoho hráče v Rumunsku, kde byla využita k jednostrannému rozvázání smlouvy. Kontrakty v Česku s tím nepočítají,“ popisuje Haindlová. „Takové mimořádné situace by neměly jít hráčům k tíži, protože oni za ně nemohou.“
Argumentem, jejž by kluby mohly v krajním případě využít, prý ve fotbale není ani fakt, že hráči zkrátka… nehrají. „Pozor, nejsou placeni za to, že hrají zápasy. Prodávají klubům osobnostní práva, za to mají celou řadu povinností. A pokud je plní, udržují se v kondici, v nějaké podobě trénují, pak není důvod, proč by neměli dostat odměnu,“ míní Haindlová.
Nešetří se na hráčích už teď?
Fotbalisté mohou namítat, že již nyní tratí na prémiích za starty v zápasech i získané body, spadající do pohyblivé motivační složky mzdy. Kdyby se navíc liga nedohrála, budou tyhle bonusy v trapu úplně. „O tyto odměny mohou přijít natrvalo. Celá řada smluv je přitom postavena tak, že motivační složka tvoří podstatnou část příjmu. Nikdy už to nedoženou, bude to pryč,“ varuje Haindlová.
Na druhé straně by málokdo uspěl s tvrzením, že hráči kvůli tomu přijdou skoro na mizinu. Pokud se od klubů čeká, že budou mít zajištěno dlouhodobé fungování, odpovědně by se svým osobním rozpočtem měli nakládat i hráči. „V principu každý z nich spoléhá na základní plat, podle toho by všichni měli mít nastavený svůj životní standard, trvalé platby a podobně,“ říká Kolář. „Bonusy jsou samozřejmě velmi zajímavou složkou, především u týmů bojující o špici tabulky, nicméně ve sportovním prostředí na ně samozřejmě nelze spoléhat. S hráči v tomto duchu pravidelně komunikujeme a snažíme je v tomto směru také maximálně vzdělávat.“
Jak konkrétně probíhá vyjednávání?
Ač by to v opačném případě vypadalo náramně dobře, s návrhem na snížení platů logicky nepřicházejí sami hráči, ale jejich nadřízení. Ať už se rozhodne přímo majitel sám nebo se nejprve sejde s dalšími lidmi z vedení. Následuje schůzka s trenérem či trenéry a s kapitánem mužstva nebo takzvanou radou starších. Nejčastěji kapitán, zpravidla zkušený ostřílený veterán jako Tomáš Hübschman v Jablonci, pak projedná plán v šatně. Pro klub je to výhodný postup: nemusí v této fázi jednat s hráči po jednom a spoléhá na autoritu lídra kabiny, s nímž mívá vedení nadstandardní vztahy.
„Je to někdo relativně loajální k vedení klubu, funguje jako spojka mezi ním a hráči. Kluby toho využívají nebo i zneužívají, kdyby musely jednat s každým z nich, snáz se najde někdo, kdo bude odporovat. Takhle za ně udělá práci právě zástupce hráčů. Většinou to ostatní akceptují, respektují staršího, zkušenějšího spoluhráče,“ nabízí svůj pohled šéfka ČAFH Haindlová.
„V Jablonci máme jednu mimořádnou osobnost – a tou je Tomáš Hübschman. Ten plně chápe celkovou situaci. Navíc je to člověk, jehož hlas směrem k týmu je v podstatě rozhodující. S ním jsem vše vydiskutoval,“ popsal pro server iSport.cz, jak to probíhalo v Jablonci, tamější boss Miroslav Pelta. V Mladé Boleslavi zase má prezident Josef Dufek oporu v mazákovi a místním fotbalovém patriotovi Markovi Matějovském, pro něhož se výhledově chystá místo v klubovém managementu. „Na vztazích, které v klubu panují, hodně záleží. Je vidět, že v Jablonci nebo Boleslavi je asi mají dobré,“ myslí si stoper Jiránek.
Kdy do hry vstupují zástupci hráčů?
Vypadá to jako jednání ve zkráceném řízení. Jak v Jablonci, tak Mladé Boleslavi už vyhlásili „kolektivní dohodu“, souhlasilo celé mužstvo. „Třeba Miroslav Pelta jde za hráči, na což má každý majitel právo, a umí s nimi najít společnou řeč,“ říká Kolář. Do této etapy nejsou v první řadě hráčští agenti, ale ani další zástupci zpravidla zapojeni. „Pokud klub za hráči dorazí a ti s návrhem souhlasí, je to jejich rozhodnutí. My jsme pro ně v pozici servisu, poradců. Pokud se nás zeptají, odpovíme. Kdyby potřebovali jakoukoliv asistenci nebo zastoupení v jednání, jsme připraveni,“ ujišťuje agent Kolář. „Jestli se kluby s kluky dohodnou, je to jejich věc, jsou to jejich peníze. Pokud souhlasí a jsou spokojení, je to jejich věc a já s tím nemám problém,“ souhlasí Müller.
