Ještě lepší titul než ten minulý. „Cennější,“ říká nadšený trenér Slavie Jindřich Trpišovský. „Tím, co všechno nás v sezoně postihlo. Koronavir, těžká zranění hráčů, odchody klíčových kluků, to by zamávalo s jakýmkoliv světovým mužstvem,“ vyjmenovává všechny překážky, které „sešívaní“ překonali. A mají dvacátý titul ve své historii.
A druhou hvězdu na dresu. O tom jsme už dřív mluvil jako o velkém snu. Proč vlastně?
„Pro mě to byl obrovský cíl už loni, měl jsem to pořád v hlavě. My jsme cítili, že tohle může být tým, který může navázat na to, co před námi dokázalo vybudovat spoustu skvělých hráčů, Bican, Plánička, pak velcí trenéři jako Cipro, Jarolím. Víc než jedno století něco tihle lidé střádali a my jsme dneska dokázali na ty dresy přidat druhou hvězdu. Pro mě je to strašně emotivní, že jsme to dotáhli. Ty dvě hvězdy už tam budou napořád, nebo minimálně na deset let, než přijde třetí...“
Co bylo pro vás v sezoně těžší? Obecně obhajoba, o níž se říká, že je vždycky náročnější než první titul, nebo vyrovnávání se s odchody, zraněními?
„V sezoně nás toho postihlo opravdu hodně. Když to mám vyjmenovat, tak koronavir, těžká zranění některý hráčů, hlavně Hovorky a Olayinky, pak odchody klíčových kluků ze základu. To by zamávalo s jakýmkoliv světovým mužstvem, které je v čele v zahraniční lize. První vlna přišla už v létě, Deli, Ngadeu, Stoch, Zmrhal, pak Král, následovali Souček, Škoda, Hušbauer... Navíc jsme byli jako jediný tým v Evropě, hráli jsme Ligu mistrů. Někdy jsem až dojatý, když vidím Zimiče (David Zima), Petara (Musa), Proviho (Lukáš Provod), jak se v takhle těžkých zápasech snaží nahradit kluky z reprezentace, kteří šli hrát do velkých lig. Strašně si toho vážím.“
Na začátku jara jste začali ztrácet hodně z vašeho náskoku, pak přišla koronavirová pauza a po ní jste začali vyhrávat. Rozhodlo tohle období?
„Ano, celá tahle doba po té pauze. Už jak jsme do toho vstoupili, říkal jsem to klukům, že když uděláme Boleslav a nejbližší soupeře, tak se to může povést. A my měli po třech zápasech devět bodů, ukázala se naše pracovitost. Ale bylo toho mnohem víc, třeba ani jednou ze tří zápasů jsme neprohráli s Plzní, zvládli jsme absenci Olayinky, celý tým se hodně sžil.“
Ke klíčovému zápasu, rozhodli ho Petr Ševčík a Lukáš Masopust, které jste v jednom balíku kupovali před rokem a půl. Posunuli se do rolí, kdy jsou tahouny i v tak těžkých utkáních?
„S oběma jsem přitom nebyl v prvním poločase spokojený. Vyhazovali hodně míčů, nehráli tak, jak umí. Jsem rád, že ve druhé půli se zklidnili, hlavně v té konkrétní situaci a zvládli to. Ševa je pro mě hráč na bundesligu, na velkou soutěž, chybí mu občas jen klid a ty body. My ho trénujeme čtvrtý rok. Pamatuji si, kdy jsem ho viděl poprvé, když byl na hostování v Opavě ve druhé lize... Od té doby jsem po něm toužil. Možná po celých těch čtyřech a půl letech jsem se u něj dočkal toho klidu, který po něm chci, a který leckdy nemá.“
A Lukáš Masopust?
„Je to podobné. Tihle dva prostě prožívají ty zápasy hodně emotivně a potřebují nějak pomoct, aby se trochu uklidnili. Někdo to musel vzít na sebe, a jsem rád, že se na tom Lukáš a Petr podíleli. Ale jen dodám, že produktivitu jim pořád vyčítáme.“
Jakou cestu podle vás urazil celý tým? Když jste do Slavie přicházel, byla hodně řeč o útoku, teď máte v lize neuvěřitelně nepropustnou obranu...
„Snažíme se hrát komplexně. Víme, že nám za poslední dobu odešlo hrozně nositelů bodů, Škoda, Stoch, Hušbauer... Nejsme v situaci, kdy budeme dávat v každém zápase dva a víc gólů, víme, že je hlavně nesmíme dostávat. Velký rozdíl je hlavně v Kolim (Ondřej Kolář), který nás v několika momentech v sezoně podržel, skvělý brankář, pak Coufal, Bořil, Kúdela, kteří jsou tu déle. Ale když se na to podíváte pohledem tabulky, tak bodově jsme na tom líp než loni touhle dobou, vstřelené góly máme podobně. Velké zlepšení je u těch inkasovaných.“
SK Slavia Praha
Vše o klubu ZDE