Podobné je to s vyslanci hráčských „odborů“. Byť by prý nebyl od věci i jiný postup, vlastně chronologicky opačný. „Některé kluby s námi taková opatření konzultují, ptají se nás, protože třeba máme v kabině silné zastoupení. A vědí, že dříve nebo později to budeme muset řešit. Mohou tak předejít sporům nebo nepříjemnostem,“ tvrdí Haindlová. „Pokud někdo z hráčů nesouhlasí, v zahraničí je to tak, že kluby musí za hráčskou asociací. To se teď děje v Rumunsku,“ dává příklad.
K rozporům může dojít až ve „druhém kole“, kdy už jednotliví hráči dostanou k podpisu dodatek ke smlouvě. Tedy když uvidí škrty na papíře a budou rozhodovat o svých financích každý za sebe.
„Ve finále je rozhodnutí na nich. My jsme k dispozici, pokud nás o to požádají. Většinou se na nás obrátí v momentě, kdy mají konkrétní problém,“ říká Haindlová.
Koho škrty postihnou nejvíc?
Záleží na tom, zda a jak kluby snižování platů „naformátují“. Jinými slovy: zda půjde o plošné snížení o dvacet procent, jako je tomu v Mladé Boleslavi, nebo třeba šéf vyhlásí platové hladiny a nejvyšší výdělek zastropuje na 65 tisících korun měsíčně, jako je tomu podle informací serveru iSport.cz v Jablonci. „Finanční pásma jsou čtyři a na základě toho dojde k procentnímu snížení,“ vysvětlil bez dalších podrobností severočeský boss Pelta.
Obecně se předpokládá, že nejdražší fotbalisté zvládnou situaci lépe a budou dohodě nakloněni, byť přijdou o hodně peněz. „Nejlépe placení hráči by tomu měli jít naproti,“ míní Jiránek. Nejpalčivější mohou být ústupky naopak pro hráče z opačného konce platového žebříčku, třeba s profesionální smlouvou na 15-20 tisíc korun v menších týmech.
Na ty pamatuje například českobudějovický kapitán Tomáš Sivok. „Hlavně mladší kluci ještě nejsou zaopatření, můžou mít hypotéky a jiné závazky, takže by to pro ně mohlo mít fatální následky,“ podotýká. Razantní je v tomto směru i Haindlová. „Výše platů je potřeba zohlednit. Je velký rozdíl mezi hráči, kteří mají výplatu pětadvacet tisíc měsíčně a třeba sto padesát. Ty opatření zasáhnou méně než ty, pro které každá tisícikoruna hraje roli,“ upozorňuje. „Důležitých hráčů pro klub se to většinou dotýká nejméně, ti, kteří nehrají zásadní roli, to naopak odnesou. Obávám se, že se to právě bude dít,“ říká.
Tomu však kluby mají zabránit právě odstupňováním srážek a možný je i úplný „pardon“ pro ty nejméně honorované, i když se o tom nahlas nemluví…
Může dojít ke „vzpourám“?
Při dohadování o nižších platech se mohou vzbouřit hráči, kterým dobíhají jejich smlouvy a dobře vědí, že už se s nimi nepočítá. Naopak ti, kteří o kontrakt bojují, naopak souhlasem mohou klubové šéfy ujistit o tom, že si šance váží. Pak jsou tu samozřejmě mnozí cizinci, ať už jako samostatná jednotka nebo podmnožina výše uvedené skupiny. Jejich náhled na tuzemské zvyklosti nebo loajalitu může být odlišný, jakkoli by se s návrhy na škrty setkali i za českými hranicemi
Předpokládat nicméně lze, že se všechny strany budou snažit najít rozumný kompromis a vyjít si vstříc. Podle znalců fotbalových poměrů není v zájmu klubů, aby se hráči cítili příliš nekomfortně a převážila u nich nejistota. Militantně naladěny nejsou ani hráčské asociace. „Není to tak, že vždy půjdeme proti klubům, v našem zájmu je, aby hráči měli kde hrát, klub potřebují,“ ubezpečuje Haindlová. „Na druhé straně ten zase musí pochopit, že mají povinnosti vůči svým rodinám, hypotéky a podobně,“ dodává.
Ostatně jsou tu i jiné příklady vypjatých situací, kdy kluby a hráči drží při sobě, byť třeba se skřípěním zubů. To když fotbalisté mají podepsat svým nadřízeným prohlášení o bezdlužnosti, nutné k obdržení licence. Přestože fakticky čekají na splátky starých dluhů, málokdo zlomí propisku a hodí ji do koše… A nakonec možná pointa celého příběhu: to, co kluby hráčům seberou, jim v lepší době mohou prémiemi či bonusy kompenzovat. Pokud jim to nebo jejich agentům v tichosti slíbí, nebude nikdo bít na poplach. „Jde o to, aby klub všechno nastavil tak, aby se pak snažil hráčům vyššími prémiemi peníze vrátit,“ nadhazuje Jiránek. „To je fér pro všechny strany.“
Související články
